Listopad 2014

Pátý rok

28. listopadu 2014 v 21:47 | Helena.B |  Vesele i vážně
Přesně před pěti lety jsem napsala svůj první článek. Nechce se mi věřit, že je to vlastně už tak dávno... Nebudu bilancovat, to jsem udělala vloni a bylo by to stejné. Letos to mám trošku komplikované, protože se stále starám o vnoučka a čas opravdu kradu a když můžu, tak už vlastně vůbec nemůžu, jsem velmi unavená a bez nálady. Ale snad se už blýská na lepší časy a opět, alespoň malinko, budu pánem svého času. Už se těším, jak zase vytáhnu foťáček a budu fotit, kde se dá. Představte si, že jsem navštívila 2 kreativní veletrhy, foťák jsem měla v kapse a vůbec jsem nefotila! V archívu mám plno fotek z přírody, protože si přece jenom občas vyjdu na výšlap s "holkami", ale než se dostanu k jejich zveřejnění, už to není pravda a krásná letní zeleň zežloutne a pak i opadá.


Snad začnu také zase něco tvořit, Advent je za dveřmi. Jediné, co mi zůstalo jsou knížky, ty čtu v noci v posteli...Usmívající se
Zítra načnu šestý rok a blogování určitě nevzdám, jenom se musím dostat do starých kolejí.


Jak se říká, necháme to koňovi... Tento kůň se jmenuje Andrejka. Potkaly jsme ho na horách, když ho jeho páníček venčil. Andrejka byla sice zvědavá, jaké dobroty mám v batohu, ale byla to dáma a nedala na sobě nic znát.


Obří hřib našla kamarádka, byl sice plný červíků, ale každý den se něco takového nenajde. To jenom, aby řeč nestála....




Moc děkuji všem stálým i náhodným návštěvníkům za přízeň a těm, se kterými jsem v bližším kontaktu dvojnásobně.Mrkající

Rychlé pečení

9. listopadu 2014 v 17:24 | Helena.B |  Kuchyně
Dnes máme u nás na vesnici posvícení, kterému se ale v našich končinách říká krmáš. To se uvaří něco dobrého a pečou se koláče, pozve se rodina a přátelé, většinou už bývá pořádná zima, protože naším patronem je sv. Martin. Dnes je to trošku jiné. Starousedlíků ubylo, "náplavy" přibylo a ta už to tak nesvětí. Zato v sousední vesnici, tam dává pan ředitel ve škole dětem volno, lidé si berou v práci dovolenou a v pondělí bývá ještě taneční zábava. Jak jsem řekla, u nás je to jiné, ale proč si neudělat dobře? Jak se tak dívám, mohla jsem klidně psát na téma týdneUsmívající se. Kachýnku máme rádi a po koláčích se jenom zapráší. Jenomže stále jsem ve stejné situaci s našimi mladými a s hlídáním vnoučka. Všechno proto musí jít rychle. V pátek jsem objevila úžasný polotovar - kynuté těsto v rolce. Původně jsem chtěla zakoupit listové těsto, jako vždy, ale řekla jsem si proč to nezkusit? Tedy pečení to nebylo moc rychlé, protože, když jsem si všechno nachystala, musela jsem se věnovat vnoučkovi, který vyžasoval pozornost a také jsem do poslední chvíle nevěděla, co budu péct. Nakonec to dopadlo takhle :


Trošku mi pomohl obal, kde byly vyfocení podobní šneci. Těsto je stejně, jako to listové, srolováno na pečícím papíru, takže jsem ho rozvinula, potřela meruňkovou marmeládou a tvarohovou náplní, opět svinula a nakrájela na roládky. Pečící papír jsem na plech dala nový, ten z těsta se hodně připéká. To je první varianta.


Dále jsem vyzkoušela koláčky, uvnitř je tvaroh, nahoře povidla a posypka


Třetí varianta málem nebyla, protože jsem zapomněla na našeho diabetika a tak jsem mu narychlo spíchla ze zbytku těsta slané šátečky. Dietní to moc není, ale pro jedenkrát se svět nezboří!


Takhle vypadá obal, všechno jsem vytvořila ze dvou kousků, zakoupených v Lidlu. Těsto v troubě krásně vykyne a je velmi chutné. Samozřejmě, že není nad těsto domácí, ale někdy je třeba si práci ulehčitMrkající.



Když rychlé pečení, tak se vším všudy i s tou kachnou. Tady se stále řídím podle receptu, který naleznete zde .
Kachnu jsem chtěla vyfotit, ale zmizela beze zbytku, tak snad příště.



Přeji krásný zbytek víkendu a pohodový nový listopadový týden.


Dušičkově

1. listopadu 2014 v 23:41 | Helena.B |  Podzim

Dušičky mám ráda. Mám ráda krásně vyzdobené hroby, večerní svíčkové osvětlení a celou tu kouzelnou atmosféru. Dnes k nám přijely z města vnučky. Pro malou Anežku to byla premiéra a pro nás dlouhé vysvětlování. Nevím, jak to pochopila, ale určitě to na ni zanechalo velký dojem, stejně, jako nastarší Markétku. Náš kostelík a hřbitov jsem vyfotila ještě v týdnu, kdy jsem sem přinesla vlastnoručně vyrobenou výzdobu.



U obou kytic jsem použila opět věneček z větviček psího vína. Tuto kytici jsem měla pár dnů připravenou doma na schodech a až při prohlížení fotek v počítači jsem zjistila, že mi mahonku něco okousalo! To jsou mi způsoby!


Na hřbitově se dobře odpočívá...


Myslím, že tato kočka tady žije už několik let. Sluníčko a vyhřátý hřbitovní kámen jí velmi svědčí.


Jsem chlubivec, ale myslím, že příští rok už takovou kouličku nevypěstuji.


Ještě jednou...









Přeji všem krásný dušičkový víkend.