Helenin blog - Články

Zavírám dveře

Thu, 17 May 2012 20:33:14 +0200

Právě jsem zavřela dveře do obýváku, kde právě probíhají televizní zprávy a že nevíte, o čem? Třeba o tom, co měl dnes pan "R" ve vazební věznici k večeři. Zajímá vás to ? Popravdě já už toho mám plné zuby.

A proto, vážení přátelé, pojďte se pokochat kopretinovou krásou, která nám právě kvete na zahradě! Je to mnohem bohulibější počin než poslouchat to žvatlání stále dokola!

Tady se přiznám k malému podvodu. Ty fotky jsou z loňského roku, já totiž opět nemám foťák, ale ujišťuji, že mezi letošními a loňskými kvítky není žádný rozdíl. Ještě, že mám ten archív! Ale kopretiny mám moc ráda pro jejich jednoduchou krásu.

Kytiček je na zahradě mnohem víc, jenom by už mohlo být zase trošku tepleji, dnes to u nás bylo na zimní bundu. Na Lysé hoře už není žádný sníh a doufám, že už ani nebude.

U nás doma probíhají intenzívní přípravy, které vyvrcholí za tři týdny velkou slávou. Tak jsem z toho někdy už celá zmatená, že se sem tam ocitnu myšlením v měsíci červnu... Určitě se zmíním, jak to všechno dopadlo.

Ale ještě se musím pochlubit s diplomem , který jsem získala v soutěži u Janynky

Tak a to je pro dnešek všechno, snad už konečně můžu ty dveře zase otevřít.

Příběh jednoho stromu

Mon, 14 May 2012 15:03:27 +0200

Náš prastarý vlašský ořech se vloni opravdu vyznamenal a nadělil nám velké množství oříšků, které jsme pilně loupali celou zimu. Zatímco jinde naříkali nad mrazem spálenými květy, my jsme měli štěstí. Jenom nás trápily suché větve, které jsme si sami netroufli odstranit. Tak jsme objednali odborníky, kteří za pomocí lana a pily dovedou neuvěřitelné věci.

Jenže nastal problém. Koncem zimy se nám do ořechu nastěhovaly sýkorky modřinky a začaly chystat hnízdo mladým. Nedalo se nic dělat, riskli jsme to. Buď a nebo! Hoši s pilou byli moc šikovní a místo klasického řezu ke kmeni, nám vytvořili takovouto potvůrku, připomínající jelena a sýkorky v klidu pokračovaly v hnízdění.

Oko jelena je otvor do hnízda

Nacvakala jsem aspoň 100 obrázků, než se mi podařilo zachytit odpočívající sýkorku

A dalších 100 než se mi podařilo toto

A toto! Málem mi ruka upadla! Vypadá to jako ptačí idylka, ale ono je tomu jinak. Všechno je to vteřina, ptáčci přiletí k hnízdu, šup dovnitř a šup ven, žádné odpočívání! Já mám velkou radost, že se mi to podařilo nafotit.

Ořech nám pěkně obrůstá a přes ty radikální zásahy na konci zimy to vypdá, že nějaký ten oříšek také bude. Jak vidno, všechno se dá vyřešit v klidu a ku prospěchu všech......

Už kvetou!

Thu, 10 May 2012 14:32:45 +0200

Ano, už kvetou kaštany! A když u nás kvetou kaštany, mnoho lidí neodolá a vyjede si tuto událost vychutnat na místo, jako jsou Hukvaldy, přesněji řečeno do okolí hukvaldského hradu a do hukvaldské obory. Nikde jinde jsem, neviděla tolik kvetoucích kaštanů pohromadě.

Je to nádherné místo

A když se počasí vydaří tak, jako včera...

Na klíněnku jírovcovou se nechce v tuto chvíli ani pomyslet!

A proč se ještě chodí na Hukvaldy?

Kvůli Janáčkovi, přece...

Kvůli Bystroušce...

