Červenec 2014

Oranžově - meruňkově

18. července 2014 v 17:21 | Helena.B |  Léto
Červenec určitě patří k nejpestřejším měsícům v roce, všude to nádherně kvete a voní. Tento týden byl pro mne ve znamení oranžové barvy a také tak trošku pracovní. Sestřička mi každoročně zajistí u svého souseda bedýnku nádherných meruněk, které tady u nás na severovýchodě na stromech neuvidíte. Meruňky dorazily v pondělí a já jsem měla co dělat, abych je včas zpracovala, protože ve středu mě čekal celodenní výlet na Hanou, do mé rodné Kroměříže a jejího okolí. Samozřejmě, že odtud mám krásné fotky, se kterými se určitě brzy pochlubím.


Slíbila jsem oranžovou barvu, tak tady je...


Můžu říct, že jsem i přes časovou tíseň všechno poctivě zpracovala, ztráty nebyly téměř žádné. Z části jsem uvařila marmeládu, zbytek šel do sklenic, jako kompot, navíc to samé v DIA provedení. Samozřejmě, že jsem se pořádně namlsala, jak jinak?


Hlásím pro letošek hotovo!! Tedy s meruňkami, ještě mne nějaké to konzervování čeká.


Ze zahrady se nikdy nevracím s prázdnou. Na několika místech mi vyrostla divizna. Z počátku se mi do sušení moc nechtělo, protože mi v minulých letech většinou kvítky nakonec zčernaly. Ale letos jsem použila sušičku, která proces urychlí a zatím to vypadá slibně. Už mám plný košík sušených kvítků, které nádherně medově voní.


Afrikány jsem vyfotila v Podzámecké zahradě v Kroměříži, ale doma jich mám také plno.


Nakonec malá kytička měsíčku zahradního na filetové prostírce, kterou uháčkovala a mně věnovala sestra Květa...









Přeji všem příjemný víkend a dovolenkářům pohodovou dovolenouMrkající.

Prázdninově

7. července 2014 v 13:36 | Helena.B |  Léto
Prázdninovat se u nás začalo už první neděli, když jsme přivezli naše dvě vnučky Anežku a Markétku. Markétka je starý mazák, bude jí 8 let, zato čtyřletá Anežka je teprve táborník - začátečník a protože jsou sestřičky, dalo se předpokládat, že se pobyt u babičky zvládne bez stesku a větších problémů. Měla jsem trošku obavy z počasí, protože na pondělí hlásili intenzívní déšť a předpověď se splnila. Od rána pršelo. Nedovedete si představit, kolik kol "Člověče nezlob se" a "Pexesa" jsem musela absolvovat! Bez hádek kvůli drobným švindlům se to samozřejmě neobešlo, ale přežili jsme to ve zdraví.
Druhý den se na nás usmívalo sluníčko, sice skoupě, ale přece. Ráno jsme vyrazili, samozřejmě s dědou a s autem, na jednu mléčnou farmu o které jsem už jednou psala.
Vyzbrojili jsme se velkou PET lahví na mléko z mlékomatu a těšili jsme se na dobré sýry, tvaroh a jogurty, které prodávají v tamním obchůdku. Samozřejmě, že jsme zašli do kravína, podívat se na kravičky, ty byly také na protější pastvině. Malá Anežka je vlastně viděla poprvé. U kravína mohly holky vidět ještě oslíka a stádo koz, jo a několik vlaštovčích hnízd, která ke kravínu patří. Dlouho jsme pozorovali, jak staré vlaštovky krmí svoje mláďátka. To byla pro holky také premiéra a pro mne tak zajímavá podívaná, že jsem úplně zapomněla fotitUsmívající se.
Z poslední návštěvy farmy jsem věděla, že je "nedaleko" odtud útulná hospůdka a louka s daňky a rodinu jsem tam nasměrovala. Šli jsme, šli, pěkně do kopečka a pořád nic. Začala jsem pochybovat, jestli jdeme dobře. Nakonec jsme tam dorazili. Chvilku jsme poseděli v hospůdce, ale více nás lákali daňci.



Měli jsme štěstí, daňci byli celkem blízko.


Jeden byl dokonce velmi zvědavý.


Hospůdku střežil kocour. Na svých cestách jsem si všimla, že kočky jsou nepostradatelným inventářem beskydských hospod. Tento kocour nebyl vůbec přátelský.
Cestou dolů nám opět trošku sprchlo, ale to nám nevadilo. Anežka dostala deštník a Markétka pláštěnku asi o 10 čísel větší, takže si ji musela přidržovat, aby nezakopla. Určitě jsme vypadali legračně, ale aspoň máme na co vzpomínat.


Další dny jsme už strávili na zahradě. Je pravda, že když se holek zeptám, jestli by chtěly na zahradu nebo k počítači, tak zvolí to druhé, je to krutá realita. Nakonec jsem se ale přesvědčila, že jim fantazie nechybí a že si dovedou pěkně pohrát i s obyčejnými věcmi, jako je židle, stará deka, kolíčky na prádlo atd. Tady k nim přibyla další vnučka a bylo veselo...
Hrálo se a také grilovalo, koncem týdne se přijeli na holky podívat rodiče. Mysleli jsme, že to vnučky neunesou a s rodiči se vrátí domů, ale byly statečné a podle plánu ještě zůstaly.


To byl náš první prázdniový týden. Zahrada, ale nepočká, okamžitě je na ní vidět, že ji zanedbáváte. Hned po odjezdu holek jsem nastoupila a opravdu nevím, kam dřív skočit, ale dělám to ráda...Mrkající









P.S. I houpačka se nezastavila, jenom toho pejska už nemáme...