Dvě knížky do kabelky

13. března 2014 v 14:05 | Helena.B |  Knihy
Říkám jim také knížky do vlaku. Půl knížky se přečte cestou tam a půl cestou zpět. Samozřejmě musí být čtivé. Když tak občas cestuji vlakem, vidím, že nejsem jako čtenář sama, knihy čtou mladí, starší, ženy i muži. Není jich sice mnoho, ale přesto mě to těší. Když jsem poslední moje čtyři pracovní roky procestovala vlakem, jezdil se mnou ráno jeden pán, který vždycky četl asi tak pětisetstránkový román. Obdivovala jsem ho, protože já a většina ostatních jsme si tu půlhodinku zaslouženě sladce odchrupkali a také, komu by se chtělo tahat s takovou tíhou! Proto upřednostňuji ty "vlakové knihy".



Tuto knihu jsem okukovala několikrát v knihkupectví, titul se zdál pro nás, ženy a dívky zajímavý, tak jsem si ji nakonec půjčila v knihovně.

Hlavní hrdinka, matka tří dětí a autorka knihy v jednom, odchází do Anglie, kde má o prázdninách působit jako au-pair v jedné rodině. Dobrodružný příběh má dohru až ve Skotsku. To už si ale každý musí přečíst sám.

Asi vidíte, že by měla být ještě nějaká kniha "před dvaceti lety". Tady je.


Doporučuji přečíst nejdřív tuto knihu, já jsem se k ní dostala, bohužel, až později. Takže radím pěkně popořádku. Po revoluci, když se otevřely hranice, mnoho odvážných dívek nastoupilo cestu au-pair. Mezi těmi úplně prvními byla i autorka knihy Petra Braunová. Její cesta vedla do Francie, později do Belgie.
Zde jsou její rady a myslím, že jsou aktuální i dnes.


A ještě desatero :



Kdyby za našeho mládí byly ty možnosti, určitě bych také vyrazila do světa na zkušenou. Určitě bych se nechala nalákat zrovna na hlídání dětí. Kdo ví, jak by to dopadlo. Mohu jemnom říct : "Zlaté české dětičky."


 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | Web | 13. března 2014 v 14:23 | Reagovat

Tak díky za typ knížky si určitě přečtu vypadají celkem fajn

2 Helena Helena | E-mail | Web | 13. března 2014 v 15:52 | Reagovat

Může to být zajímavá kniha, nicméně zlobivé děti jsou všude.Já jsem Heli kdysi byla u jedné rodiny v Německu přes období porodu, ml. pár měl chlapečka a mamina čekala druhé.Řeknu ti, že nakonec mamina na mě žárlila, že je Max pořád u mě. :-) Plný pokoj hraček, postavené típí, a když jsem žehlila, stačily mu obyčejné barevné kolíčky na prádlo.Co mě nejvíc znervózňovalo na celé situaci bylo to, že mamina chtěla rodit doma, byl to pro mě šok.Odrodil ji její manžel, porod přišel tak náhle, že neměli ani čas volat porodní bábu.Bylo to nad ránem, klidně jsem spala.Překvapení bylo obrovské, taťka byl pyšný, Max se díval na svou sestřičku a mamina byla šťastná, že to má za sebou. :DTolik z mých zkušeností. :-)

3 Intuice Intuice | E-mail | Web | 13. března 2014 v 17:27 | Reagovat

Zajímavé knížky. Mám ráda knížky s opravdovým příběhem. :-)

4 Intuice Intuice | E-mail | Web | 13. března 2014 v 17:27 | Reagovat

[2]: Tak to sis tedy užila! Mohla bys taky napsat knížku! :-D

5 Květa Květa | Web | 13. března 2014 v 17:40 | Reagovat

Pozdravuju, už jsi zdravá???
Obdivuju všechny dívky, které se dají na takovou "brigádu" Musí mít pevné nervy.... :-)

6 helena-b helena-b | Web | 13. března 2014 v 18:33 | Reagovat

[2]: Heli,to je také námět na knížku. Určitě máš víc zážitků. ;-)
[5]: Ještě to není ono, počítám tak ještě týden, ale dneska jsem už vylezla na zahradu na výzvědy. :-)

7 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 13. března 2014 v 21:09 | Reagovat

Tak to desatero to je mazec -)

8 Iva Iva | Web | 14. března 2014 v 9:26 | Reagovat

Helčo, díky. Půjčím si knížky v knihovně. :-D  ;-)

9 signoraa signoraa | Web | 14. března 2014 v 13:52 | Reagovat

Helenko, nečetla jsem ani jednu z knížek, ale určitě to musí být pěkné počteníčko. I to desatero je báječné, zejména bod č. 10 :-D
Sousedovic dcera pracovala jako au-pair v Británii a odtud si odvezla ročního syna + anglického manžela, jehož okouzlila natolik, že nechal doma svou anglickou ženu a dvě původně hlídané děti. Ty jezdívaly pak za svým otcem a bývalou chůvou do Čech na návštěvu. I takto může dopadnout au-pair. :-D