Kvůli překrásným kořenům sedmi starých buků

A kvůli úžasnému výhledu do všech světových stran...

Kdo můžete, zajeďte se tam podívat, teprve to propuklo. A vy vzdálenější přijměte alespoň tuto malou ochutnávku.

Jen jedinkrát

Mon, 07 May 2012 14:33:42 +0200

Nedávno mi přišel jeden takový žertovný mejlík ze života a já jsem se rozhodla, že tady napíšu svoji podobnou zkušenost.

Událo se to asi před patnácti lety, tedy po revoluci, v době, kdy začaly probíhat tzv. "předváděčky" . Nikdo v té době zatím nebyl podveden nebo se o tom nezmínil médiím. Prostě předváděčky "frčely". Můj muž pár měsíců před tím prodělal těžkou mozkovou příhodu, naštěstí bez vážnějších následků, která ho ale odsoudila na celý rok nemocenské. Tehdy se nám ve schránce objevila obálka, adresovaná přímo na naše jméno. V obálce byla pozvánka, psaná krásným zlatým písmem. Nebudu to natahovat, nechali jsme se prostě zlákat...

Když jsme přišli do restaurace, kde se mělo všechno odehrát, přivítal nás sympatický, velmi dobře oblečený muž, usadil nás na místo, mezi ostatní návštěvníky. Po dobrém jídle, které bylo samozřejmě zdarma, začala akce. Před námi, asi na dvou stolech, se skrývalo pod plachtou něco velkého, tajemného, ale to nám nebylo ihned odtajněno. Nejdřív jsme zhlédli děsivé video, kde mraky roztočů, mnohokrát zvětšených, útočí, na co přijdou a k tomu, samozřejmě, "odborný komentář", s tím, že všechny problémy vyřeší výrobky z pravé ovčí vlny. Současně byla odstraněna plachta a tajemný stůl nám ukázal svoje poklady. Začínalo mi být jasné, co bude následovat. A bylo to tak.

Předvádějící tačal kroužit mezi stoly a přesvědčovat diváky o nutnosti pořízení vystaveného zboží. Když ze mne "vytáhl" nějakým záhadným způsobem informace o zdravotním stavu mého muže, začaly se dít věci! Když pochopil, že to bude mít těžké, začal být nepříjemný. Okamžitě mi naznačil něco v tom smyslu, co jsem to za člověka, když nechci nemocnému bližnímu pořídit nabízené zboží, protože jedině to mu přinese úlevu. Nemám ráda nátlak, myslím, že jsme se dokonce začali hádat. Bylo až s podivem, jak ostatní seděli jako puťky a podotýkám, že to byli lidé středního a mladšího věku.

Opět to nebudu protahovat. Řekla jsem dotyčnému, ať si nechá svoje deky a já si nechám svoje roztoče, na které jsem zvyklá a předčasně jsme odešli z restaurace.

Tenkrát jsem se zařekla, že už nikdy více a svůj slib jsem dodržela. A když po těch letech vidím ty podvedené , většinou důchodce, kdy jim mnohdy už není pomoci, je mi z toho všeho nanic.

Tento článek mi alespoň trošku zvedl náladu...

Červené sárí

Fri, 04 May 2012 20:27:28 +0200

Opět se ke mně dostavila tvůrčí krize, tak jsem se rozhodla alespoň napsat o knize, kterou mám rozečtenou .Tato kniha líčí život Sonii Gándhíové. Sonia byla manželkou Rádžíva Gándhího a snachou Indíry Gándhíové, předních indických politiků, druhé poloviny minulého století, které my, dříve narození, dobře pamatujeme. Oba byli zavražděni při výkonu své funkce, Indíra v roce 1984 a Rádžív 1991. Sonia se narodila v Itálii a svého budoucího manžela poznala na studiích v Anglii. Po manželově smrti zůstala v Indii a věnuje se politice.

Kdo má rád životopisy, vřele doporučuji.

