Srpen 2013

Domácí Lučina

28. srpna 2013 v 19:29 | Helena.B |  Kuchyně
Tak už jsem podlehla i já. Recept na domácí Lučinu oběhl hodně blogů. Já jsem ale z těch lidí, kteří dlouho vyčkávají než se do něčeho nového pustí. Když jsem se tedy konečně rozhoupala a recept prostudovala, zjistila jsem, že se jedná o velmi jednoduchý postup a dala se do díla.



Opatrně jsem ručně smíchala 400 g jogurtu se 200 g smetany (použila jsem Vesnický z Lidlu se 2,5 % tuku). Do cedníku jsem vložila pláténko a nalila směs. Pod cedník jsem umístila misku na odkapávání vody. Celé toto zařízení jsem na 24 hodin uložila do chladničky.


Toto je konečná fáze. Lučinu uchovávám v chladničce v plastové krabičce s víčkem a potvrdím všem přede mnou, že se jedná o velkou delikatesu, kterou v obchodě nekoupíte. Lze ji dochutit "naslano" nebo i "nasladko", fantazii se meze nekladou.

P.S. Mám ještě jednu zkušenost. Čirou náhodou jsem objevila recept na Lučinu lightUsmívající se. To, když mi při nákupu praskl po celé délce kelímek s jogurtem . Doma jsem prasklý kelímek s jogurtem vložila do nádoby a odložila do chladničky. Za pár dní jsem se k jogurtu vrátila s obavami, že už asi nebude k jídlu. Jaké bylo ale moje překvapení, když jsem v kelímku našla prostě Lučinu lightUsmívající se. Voda vytekla otvorem do misky a zůstala jenom tužší bílá hmota s 2,5% tukuUsmívající seUsmívající se. A co víc, dala se jíst !





Luhačovice

25. srpna 2013 v 22:33 | Helena.B |  Cestování
Tento víkend jsme strávila v Luhačovicích. Byl to krásný dárek od syna a snachy k nedávným narozeninám. Wellness pobyt pro dvě osoby v hotelu Fontána. Měla jsem na výběr mezi Luhačovicemi a Brněnskou přehradou, vybrala jsem Luhačovice, přestože jsem zde trávila dovolenou už několikrát. Kdo zde ale byl nebo nějaký čas pobýval, dá mi za pravdu, že se sem zase rád vrací. Nástup byl v pátek odpoledne a konec pobytu dnes před polednem. Málo času si to všechno pěkně užít, ale povedlo se. Užili jsme si bazénu, procedur i dobrého jídla a solidního ubytování. Nachodili jsme hodně kilometrů v končinách, které nám byly doposud neznámé. No a samozřejmě jsem testovala můj nový foťáček.


Jurkovičův dům v centru lázní je překrásná stavba


Další Jurkovičova stavba, lázeňský dům Jestřábí


Zajímavá kašna v lázeňském parku


K Luhačovicím patří krmení kachen na místní říčce


Augustiniánský dům, pro obyčejného smrtelníka pravděpodobně nedostupný, ale pobýval tu prý i Leoš Janáček...Usmívající se


Luhačovice jsou známy také svou přehradou, tam jsme to měli kousíček


A když jsme si to tak pochodovali kolem přehrady, vyřítili se na nás tito tři pejsci, tedy nikoliv na nás, pejsci vyběhli na střechu garáže a hlasitě dávali najevo, kdo je tu pánem. Toto jsou také Luhačovice.


Zde není co dodat. Zatímco my jsme v potu tváře poctivě šlapali po svých, unavení objemní dospěláci zabrali dětem vláček a nechali se vozit po místních ulicích. Bylo to určitě pohodlnější, mne doposud pořádně bolí nohy...







Stihli jsme se ještě i napít Vincentky, koupit rodině i známým desatero druhů lázeňských oplatek . Nestihli jsme navštívit galerii na začátku kolonády, to mě moc mrzí, mají tam krásné věci, tak snad příště...

Už zase fotím!

20. srpna 2013 v 14:33 | Helena.B |  Léto
Tak už mám opět foťáček! Tentokrát je ale jenom můj! Má to být ještě dodatečný dárek k červnovým narozeninám. Chtěla jsem takový, co se vejde do kapsy, tak aby nepřekážel na krku a já netrnula hrůzou, abych ho nevykoupala ve sněhové závěji, jak se to stalo mé kamarádce.


Hned první den jsem pobíhala po zahradě a fotila, co mi přišlo do cesty. Lépe řečeno se učila s ním zacházet...


Trošku více sluníčka, ale stále dolaďuji a dolaďuji...


Víkend jsem strávila ve svém rodném Kojetíně u přátel. Probíhaly tam tradiční hody, to znmená plno barev a krásných lidiček, bez foťáku si to nedovedu představit.



