Duben 2017

Tatarák trochu jinak

23. dubna 2017 v 17:07 | Helena.B |  Kuchyně
Můj muž je velikým milovníkem klasického tataráku. Dlouho mne lákal, abych ho také ochutnala a velmi dlouho trvalo, než mne přesvědčil. Strašidlo střevních cizopasníků bylo silnější. Trvalo léta, než jsem podlehla a nelituji. Manželův tatarák chutná výtečně, stal se naší sváteční specialitou a "dostal" i ostatní členy rodiny.

Manžel je ale také velký odpůrce červené řepy. Oba však víme, jaké blahodárné účinky na lidský organismus řepa má, zkoušeli jsme různé recepty a musím říct, že v jeho případě marně...
Nedávno jesm našla u blogerky Ivy ( Babčiny recepty ) zajímavý recept na tatarák z červené řepy .




To prostě uvaříte několik kousků neoloupané ČŘ, asi 3 kousky ( 250 g ) a necháte vychladnout. Řepu oloupete a namelete na masovém mlýnku stejně, jako klasiku. Přidáte jednu střední, na drobno nakrájenou cibuli a ostatní ingredience, jako do normálního tataráku. To znamená : hořčici, kečup, pepř, sůl, kari koření, worčestrovou a sójovou omáčku, trochu oleje a jeden žloutek ( nemusí být, ale je to lepší ), prostě podle vlastní chuti.
Vše se zamíchá a je to! Pak už přijdou na řadu topinky s česnekem, které potíráme připravenou směsí.
Topinky s falešným tatarákem zmizely velmi rychle. Velmi kladně byly přijaty i dalšími strávníky. Když jsem recept předala kamarádce, brzy mi hlásila, že už tataráček vyráběla několikrát.

Odpůrci červené řepy určitě změní názor stejně tak, jako můj muž. Tatarák z červené řepy je lehce stravitelný, zdravější a hlavně levnější než klasický. Iva píše, že to maso není, ale pokud se dobře ohutí, je to pochoutka. Topinky nejsou podmínkou, je možné použít jakékoliv pečivo.
Vyzkoušejte a uvidíte!Mrkající







Retro román a něco navíc

18. dubna 2017 v 20:12 | Helena.B |  Knihy
Nedávno jsem přečetla bezva knihu. Jmenuje se "Přezrálé moruše" a napsala ji Jana Klimečková. Když jsem si ji v knihovně prohlížela, myslela jsem, že hlavními hrdinkami budou nějaká "odrostlá děvčata". Abych pravdu řekla, neměla jsem moc chuti do čtení, protože jsem očekávala křivdu, ostrou kritiku minulé doby, včetně front na banányUsmívající se, jak už to v dnešních retropříbězích chodí.



Byla jsem ale mile překvapená. Přezrálé moruše jsou v románu opravdu přezrálé moruše a mají zde svoje místo v jednom ročním období. Hlavní hrdinka se jmenuje Eva a představuje ženu, která si musí poradit se všemi překážkami té doby. Rodina, studium při zaměstnání, zaměstnání, vlastnoruční výroba šatníku a vylepšování jídelníčku atd. Tak, jak jsme to musely zvládat my, holky dříve narozené.


Čtení je to spíše pro holky dříve narozené a vřele doporučuji. Ty mladší snad pochopí, že se v té době dalo žít i důstojně, ale že jsme musely používat více rozumu, vtipu a improvizace.





Aby to chlapcům nebylo líto, doporučuji veselou knížečku Lukáše Pavláska "Z deníku ajťáka". Konečně jsem se dozvěděla, kdo a co jsou to ajťáciMrkající. Nebudu předem prozrazovat....




Krásné svátky!

15. dubna 2017 v 20:43 | Helena.B |  Velikonoce











Přeji vám pohodové Velikonoce. Hodně sluníčka, teplíčka nebo aspoň toho svátečního lenošení za pecí...Mrkající

Medvědí česnekománie

4. dubna 2017 v 14:37 | Helena.B |  Jaro
Tak už ho tu máme zase! Medvědí česnek, neboli medvídek, jak mu říká moje kamarádka. Včera v televizi ukazovali, jaký je o tuto rostlinku velký zájem, někde hraničící až se zákonem.
Myslím, že ta česnekománie běží až v posledních několika letech, nikdy před tím mi nepřišlo, že by byl o medvědí česnek takový zájem. Před pár lety mne to také chytilo, snad proto, že u nás roste celkem hojně a je důvod vyjít si do přírody, která je v tuto dobu překrásná.


V neděli byl den přímo stvořený k procházce. Sluníčko svítilo a sasanky byly téměř všude.


První blatouchy a orseje. Krása! Jenom, když jsem si tuto fotku doma prohlížela na počítači, zjistila jsem, že mi tu krásu hyzdí plastový rozmáčknutý kelímek. Naštěstí se dal uříznout...


Konečně jsme dorazili na místo. Danny, pejsek našich mladých, si vychutnává tu správnou česnekovou vůni.


I česnekový koberec je fotogenický...


Dušovala jsem se, že si donesu jenom pár lístečků na okamžité použití, na chleba s máslem. Letos se mi vůbec nechtělo konzervovat, protože mi od loňdka zůstalo ještě několik skleniček. Nakonec bylo těch lístečků více, tak jsem je rozmixovala, trošku posolila, napěchovala do skleničky, zalila olejem (podle Květy) a uložila k okamžitému použití do lednice.



Myslím, že už mám pro letošek odčesnekováno. Mějte se krásně a vyrazte do přírody. Stojí to za to!