P.S. Jedna malá otázečka. Jaký příbuzenský vztah byl mezi Indírou Gándhíovou a Máhátmou Gándhím ?

Správnou odpověď znala Katka i Alenka, tedy pro pořádek:

Indíra Gándhíová byla dcerou velkého politika Džaváharlála Néhrúa a s Máhátmou Gándhím neměla žádný příbudenský vztah. Jméno Gándhí získala sňatkem s Férózem Gándhím, který rovněž nebyl příbuzný Máhátmy. Máhátmá Gándí byl přítelem Néhrúa a často navštěvoval jeho rodinu.

Máhátma Gándhí, Muzeum ulice, Hull, Anglie, 2010

Ocenění od Janky a sovička od Peťky

Tue, 01 May 2012 10:59:27 +0200

Minulý týden ke mně přišlo toto ocenění od Janky

Byla jsem mile překvapená a Jance ještě jednou děkuji.

Kždý oceněný měl napsat v několika bodech něco o sobě.

Tak tedy : Jsem aktivní ženská v letech, mám svoji rodinu, přátele, blog, knihy, tvoření. Miluji přírodu, sluníčko, prostor, klid, dobré lidi kolem sebe, prostě všechno, co je pozitivně laděné....

Ocenění mělo putovat patnácti dalším, spíše začínajícím blogerům. Většina už byla obdarovaná. Toto ocenění si určitě zaslouží Romana : http://rrukodelka.blogspot.com/

Ale musím se zmínit ještě o jedné ceně, která mi přišla z Pucíkova, už je to pár týdnů...

Tuto sovičku do sbírky mi vyrobila a poslala Peťka a přidala kornoutek mandlových vlastnoručně vyrobených bonbónů, které byly tak dobré, že okamžitě zmizely.....

Sova byla umístěna, tam kam patří, mezi moudré knihy, jak jinak?

Prožijte si první den měsíce máje sluníčkově !!

Také jste si užívali ?

Sun, 29 Apr 2012 18:46:26 +0200

Také jste si užívali toho krásného slunečného a rozkvetlého víkendu? Věřím, že učitě. Příroda udělala za ty dva dny veliký skok kupředu a jak by bylo bez foťáku (syn byl opět tak laskavý...). To, co jsem nafotila, jsou jenom takové střípky. Možná, že někde už jsou ovocné stromy odkvetlé, ale my si tu krásu zatím vychutnáváme. Člověk má až strach, že do té idylky něco přijde.

Vnučka se mi za ty dva dny i přes všechno varování pěkně připálila, zahájili jsme první letošní "grilovačku" a připravili si k obědu první vlastní salát

To je on

Našeho trpaslíka a strážce zahrady jsem pěkně vydrhla ve vaně kartáčem, aby nedělal kytičkám ostudu

Tuto fotku jsem nazvala "Fantóm zahrady", původně jsem ji chtěla vymazat, ale nakonec jsem si to rozmyslela

A když jsme u těch odstínů fialové, hned jsem si vyfotila svůj nekonečný nedodělek ( ještě chybí pár křížků ) a prosím šikulky - tvořilky, ať mi poradí, jak výšivku využít, je to motiv o rozměrech cca 10 x10 cm.

Přeji všem pohodový nový týden a krásný start do nejkrásnějšího měsíce v roce.

Stále je co objevovat

Sun, 22 Apr 2012 10:07:25 +0200

Nedávno jsem psala o naší "dámské jízdě " po beskydském podhůří. To byla naše první akce, v pátek už to byla akce třetí. Před několika lety jsme o sobě vůbec nevěděly. Svedla nás dohromady náhoda a společné zájmy. Tentokrát jsem opět měla štěstí, že mi syn znovu zapůjčil foťák.

