Říjen 2014

Stále je tu v plné kráse

19. října 2014 v 21:37 | Helena.B |  Podzim
Říjen se nám přehoupl do druhé poloviny, všechno to jde nějak rychle, než si stačíte vychutnat krásné barvičky listí psího vína, jsou větvičky holé. U nás není nic nového, jenom vnouček Staník nám za ty necelé dva měsíce, co u nás bydlí, přibral, vyrostl a je s ním legrace (také plno práce Usmívající se). Všechno mi to hodně uteklo na nějaké to tvořeníčko nezbývá moc času, tak jsem alespoň při houpání kočárku umotala několik věnečků z větviček psího vína. Je to jednoduché a nejsou k tomu potřeba žádné další pomůcky. Teď je ta nejlepší doba, kdy větvičky jsou tvárné a nelámou se.


První, ozdobený plody dřišťálu, jsem pověsila na dveře místo srdíčka z levandule, však už bylo na čase! Mám ráda jednoduchost. Tady jsem použila několik drátků a lak na vlasy na zpevnění plodů.


Věnečky se dají uplést do zásoby a mohou se využívat po celý rok, jako dušičkové dekorace, Vánoce i Velikonoce. Mám to vyzkoušené od loňska.



Nerovnosti se vyretušují různým zdobením. Toto jsou jenom polotovary.


Trochu barviček neuškodí. Toto je část mé úrody ozdobných dýní. Po dloudé době se mi je podařilo vypěstovat.


Tento keřík k nám "přinesli" ptáčci, najednou tu byl...Usmívající se


Žlutou kouličku jsem si přinesla vloni jako 6 malých rostlinek z Lidlu a letos se tedy ukázala v plné kráse!


A další krasavec mne překvapil. Vánoční kaktus předběhl dobu. Letos mi kvete už podruhé.





Užívejme si barviček podzimu a té trošky sluníčka, kdo ví, jak dlouho ?


Tentokrát na skok v lese

8. října 2014 v 20:05 | Helena.B |  Vesele i vážně

V minulém článku jsem se zmínila, jak na tom doma v současné době jsme. Je to velmi náročné a tak, abychom přežili, využíváme každé volné chvilky k nutné relaxaci. Třeba jenom na pár hodin, jak se říká, "vypadnout". Minulý pátek nám slibovali meteorologové krásný slunný den. Bohužel z toho vyšla celodenní mlha. Protože před tím celé dva dny pršelo, bylo i nepříjemné vlhko. S kamarádkami jsme si vyšláply po suché asfaltce, po vlhčí lesní cestě a nakonec jsem se brodily i blátem...Cestou jsem dospěla k poznání, že bude třeba pořídit nové boty, ty moje "samochodky" v tom blátě pěkně nasákly vodou. Však už něco zažily!


Jak vidno, mlha přede mnou, mlha za mnou...


Topinambury u nás tak nekvetou, jako třeba na Hané, ale alespoň to pošmourno trošku rozzářily.


Hřib to zrovna není...


Z této fotky mám velkou radost, pavučina vyšla až napotřetí, ale vyšla!






I malá procházka dovede zvednout náladu a sluníčko k tomu nemusí zrovna svítit. Doma mi svítí takové maličké sluníčkoUsmívající se.