Sestra, která zde žije, přinesla na svém blogu celou reportáž, tentokrát jsme se spolu skoro neviděly, ale nahradíme si to určitě jindy...


A tady jsem už zase doma. Dareba Tony, sousedův kocour, alespoň doufám, že je to kocour, drzý a zvědavý...



Ohlédnutí za minulým víkendem

9. srpna 2013 v 19:53 | Helena.B |  Rodina
V předešlém článku jsem se zmínila, že se u nás o víkendu chystá sláva. Moje vnučky, sestřičky Anežka a Markétka, slavily narozeniny. Markétka 7 let a Anežka 3 roky. Vychází jim to na 3. a 4. srpna. Každé narozeniny mají u mne holky smůlu, protože na dva dorty nemám sil, ale maminka většinou upeče ještě jeden...


Tak dopadl můj "Babiččin dort". V sobotu, když jsem ho páchala, nevypadal v tom vedru moc vábně, ale lednice to všechno napravila. Jinak klasika : oříšky, rum, čokoláda, v každé podobě lahůdka. Že něco chybí? Ano, jsou to svíčky. Nějaký skřítek nám je uschoval na tajném místě, to se občas stává, ale mohlo by být hůř. Třeba by mohly chytit záclony...Usmívající se


Jak ten čas letí! Tato fotka je tři roky stará. Markétka dostala tehdy k dortu ještě sestřičku, krásný dárek, že? Letos dostala k sedmým narozeninám aktovku, protože ji po prázdninách čeká první třída.


Oslavu s dortem předcházelo velkolepé grilování a při té příležitosti se nám přišel představit nový soused, kocourek (volali na něho Tobi, nebo Tony). Jeho na chlup stejného předchůdce, Bruna, přejelo vloni auto, to je osud všech koček v našem okolí, co tady toho asi čeká?


Dneska se u nás sluníčko malinko schovalo, ale moc se neochladilo, jenom teď trošku poprchá a bouří, uvidíme, co nám to přinese. Deště je třeba, jako soli a v tom horku mi to už moc memyslí.
Ještě se musím zmínit o mém velikonočním kaktusu, kterým jsem se chlubila v minulém článku. Čiperný stařík pomalu odkvétá a dnes málem přišel o život. Pošťák ho nechtěně smetl balíkem, ale na zemi ho tak šikovně zachytil, že vlastně opadlo jenom pár květů.
Tak tady plácám páté přes deváté, ale stále sedím v tom horku doma, chybí inspirace. Říká se tomu okurková sezóna - sezon ogorkówy - u sousedů Poláků Usmívající se.


Přeji všem krásný víkend a Ivetce děkuji za ty čerstvější fotky...




Jako bez ruky

3. srpna 2013 v 23:33 | Helena.B |  Léto
Momentálně jsem jako bez ruky. To znamená, že již delší dobu nemám foťák a na mých blogových aktivitách je to znát. Mohla bych jenom psát a prokládat to fotkami z archívu, ale na dlouhé psaní nemám moc času. Na druhou stranu není nad sladký pocit, když si člověk přinese nějaký ten fotoúlovek a může se s ním pěkně zčerstva pochlubit ...


Tak se chlubímUsmívající se. Před měsícem jsem mého velikonočního stařešinu ukázala na blogu. To byl ještě obsypaný poupaty. Dnes už je v plném květu.




Krása, co říkáte? Nafotila mi ho jedna dobrá duše. Bylo by škoda takovou událost propást.

Usmívající se

Jinak jásám, že můžu v tom vedru sedět v našem chladném domečku. Jsem tu zalezlá, jako starý jezevec v noře, jenom navečer vyrazím zalít kytky a zeleninu a potom zase hupky zpět. I když bych raději byla na zahradě, doma je ale určitě líp. Za poslední týden jsem pilně pracovala a ve sklepě přibylo plno sklenic čerstvě zavařených okurek a meruněk. Také jsem opět hlídací babička, ale pejska vystřídaly vnučky. V sobotu a v neděli mají dvě z nich narozeniny 3 a 7 let, tak mezi psaním článku jsem si odběhla nazdobit dort. Teď už konečně odpočívá v lednici a čeká na zítřejší slávu.
Mezitím vším jsem si našla jeden volný den a s kamarádkami, co mají toulavé boty, jsme vyrazily na hory. Ano, v tom vedru. Jenomže na horách to není tak znát, bylo celkem příjemně. A tůru jsme zakončily v bazénu jednoho horského hotelu. I tak se dá trávit léto doma za pár kaček. Jenomže chybí ta vlastní fotodokumentace... Možná, že už se něco rýsuje a foťáček konečně bude.




Přeji všem krásný zbytek sluníčkového víkendu Úžasný!