Naše putování začalo v sousední vesnici, kde jsme před kostelem objevily záhon nádherných odkvétajících koniklecí

Malá vesnička, ale najdete zde plno zajímavostí třeba tohoto paroháče a jeho rodinku, přímo na zahradě domu

Nebo tyto sluneční hodiny

A co tato krásná dřevěnice ?

Cílem našeho putování byla místní rozhledna. Vystoupala jsem statečně nahoru i přes to, že mi výšky dělají problém

Pohled do krajiny

To už je cesta dolů, příroda se u nás teprve nesměle probouzí

U tohoto snímku jsem si lámala hlavu, proč jsem fotila plynoměr a popelnici...

Nakonec mám tři otázky :

1. V kolik hodin jsme vyrazily do přírody?

2. Jak se jmenuje parohaté zvíře?

3. Co mě zaujalo na poslední fotce?

A jak to bylo?

1. Do přírody jsme vyrazily v cca 9,30 hod. Sluneční hodiny nerespektují letní čas.

2. Je to daněk s rodinkou.

3. Byli to ti tři chlupáči, ale když jsem si doma fotky prohlížela, tak jsem je vůbec nezaregistrovala. Chtělo by to silnější brýle...

Trošku jsem to čekala

Wed, 18 Apr 2012 20:31:10 +0200

Zradil mě kamarád foťák! Už před čtrnácti dny. Mám takové zlé tušení, že je to jeho konec. A právě teď, když je toho tolik k focení, taková smůla! Na pomoc mi přispěchal syn, který mi zapůjčil svůj foťák a já jsem toho hned dnes využila.

Prošla jsem zahrádku a fotila a fotila...

U nás je to s kytičkami malinko opožděné

Broskev se teprve chystá rozvinout

Stejně tak i tulipány

Voňavé fialky

Odkvétající narcisy

Sluníčkový hlaváček se včeličkou

I zeleň skleníkového salátku může působit dobře pro oko...

V těchto chvílích jsem už zase bez foťáku. Když jsem se pídila po opravně, bylo mi řečeno, že opravy jsou mnohdy dražší než nový foťák. Musím to ještě zkusit, protože na nový momentálně nemůžu ani pomyslet. Tak mi držte palce.

Třiďme odpad !

Fri, 13 Apr 2012 15:15:08 +0200

K dnešnímu rozjímání mě vyprovokoval syn, když mi nedávno líčil, co našel v kontejneru na papír (když třídil odpad). Co myslíte, že našel ? Byly to, mimo jiné, knihy našich klasiků, dokonce tam prý byl i nějaký nový román, pravděpodobně ještě nepřečtený. Uvažovali jsme nad tím, kdo byl takový barbar a s naším kulturním dědictvím takto "zametl". Přiznám se, že mě to ani nepřekvapilo, vlastně ani moc nepohoršilo.

Jsem sice z té generace, kdy nám byla od malička vštěpována úcta ke knihám, to znamená, že před čtením se musely umýt ruce, kniha měla svůj obal, svoje místo v knihovně atd. Na druhou stranu je zase pravda, že jsem doma našla pár velmi starých knih, většinou pohádek, kterým chybělo pár stránek, přebývalo pár ilustrací, kterými ji opatřil pilný čtenář, sem tam se na ní našel i nějaký ten flíček od jídla.

Jsem z generace, kdy knihy byly tzv. podpultovky a kdy bylo výhodné mít známého knihkupce. Knihy byly podpultovky také v knihovnách, tam bylo nutné si zase nějakým způsobem naklonit knihovníka. Pak byly knihy putovní, to znamená, že knihu vlastnil nějaký šťastlivec, který ji v dobré vůli zapůjčil svému dobrému příteli, ten bez svolení vlastníka ji půjčil zase svému příteli a ten svému a tak kniha putovala týdny a měsíce do neznáma a mnohdy se stalo, že už do svého domova nikdy nenašla cestu. Tak jsem poprvé v sedmdesátých letech četla "Černé barony" a pamatuji si, že ten, kdo mi je půjčoval, vůbec nevěděl, komu původně patří, ale věřím, že si kniha cestu ke svému majiteli opět našla.

