Červen 2013

Skládání ze sáčků

28. června 2013 v 9:36 | Helena.B |  Tvoření
Nedávno jsem si zopakovala techniku tea bag folding. Je to skládání různých obrazců z obalů čajových sáčků. Skládat jsem se naučila už před dvěma lety, ale od té doby jsem se k této technice nedostala, přestože jsem pilně sbírala potřebný materiál.


Je to vlastně taková další papírová recyklace. Obaly se upraví tak, že se odstřihne bílý okraj, obal se "rozbalí" a z jednoho sáčku vzniknou dva stejné čtverce a možná nějaký maličký čtvereček


Čtverce se skládají různým způsobem, podobně jako origami


Vznikají zajímavé barevné obrazce


To je moje starší tvorba, bohužel ještě hodně nedokonalá


Tato hvězda je čerstvá, ale ještě to není ono, celý obrazec se musí hodně zatížit


A ještě několik hvězdiček. Skládat sáčky mě naučila moje kamarádka, která je v této technice opravdový mistr. Má v zásobě plno krásných tvarů, ze kterých vyrábí různá přáníčka ozdůbky. Fantazii se meze nekladou. Je zajímavé, kolik variant různých barevných kombinací ze sáčků vznikne, záleží na směru skládání, i písmenka udělají svoji parádu.




Mám pro tebe jednu dobrou a jednu špatnou...

24. června 2013 v 16:54 | Helena.B |  Rodina
Mám za sebou velké víkendové slavení, které se týká tentokrát mé osoby, bohužel. Nechtěla jsem o tom vůbec psát, ale sestřička už něco naťukla...


Minulý týden byl velmi hektický, protože jsem absolvovala další, pro mne dost důležité, události. Když jsem se ve čtvrtek vracela domů, čekalo na mne toto "žertovné" blahopřání od přátel. No, neviděli jsme se už téměř rok...
Potom začaly přípravy na dvoudenní slavení u nás doma. Přišli všichni synové, s rodinami, přinesli kytky, krásné dárečky a dobroty.


Bylo veselo a protože u nás byla ještě navíc pouť, pro vnučky to byl velký zážitek


Originální dort upekla naše Ivetka, která pod mým dálkovým dohledem dostala přísný zákaz použití jakékoliv číslice


Dvě z mých čtyř vnuček - gratulantek, Markétka a Anežka


To byla zatím jenom ta moje nejbližší rodina, další slavení bude na pokračování, počítám tak do podzimu. V říjnu mě čeká třídní sraz ze "základky". Spolužáci, ti kteří už oslavili, mě už přivítali slavnostně do svých řad a také mi oznámili, že přípravný výbor je sestaven a v pravidelných intervalech bude zasedat v místní restauraci a svědomitě připravovat naše setkání Usmívající se. Tak se scházíme na mé rodné Hané každých pět let, hodně nás už ubylo, ale zato se výboru podařilo vypátrat po mnoha letech spolužačku až v New Yorku, té se srazy tak zalíbily, že by měla letos přiletět už potřetí.
Velký důvod k oslavě to není, ale hlavně, že jsme všichni živí a zdraví, jak říká moje vnučka.




Koho můžeme potkat na ulici

13. června 2013 v 21:50 | Helena.B |  Zvířátka
Na včerejší den jsme měly s holkami naplánovaný výlet na hory, jenže začátkem týdne dost intenzívně pršelo, proto jsme měly velké obavy, že se výlet neuskuteční. Ale včera od rána svítilo sluníčko, syn mi opět zapůjčil foťák, co víc jsem si mohla přát. Na horách bylo nádherně, ušly jsme spoustu kilometrů, nafotily plno obrázků a spokojeně jsme se vracely domů. Ale o tom až příště.
Bohužel ve městě mi ujel autobus a já jsem musela čekat na další. Bloumala jsem ulicemi a když už jsem se pomalu nasměrovala na zastávku autobusu, zaregistrovala jsem nějaký ruch, spatřila blikající majáčky policejních aut a plno lidí, kteří si něco fotili na mobily. Myslela jsem si, že se stala nehoda, ale ono to bylo trošku jinak...



Byli to sloni indičtí s náležitým doprovodem


Byli nahnáni na náměstí, kde zvali diváky na vystoupení cirkusu Humberto


Tady jsou a bystrému oku neunikne, že si to tu náležitě označili, se vším všudy...


Byla jsem udivená, jak blízko se přiblížili rodiče s malými dětmi. Nevím, jestli to bylo bezpečné. Ale to už jsem musela jít po svém...





Čtenářské okénko

7. června 2013 v 21:13 | Helena.B |  Knihy
Čtení v poslední době hodně zanedbávám, ale nedávno jsem přece jednu knihu dočetla.



Když jsem se nedávno vracela od sestry, vezla jsem si sebou knihu spisovatlky a také blogerky Edith Holé "Cesta k mým matkám", kterou jsem si půjčila. Květa se už o knize zmínila ve svém článku na blogu. Edith vyrůstala od malička u adoptivních rodičů a svou biologickou maminku se jí podařilo najít až když už měla sama svoji rodinu. Vím, že mnozí z vás už knihu četli a podle svých pocitů okomentovali. Moje pocity jsou smíšené, právě proto, že jsem sama nic podobného nezažila a mnohé jsem si teprve při četbě uvědomila. Vřele doporučuji.


A teď něco veselejšího


Patřím mezi milovníky humoru Ivanky Deváté, je mi hodně blízký. Její knížky zařazuji mezi ty "cestovní", které se vejdou do malé kabelky a příjemně zkrátí dlouhé čekání.


Malá ukázka...




Knihy pro sebe moc nekupuji, především je už nemám kam dávat a ony také něco stojí. Velmi dobrý výběr máme v naší knihovně. Tentokrát jsem si ale udělala radost a zakoupila jsem si tuto útlou knížečku. Snad se mi už konečně podaří najít ten pravý citát do záhlaví mého blogu, který dlouho marně hledám.




Přeji všem pohodový víkend, třeba s dobrou knížkou a alespoň trošku toho sluníčka, zatím je ho stále málo.