Květen 2014

Je to kluk, jako buk!

18. května 2014 v 19:50 | Helena.B |  Rodina
Před měsícem jsem se zmínila, že se doma stále rozrůstáme, to když se narodila moje pátá vnučka Zuzanka. Slíbila jsem k lepšímu ještě jedno vnouče, přesněji řečeno vnuka. Ve čtvrtek, 15.5.2014 v 15 hodin přišel na svět kluk Stanislav, neboli Staník, jak už mu všichni těch pár dnů říkáme. Měřil 50 cm a vážil 3,71 kg. Kluk, jako buk! Všichni jsme se radovali, hlavně mužská část rodiny, neboť už hrozilo, že náš rod vymře po meči Usmívající se.




Celý týden byl velmi hektický, jak už kvůli několikadennímu čekání, když se klukovi do těch dešťů z teplíčka od maminky nechtělo. Syn si u nás, v půli cesty, "rozbil stan", aby se mohl té velké události zúčastnit, protože z jejich bydliště do porodnice je to přece jenom dost kilometrů. Nevěděl, jestli chodit do práce nebo sedět u telefonu, kdyby zavolali... Tak to trvalo skoro tři dny. Nemají to tatínci dneska lehké. Ale zase je to pro ně nezapomenutelný zážitek. Všechno pěkně u pramene, žádná záměna nehrozí, protože děťátko popíšou důležitými informacemi po celém těle, jako indiána. Tatínek si hned všechno zkontroluje. To není jako kdysi, když mému muži v době chřipkové epidemie oznámili po telefonu, že jsou to dva chlapci a všichni jsme zdraví a konec! Návštěva nebyla možná, mobily a jiné dnešní vymoženosti neexistovaly a my jsme přece čekali holčičku a jednu!! Ta nejistota, ten šok! Přežili jsme to a už jenom vzpomínáme. Dvě, pravděpodobně nejdůležitější, rodinné události letošního roku máme šťastně za sebou. Ať se dětem na světě líbí!




Z domova

10. května 2014 v 10:36 | Helena.B |  O všem možném
Moje předešlé články byly z cest a už tu mám krásné fotky z dalšího vandru. Vypadá to tak, že se stále někde flákám a doma se ani neohřeji. Ale zase je pravda, že jsem si v posledních dnech na zahradě pořádně "mákla". Po nesmělém předjarním a jarním okukování a "vytahování" rostlinek očima z půdy, nastal velký zvrat, tráva roste jako divá, stromy odkvetly, jarní rostlinky také. Nastal čas zalévání. Co jsem měla nafocené, už není aktuální. Na psaní článků nezbývá moc času.


Azalka, focená za večera, je doposud v plném květu a krásně voní.


Kdysi dávno jsme si přinesli domů maličkou borovičku. Borovička vypadala, že nikdy nevyroste a nakonec vyrostla a je veliká, převeliká. Letos nás zásobuje šiškami, už jsme jich nasbírali několik košů. Jedna rada pro vás, kteří si zakládáte zahradu. Poraďte se s odborníky, ať nakonec nebydlíte v lese, tak jako my.


Mateřídouška alespoň nestíní a krásně voní i pavímu očku...


Začala jsem sušit bylinky, tady mám libeček a určitě jste si všimli prvních kopretin.


Suším i řepík. Je to léčivá bylina, prý na všechno. Dělám z ní čajové směsi. Dost jsem se jich při své nemoci napila. A jestli nepomůžou, tak určitě neublíží.


Před dvěma lety jsem dostala k narozeninám soupravu na výrobu mozaiky. Skončilo to výrobou kamených těžítek, která jsou velmi praktická, když například při venkovním posezení fouká vítr. Ještě by tam měla být spárovací hmota, ale mně se to líbilo tak, jak to je.


Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem... Začala jsem opět péct pravý kváskový.


Přes léto nemám moc času na nějaké to tvořeníčko, tak si alespoň počtu a hledám inspiraci. Právě vyšlo nové číslo tohoto skvělého časopisu.


Aby toho nebylo málo koupila jsem si ještě čerstvou "Rozmarýnu".








Přeji všem sluníčkový víkend.

První májový den

4. května 2014 v 17:34 | Helena.B |  Jaro


První máj se nám vydařil. Byl to nádherný slunečný den, jak má být. Vyšli jsme si s partou místních zdatných seniorů na výšlap do okolních kopců.


Cestou jsme se kochali překrásnými výhledy a nádherným modrým nebem, na kterém se objevily skupinky letadel. Tady je jedna, ale bylo jich nejméně deset. Letěly pravděpodobně na nějakou prvomájovou akci.


Blížíme se k místu, kde kdysi stával hrad nebo hradiště. To byl náš první cíl. Jdeme po hřebeni a vpravo, na kopci, se nám otvírá výhled na hrad Hukvaldy.


Spolu s námi šli dva pejsci, toto je Nelinka, druhý pejsek se focení vyhýbal. Nelinka měla tu výhodu, že když už nemohla, tak ji panička šoupla jednoduše do batohu...


Po krkolomném sestupu jsme dorazili do druhého cíle naší cesty, do areálu Na mlýně v sousedních Kozlovicích.


Je to takový malý skanzen, hospůdka s vnitřním i venkovním posezením, stylové chatičky k ubytování. Oáza pro cyklisty i pěší. Ema to tam bude znát Usmívající se.


Samozřejmě, že k pořádnému mlýnu patří mlýnské kolo a vodník! Bylo až k neuvěření, kolik lidí nádherné počasí vylákalo ven. Pivečko bylo pěkně chlazené, prostě pohoda.






Májová idylka se nám teď malinko pokazila, venku je pěkná zima, ale zase bude dobře. Přeji vám krásné květnové dny.