Dnes "Černé barony" bez problémů seženete v knihkupectví a v antikvariátech, kam občas nakouknu, o ně nejeví nikdo zájem. Je fakt, že pohodlnější je zhlédnout film, kterým nás všechny televize skoro pravidelně "krmí". Když už jsme u těch antikvariátů, několikrát jsem byla svědkem, kdy na dotaz, jestli vykupují knihy a jaké, bylo odpovězeno, že téměř žádné, snad nějakou povinnou četbu a že momentálně frčí snáře...

Co z toho plyne? To, že se dotyčný, který odložil balík knih do tříděného odpadu ničím neprovinil, ba naopak se zachoval velmi ušlechtile...

Po vyslechnutí této příhody jsem si okamžitě vybavila větu: " Pepíčku běž a zvedni soudruha Gottwalda, ať se nám tam neválí, vždyť to snad ani nikdy nikdo nečetl..."

Ale stejně je mi z toho trošku smutno.

Pro radost

Wed, 11 Apr 2012 18:02:11 +0200

Před Velikonocemi jsem dostala tento veselý dárek

Vyrobila ho moje snacha Peťa a znalci budou vědět, z čeho je ježeček stvořený. Hlavní na tom všem je travní semeno, které v první fázi pokrývá tělíčko a když se pilně kropí, začnou rašit bodlinky. A když začnou rašit, rostou, jako z vody. Od včerejška vyrostly už o 2 cm.

Dneska má ježeček už pořádné "háro", já se s ním ale už nemůžu pochlubit, protože se mne už včera odpoledne chytila smůla. Za prvé mi foťák vypověděl službu, zlobil už včera , ale nějak se mi podařily udělat ještě tyto fotky a konec... Včera se také pustila do stávky počítačová myška, ale já jsem jí tak dlouho domlouvala, až si dala konečně před chvílí říct. Snad alespoň ta vydrží. Teď čekám s hrůzou,co se doma pokazí do třetice, takto většinou bývá...

Dodatek:

Aktuální foto, pořízené před chvílí foťákem, který mi zapůjčil syn..

Pěkné svátky!

Fri, 06 Apr 2012 20:19:16 +0200

P.S. Se sluníčkem to vypadá v příštích dnech špatně, tak přeji alespoň tu pohodu v kruhu rodinném, v teplíčku a u nějaké té velikonoční dobroty...

Pondělí předvelikonoční

Mon, 02 Apr 2012 18:01:36 +0200

Dnes můžu být sama se sebou spokojená. Zdatně jsem zdolala spoustu vyřizování, které by jindy trvalo i několik dní. Prostě se mi při pondělku dařilo. Vydala jsem ze sebe všechnu energii a teď tu sedím vyčerpaná a myslím, že to tak už zůstane po celý týden. Měla bych se pochlubit s nějakým tím velikonočním zdobením, ale přiznám se, že letos je to bída, nemám vyrobeno nic nového, žádný drátek, žádná křížkovaná kuřata, slepičky a podobně. Výzdoba bude, ale staršího data, pěkně z krabice.

Vajíčková mánie. Přece novinka v naší domácnosti. Praktické, nerozbitné, omyvatelné a ve skutečné velikosti, vhodné zvláště do zahrady. Mimochodem, v jednom supermarketu už prodávají pravá vejce za 3,50 Kč...

Když jsme tak dnes čekali na křižovatce na zelenou, spatřila jsem zajímavý úkaz. Po přechodu kráčel jeden z těch našich černovlasých, opálených občanů, před sebou svižně tlačil invalidní vozík, plně naložený nákupem, na boku připevněnou francouzskou hůl, vedle něj kráčela jeho stejně snědá partnerka. Zalitovala jsem, že s sebou nemám foťák, protože bych tu podívanou přála všem. Napadlo mě, jestli na cestách za sociálními dávkami dotyčný občan chodí také po svých nebo ho jeho partnerka vozí...