10 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 15. března 2014 v 21:49 | Reagovat

Už jsem si Helenko poznačila, díky. Čtu již druhou knížku Porodní báby, bohužel první díl neměli, přečetla jsem nejdřív druhý a nyní čtu první.
A k tématu dnešního tvého příspěvku - od mé klubové kamarádky se dcera před nedávnem vrátila z Anglie, kde byla před dvaceti léty jako aur - pair. Pozvala ji rodina u které tehdy byla. Dětem, které hlídala je dnse 26 a 28 let. Povzpomínali, potěšili se, tehdy byla studentka, nyní právnička. Pochválili ji za její angličtinu. :-)

11 Melissa Melissa | Web | 16. března 2014 v 0:18 | Reagovat

Knížky můžou být opravdu zajímavé.I když já bych se na hlídání dětí asi nedala:) :-P

12 Jarka Jarka | Web | 16. března 2014 v 19:43 | Reagovat

To by jsme se, ale museli Helenko, ve škole užit německy, nebo anglicky a ne rusky, kdo chce fungovat v zahraniční rodině, musí se umět domluvit. :-) Ty knížky, se budou určitě moc dobře číst. :-)

13 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 17. března 2014 v 19:17 | Reagovat

Vlakové knihy jsou bezva termín.

14 helena-b helena-b | Web | 18. března 2014 v 18:33 | Reagovat

[9]:[10]: Znám také pár bývalých au-pairek, některé se vdaly za tamní mladíky a buď je přivedly k nám nebo tam zůstaly. Každopádně když to shrnu, jsou naše holky moc šikovné. ;-)
12] Já jsem se na gymplu učila ledacos, ruštinu, němčinu, rok francouzštiny dva roky latiny. Už je to hodně dávno... :-(
[13]: :-)

15 Ježurka Ježurka | Web | 20. března 2014 v 14:12 | Reagovat

No, kdybych ještě někam jezdila vlakem, nebo třeba i busem, určitě bych něco podobného také četla ráda. Ale nejezdím a doma na to moc nevidím, ale jsem ráda, že mohu číst aspoň na blozích. :-D

16 Vendy Vendy | Web | 1. dubna 2014 v 22:50 | Reagovat

Tu první knížku jsem četla, byla napsaná celkem vtipně a občas mi vlasy ježily hrůzou, co za debily to ve světě žije (jako aby nesměla dítěti uvařit čaj, protože je jedovatý? A dítě napájet kolou?) Aupair po dvaceti letech jsem myslím nečetla, ale četla jsem Deník chůvy, to bylo taky hodně zajímavé, byl podle ní natočen i film Holka na hlídání.
Knihy tohoto typu by mě docela bavily, vidět, jak to funguje jinde, je zajímavé.

17 Vendy Vendy | 1. dubna 2014 v 22:51 | Reagovat

P.S. taky dávám přednost knížkám menšího formátu, ale když jsem četla Hru o trůny, tahala jsem tu bichli i do práce. Nebylo lze se od ní odlepit... :-D

18 Anička Anička | 8. července 2014 v 11:06 | Reagovat

Musím Vám, Helenko, říct, že jsem opět zalovila v knížkách, které doporučujete ke čtení a po Žítkovských bohyních, které mně doslova uchvátily, jsem se vrhla i na tyto dvě knížečky. Vysnila jsem si je k narozeninám a můj hodný manžílek mi je koupil, tak jsem se hned začetla a během dvou večerů byly přečtené. Jsou fantastické. Dlouho jsem nečetla něco tak příjemného, uvolněného... chvilku jsem se u nich smála, chvilku brečela, chvilku se s autorkou klepala strachy... prostě paráda. Děkuji

19 Anička Anička | 8. července 2014 v 11:08 | Reagovat

[17]:
No řeknu Vám, je to tak. Strávila jsem dva roky v Anglii a člověk fakt kolikkrát nevěří vlastním očím, co za lidi to tam žije. O nás si myslí, že tu ještě pořád lezeme po stromech a přítom jsme mnohem chytřejší, civilizovanější atd.

20 helena-b helena-b | Web | 8. července 2014 v 12:36 | Reagovat

[18]: Aničko díky za návštěvu. Jsem ráda, že knihy udělaly radost. Já mám štěstí na paní knihovnici v naší vesnické, ale dobře zásobené knihovně, která přesně ví, co je moje parketa a vždycky mi něco pěkného doporučí. Zrovna včera jsem dočetla knihu "Deník kanadské manželky" od naší, vlastně už dlouho kanadské autorky, kterou přirovnávají k Betty MacDonaldové.

21 Anička Anička | 8. července 2014 v 17:05 | Reagovat

Jééé, děkuji. To si hned zapíšu a zkusím najít

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama