Říjen 2016

Jablíčka

10. října 2016 v 22:26 | Helena.B |  Kuchyně

Už jsem se zmínila, že se nám letos urodilo hodně jablek, jak těch průsvitných letních, tak zimních. Máme z toho radost, ale i mnoho starostí. Krásné počasí vystřídaly deště. Navíc mne postihla ta zatracená nemoc, která mne sužuje už druhý týden. Abych byla trošku užitečná a současně abych byla pěkně v teple, oprášila jsem sušičku a začala krájet jablíčka na kolečka a půlměsíčky.



Sušenými jablíčky jsem už naplnila velkou zavařovací sklenici. Tam, kde se mi podařilo vykrojit kolečko, navlékla jsem křížaly na provázek. Ty možná použiji k nějaké dekoraci. Někde jsem četla, že je dobré nakrájená jablíčka před sušením namočit na chvilku do vody se solí. Asi proto, aby byla světlejší. Nevím. Já jsem ale byla líná a postupovala jsem postaru.


Vzpomněla jsem si na ozdobnou stuhu, kterou jsem kdysi dávno vyšívala za účelem zhotovení látkového pytlíku na křížaly. Vyšívaná jsou jenom jablíčka, ostatní zdobení je koupené. Možná, že se mi také někdy podaří pytlík spíchnout a naplnit. Mám hodně "kostlivců ve skříni", až jsem z toho celá nesvá...


Při mé kuchyňské tvořivosti jsem také nějaké to jablíčko nastrouhala a upekla závin z kynutého těsta.

500 g polohrubé mouky
300 ml mléka
100 ml oleje
droždí
2 pol. lžíce cukru krupice
1 vanilkový cukr
1 žloutek
tuk na potření

Náplň - štrůdlová klasika : strouhaná jablka, cukr, skořice, já jsem použila také trošku strouhaných oříšků, rozinky...
Před upečením jsem záviny propíchala vidličkou a potřela rozpuštěným máslem.
Jablíčkové moučníky mám moc ráda. Uvědomuji si, že přes to množství jablek jsem letos pekla jenom dva druhy, tento a v létě několikrát sypaný tzv. švédský koláč, ten je moc dobrý a jednoduchý. Přes zimu mám co dohánět.Mrkající





Po kratší odmlce

2. října 2016 v 17:38 | Helena.B |  Podzim
Po kratší odmlce se opět dostávám k psaní. Vidím, že už tomu bude měsíc od posledního článku. Nebyl čas, nebyl prostor a nakonec do dnešního dne jsem nenašla sílu něco kloudného stvořit.


Začátkem září jsem absolvovala týdenní zájezd na Šumavu. Den před odjezdem jsem zhlédla film "Účastníci zájezdu", který mne naladil na tu správnou strunu. Nebyla to procházka růžovým sadem, program byl velmi nabitý a senioři kmitali, až se z nich kouřilo.


Vzhledem ke zdravotnímu stavu mého muže a mému nakopnutému palci u nohy jsme museli zmírnit tempo a vytvořit si svůj program, ale o nic jsme nepřišli. Počasí bylo nádherné, viděli jsme mnoho a odjížděli jsme spokojení. K Šumavě se ještě vrátím.


Když jsme přijeli domů, čekala nás příprava na návštěvu syna se snachou a s vnoučkem. Děti se mi odstěhovaly do Čech a moc se nevídáme. Snacha před dvěma lety vážně onemocněla a já jsem pomáhala synovi s tehdy tříměsíčním miminkem. Nějak jsme se k sobě připoutali a náš vztah je velice srdečný. Teď tu byli skoro 14 dnů. Staník nás překvapil, jak za těch pár měsíců vyspěl a kolik udělal pokroků, hlavně v řeči a jak vidno, zajímá ho všechno, co se točí, hýbe a svítí. Je to prostě správný chlap!


Kdo má zahradu ví, že od jara do pozdního podzimu neví, kam dřív skočit. Tak je tomu i u nás. Jablek máme letos velkou úrodu. Dýně se mi zbláznily. Hlavně ty ozdobné. Narostly do obřích rozměrů a já nevím, co s nimi. No a tráva stále roste a roste. Na nějaké to podzimní tvoření už nezbývá čas, natož na blogování.

Teď už jsme doma opět sami. Aby to nebylo tak jednoduché, postihla mne po dlouhé době pořádná rýma. Už jsem ani nevěděla, že něco takového existuje. Tak popíjím bylinkové čaje, čichám k zázračnému rýmovníku, likviduji kapesníky a věřím, že to potrvá jenom těch 7 dnů...








Přeji vám krásně barevné podzimní dny bez plískanic a nachlazení.