Další zastávka byla na veterinární klinice, kde každý měsíc vyzvedáváme léky pro naši Bobinu, která odžívá letos svůj 18. rok. Toto zastavení nám vždycky pořádně provětrá peněženku...

V čekárně nebyl nikdo, ale z ordinace se ozývaly hrůzné zvířecí zvuky a nadávky majitele rozezleného zvířete. Bylo patrné, že tam dochází k nějakému zápasu. Začínala jsem uvažovat, jestli nemám raději odejít a počkat někde bezpečně v ústraní, tipovala jsem dogu nebo vlčáka. Ale najednou se dveře otevřely, vyšel z nich malinký jezevčík, naštvaná, poškrábaná panička a počůraná veterinářka. Stříhání drápů se nekonalo, jezevčík boj vyhrál. Jsou to naši "drazí" miláčci...

Další zastávka byla v místní knihovně, kde jsem načerpala a zásobu čtiva pro krásné jarní dny a noci...

Je pravda, že jsem už dlouho neviděla žádné divadelní představení, proto jsem se rozhodla, že začnu u ochotníků a podpořím jejich snažení. Možná, že také přemůžu lenost a těch návštěv divadel bude více.

Končím svoje rozjímání a předkládám hrstku čerstvých jarních kopřiv, začínají růst a jejich léčivé účinky jsou prý úžasné. Každoročně s nadšením začnu kopřivovou kůru, ale dlouho nevydržím, snad to letos bude lepší...

Přeji všem krásný nový týden.

Krásný vzhled je na ten boží svět...

Tue, 27 Mar 2012 23:08:06 +0200

To se tak dnes sešla parta děvčat v nejlepším věku a milovnic naší beskydské krajiny, vyzbrojená turistickou obuví, holemi, foťáky, vydatnou svačinou a dobrou náladou ( i jedna maličká "plaskačka" s něčím ostřejším se našla). Počasí se vydařilo, co víc si mohly přát...

Byla jsem moc ráda, když jsem se dostala do míst, nedalekých mému bydlišti, ale zatím mnou neprozkoumaných

Provázela nás kamarádka, která v těchto končinách, na samotě, prožila dětství a o tom všem napsala už dvě krásné knihy

Řeka si zde vytvořila stupňovité koryto

Příroda se teprve probouzí, ale i tak je krásná

Ač jsme cestou ještě narazily na nějaký ten sníh, motýlům to vůbec nevadilo

A nakonec hádanka :

"Co zanechal na stromě znavený poutník?"

Jarní sesterská výměna a jiné

Fri, 23 Mar 2012 23:14:09 +0100

Zaregistrovala jsem, že na rukodělných blozích prpoběhla nebo ještě probíhá "Jarní výměna". To znamená, že si šikulky dle určitých pravidel mezi sebou vyměňují svoje výrobky a dělají si tak radost.

Já jsem se této akce nezúčastnila, ale s Květou jsme si udělaly svoji malou soukromou jarní výměnu, když jsem před třemi týdny navštívila po dlouhé době svoje rodné město na Hané

Květa se už delší dobu věnuje háčkování a já jsem si u ní objednala tento tzv. kulaťáček, je to taková taštička - kapsička na zavěšení

Kulaťáček jsem vyměnila za sadu nevánočních drátkovaných zvonečků, které už Květa ukázala hned po mé návštěvě. Ale moje sestra byla tak velkorysá a přidala mi navrch háčkované kytičky...

A jak jsem tak kombinovala a přemísťovala, vytvořila jsem takovýto obrázek, ale kytička jako brož se také pěkně vyjímá...

A když jsem u toho mého rodného kraje, musím se ještě s něčím pochlubit :

Tento diplom jsem úplně nečekaně obdržela od Janky, ani jsem nevěděla, že se účastním soutěže.Je jasné, že jsem měla velkou radost...

