Duben 2016

Už se nám vrátila!

21. dubna 2016 v 14:33 | Helena.B |  Cestování
Je tomu skoro rok, kdy zmizela z hukvaldské obory naše oblíbená liška Bystrouška. Já si to datum dobře pamatuji, protože toho dne jsem byla u příbuzných v Praze. Tenkrát jsme se toulali hradčanskými uličklami, když jsme spatřili hlouček lidí okolo sochy nahatého mladíka. Myslím si, že tolik veselí si návštěvníci v žádné části Pražského hradu neužili. Focení s mladíkem, za mladíkem a před ním a samozřejmě pár dotyků pro štěstí. Je jasné, že to inkriminované místo se barevně i leskem lišilo od ostatních částí těla. Stačilo tiše stát a pozorovat.


Když jsme potom příbuzným popisovali svůj zážitek, nezapomněli jsme podotknout, že nejenom Františkovy Lázně a Praha, ale i my máme takové místo s nablýskaným ocáskem, třebaže liščím! Na to nám bylo řečeno, že už nemáme, že nám zrovna ten den lišku ukradli!
Všichni jsme z toho byli smutní, přestože jsme věděli, že je to replika, originál už byl jednou odcizen. Krádež zatím nikdo neobjasnil a myslím, že ani neobjasní.

Na Hukvaldy jezdím několikrát do roka a mám plno fotek, dokonce i jednou, pořízenou 14 dnů před odcizením.



Smutně to vypadalo v oboře...


Už krátce po zmizení se začalo pracovat na výrobě lišky Bystroušky č. 3, která byla, včetně pamětní tabulky, nedávno vrácena na opuštěné balvany.
Byla jsem zvědavá na novou Bystroušku, proto jsme minulý týden s kamarádkami zorganizovaly výlet. Do hukvaldské obory jsme se tentokrát vydaly menší oklikou. Teď je ten nejkrásnější čas na procházky, kdy všechno kvete a voní.


Zastavení u lišky byl poslední bod naší cesty a zde je důkaz, že tam skutečně byla! Skoro stejná, jako ty předešlé, dokonce jí ten ocásek předem nablýskali! Já jsem si celou cestu říkala, že musím omezit focení, protože si nejsem jistá, zda mám dostatečně nabitou baterii a co myslíte? Hned při prvním snímku jsem byla upozorněna, že je baterie vybitá, jak jinak! Kamarádka mi poradila, abych chvilku počkala, že se třeba foťák slituje a nějakou tu fotku ještě vydá a měla pravdu. Foťáček se slitoval.







Přeji vám hodně pěkných chvil v jarní kvetoucí přírodě. Počasí si s námi sice pohrává, ale my se nedáme!


Než se s nimi rozloučím

13. dubna 2016 v 23:05 | Helena.B |  Tvoření



Veselou partičku na fotografii už mnozí z vás znají. Viděli jste ji u Květy na blogu nebo na vlastní oči na srazu Ženského klubu v Repechách, kam jsem ji, už jako svoje vlastnictví, přivezla ukázat. Tyto hračky háčkuje Květa a moc se jí to daří. Všechno na nich je dokonalé a pro dětičky bezpečné, příze, ze které jsou vyrobeny, výplň i ostatní komponenty (očíčka, čumáčky ap.). Když jsem viděla žabáka, věděla jsem, že ho nutně potřebuji, pak se objevili další, no a u mne skončilo šest kousků. Šest kousků pro šest vnoučat. Svoje "umístěnky" už mají a v neděli začne první obdarovávání. Věřím, že udělají velkou radost a mně se bude stýskat...

Květa jde tak trošku ve šlépějích své dcery Janky, která začala s háčkováním hraček už dříve. Doporučuji nahlédnout do jejího obchůdku.









V přírodě to žije!

4. dubna 2016 v 22:49 | Helena.B |  Jaro
Jaro je konečně tady a já chci ukázat pár snímků z naší zahrady, která mi v posledních dnech dává pořádně zabrat. Stále doháníme nedodělky z loňska, ale jarní kytičky nezastaví ani plevel ani suchá tráva.


Přízemní mrazík nám ozdobil zeleň z pátku na sobotu, teď už máme v noci několik stupňů nad nulou.


Však jsem také měla obavy, jestli mi moje nové hyacinty přežijí, ale ano, ty vydrží hodně.


Vedle hyacintů se krásně daří řebčíkům královským.


Někdy se vyplatí nespěchat. Vloni na podzim jsme nestihli ořezat větve "zlatého deště" a on se nám odměnil takovou zlatou krásou.


Žlutá prostě k jaru patří


Máme doma takovou kouzelnou zeď. V její spáře nám každoročně vyroste nějaké překvapení, většinou to jsou prvosenky, ale někdy také maličké jehličnany, či jiné rostlinky. Jak se tam dostaly nevíme, snad vítr nebo ptáčci?


Fialky se nám letos nějak přemnožily. Teď je jejich čas a nádherně voní.


Dnes jsem objevila první letošní ještěrku, těch máme na zahradě každým rokem také několik.





Přestože chodím večer domů hodně polámaná a s obavami, jestli ráno vstanu, je to pro mne obrovský relax. No a ráno nakonec opravdu vstanu...