Ještě jednou Želary

Wed, 21 Mar 2012 14:09:21 +0100

V únoru jsem tady dávala tip na dobré čtení, byla to kniha Jozova Hanule od Květy Legátové, podle které byl natočen krásný film Želary. Film jsem viděla několikrát, moc se mi líbil, ale ke knize jsem se dopídila až po několika příznivých referencích. Vedle Jozovy Hanule tu je ještě kniha Želary, kterou jsem dočetla před pár dny. Podle té první, jak už jsem napsala, byl natočen film a ta druhá popisuje osudy želarských postav ještě před tím, než do obce přichází Jozova žena. Obě knihy jsou moc pěkné a hlavně čtivé.

Jsem ráda, že můj první článek měl takový ohlas a že mě mnozí v četbě druhé knihy předběhli...

Nádherný víkend

Sun, 18 Mar 2012 18:26:00 +0100

Nadpis mluví za všechno. Nevím, jak kdo, ale já jsem těm předpovědím na tento víkend moc nevěřila a také mne to počasí dost zaskočilo. V pátek jsem ještě oblékala zimní bundu a boty a dnes krátký rukáv. Měla jsem po dlouhé době na návštěvě nejstarší vnučku a to sluníčko jsme si nádherně užily. V sobotu jsme trošku čistily zahradu a ona se nám pěkně, i když zatím skromně, odměnila.

Jediný keříček krokusů, bude jich ještě víc

Náš lýkovec - nezmar, kvete v zimě i na jaře. Vidíte motýla? Chtěla jsem ho vyfotit lépe, ale někdo mi ho vyplašil

A ještě trošku bledulí...

Tento snímek je už z dnešního dne, kdy jsme vyrazily do přírody

Nečekala jsem nějaké zvláštní objevy, ale když se člověk dívá, tak najde něco pěkného i bez zeleně

Vnučka nám přes zimu vyrostla, ale tyto velikány nedohoní

Ještě trošku vody

Konečně jsme něco objevily, z dálky jsem myslela, že je to blatouch nebo orsej, ale je to talovín, který jsem ve volné přírodě nikdy neviděla

Cestou jsme potkaly dva zajíce, nádherně jsme si zablátily boty, sluníčko nás trošku připeklo po tvářích a já jsem si v batohu dovlekla dva velké placáky do zahrady ( to je moje úchylka ).

Opět zelí

Fri, 16 Mar 2012 16:22:11 +0100

Dnes jsem sice chtěla napsat článek, ale úplně o něčem jiném. Jenže, znáte to pořekadlo o dvou kohoutech na jednom smetišti, které se dá převést i na dva lidi v jedné kuchyni, což je někdy velmi výhodné, ale někdy je to tragédie, zvláště pak u nás doma.

Vrámci zdravé výživy a snižování nadváhy jsem nakoupila mimo jinou zeleninu několikero druhů zelí, přesněji řečeno zelí červené, zelí bílé a zelí pekingské. Tyto suroviny, koupené již před nějakou dobou a doposud nezpracované, byly trnem v oku mému manželovi, té druhé půlce v kuchyni. Když jsem se v poledne vrátila z města, kde jsem měla nějaké pochůzky, čekalo mne překvapení. Kromě výborných bramboráků k obědu to byly mísy se třemi druhy úhledně nakrájeného zelí.

Bez velkého nadšení jsem byla nucena pustit se do práce...

1. V této zelené, už dlouho opomíjené nádobě, zvané kvašák, se ukrývá jedna plná mísa bílého zelí, dvě nahrubo nastrouhané mrkve, jedna menší petržel, jedna na kolečka nakrájená cibule, všechno pěkně prosolené a vlastní rukou utlačené. Takto bude zelí "odpočívat" asi 14 dní, pak uvidíme...

2. Salát z pekingského zelí vyrábím velmi často. Tentokrát jsem ho doplnila červeným zelím a jedním nastrouhaným jablkem, přidala jsem sůl, trošku umělého sladidla, kvůli manželovi, jinak trošku cukru, olivový olej a šťávu z půlky citrónu. Možno dochutit i jinak, popřípadě použít i jinou zeleninu, fantazii a chutím se meze nekladou...

3. Červené zelí, jsem podusila jako přílohu k dalšímu obědu...

A je hotovo.

Zde by byla na místě anketa:

Jak oceňujete práci partnera v kuchyni?

To byl jenom žert a já mám štěstí, že ten můj se s počítačem nekamarádí, jinak by mi už žádné vynikající bramboráky a jiné dobroty nikdy nepřipravil...

Křížkové srdíčkování II

Fri, 09 Mar 2012 20:16:38 +0100

Právě jsem dokončila další zbytečnost z křížků. Po předloze jem pokukovala již vloni v časopise "Ona ví". Původně jsem si myslela, že srdíčko opět naplním loňskou levandulí, ale jako náplň jsem nakonec použila molitanovou drť. To jsem si ale dala! Drť se lepila na všechno kolem, včetně oblečení a koberce...

Nakonec jsem srdíčko dokončila, vyfotila a pustila se do úklidu té nešťastné náplně, příště použiji určitě něco jiného

Jsem ráda, že jsem svoje dílo vůbec dokončila. Nedodělky, to je moje ! Asi bych se měla zabývat nějakou velikonoční tématikou. Někde jsem viděla vzorek na pěknou křížkovanou slepičku. Slepice a vajíčka, to je aktuální téma...

Pokud budu tak pilná jako dnes, mám v zásobě ještě jeden díl "Srdíčkování" jenom to zkompletovat. Jsou to sice zbytečnosti, ale já při tom vyšívání nádherně relaxuji. Co tomu říkají oči, to už jejiná věc.

Přeji všem pohodový víkend !

Na obhlídce

Tue, 06 Mar 2012 12:33:23 +0100

Dnes asi nikoho svým článkem nepotěším a jak ráda bych tak učinila! Když o víkendu vylezlo sluníčko, hned jsem se vydala do zahrady s nadějí, že tu vykukují sněženky, tam zase nějaké jiné cibuloviny, jak jsem viděla na jiných blozích. Ale ještě tomu tak není ani dnes. Ráno byla kosa hodně pod nulou, že jsem při své cestě do města vytáhla starou dobrou čepici a přidala do kapsy rukavice. Půda je tak promrzlá, že ani celodenní sluníčko nic nezmůže. "Březen, za kamna vlezem", musíme si ještě chvilku počkat.

Pod zahradou máme potok, kolem je všechno suché ani kousek zeleně

Nevypadá to kolem nijak vábně, ale v korunách stromů ptáčci pilně cvrlikají

A přece, jeden posel jara

Další posel jara...

Tady někdo čeká na jarní sestřih, však se dočkáš! Tu trávu jsem vyfotila záměrně. Tato tráva je naše, ale jedna sousedka má stejnou u vchodu do domu a protože je to velmi kreativní paní s originálními nápady, často chodím její domeček okukovat. Netroufám si však fotit, všude to nejde. Letos před Vánocemi paní trávu pěkně svázala do snopu a převázala červenou stužkou, vypadaloto velmi originálně a bylo to zadarmo! Budu se muset podívat, co je u ní nového, blíží se Velikonoce...

Zatím to venku není žádná veselá podívaná, tak alespoň malá cena útěchy pro dámy.

Amarylis mě potěšil, nevypadalo to, že by chtěl letos kvést...

A něco pro pány, ale i pro dámy. Jednou za rok pořádáme uzení, jenom tak, pro radost. Udírna je vlastní, maso koupené. Letos bylo masíčko jedna báseň ...

Já tady naříkám a v záhlaví mi straší zasněžená borovice, měla bych pro to jaro také něco udělat !