Květen 2012

A hned dvakrát

26. května 2012 v 21:46 | Helena.B |  Soutěže a ocenění
S mojí blogovou aktivitou je to v posledních dnech špatné. Čtu vaše komentáře, odpovídám, ale sama nejsem schopná sesmolit nějaký ten článek. Ne, že by nebylo o čem, i nějaká fotka, pořízená vypůjčeným foťákem, je v zásobě. Možná, že je to trošku stresem, který ve mně narůstá s blížící se svatbou mého syna, která bude konat ode dneška za čtrnáct dní, snad je to zdravotními problémy, které mě zaskočily a které jsem chtěla řešit až po svatbě. Takže mezi přípravami a různým zařizováním a vyřizováním jsem nucena strávit něco času pochůzkami po doktorech, polykání antibiotik a mazání bolavé nohy koňskou mastíUsmívající se. Tak je to tedy se mnou.


Proto nevím, jestli si zasloužím toto ocenění, které jsem dnes obdržela hned dvakrát, jedno od Janky a jedno od Květy.
Holky, moc vám děkuji a s tou kreativitou se polepšímUsmívající se.






A já toto ocenění posílám všem mým věrným i náhodným blogovým návštěvníkům, kteří věnují svůj volný čas k tomu, aby udělali radost jiným.

Zavírám dveře

17. května 2012 v 20:33 | Helena.B |  O všem možném
Právě jsem zavřela dveře do obýváku, kde právě probíhají televizní zprávy a že nevíte, o čem? Třeba o tom, co měl dnes pan "R" ve vazební věznici k večeři. Zajímá vás to ? Popravdě já už toho mám plné zuby.


A proto, vážení přátelé, pojďte se pokochat kopretinovou krásou, která nám právě kvete na zahradě! Je to mnohem bohulibější počin než poslouchat to žvatlání stále dokola!


Tady se přiznám k malému podvodu. Ty fotky jsou z loňského rokuMrkající, já totiž opět nemám foťák, ale ujišťuji, že mezi letošními a loňskými kvítky není žádný rozdíl. Ještě, že mám ten archív! Ale kopretiny mám moc ráda pro jejich jednoduchou krásu.
Kytiček je na zahradě mnohem víc, jenom by už mohlo být zase trošku tepleji, dnes to u nás bylo na zimní bundu. Na Lysé hoře už není žádný sníh a doufám, že už ani nebude.
U nás doma probíhají intenzívní přípravy, které vyvrcholí za tři týdny velkou slávou. Tak jsem z toho někdy už celá zmatená, že se sem tam ocitnu myšlením v měsíci červnu... Určitě se zmíním, jak to všechno dopadlo.





Ale ještě se musím pochlubit s diplomem , který jsem získala v soutěži u Janynky




Tak a to je pro dnešek všechno, snad už konečně můžu ty dveře zase otevřít.

Příběh jednoho stromu

14. května 2012 v 15:03 | Helena.B |  Jaro
Náš prastarý vlašský ořech se vloni opravdu vyznamenal a nadělil nám velké množství oříšků, které jsme pilně loupali celou zimu. Zatímco jinde naříkali nad mrazem spálenými květy, my jsme měli štěstí. Jenom nás trápily suché větve, které jsme si sami netroufli odstranit. Tak jsme objednali odborníky, kteří za pomocí lana a pily dovedou neuvěřitelné věci.
Jenže nastal problém. Koncem zimy se nám do ořechu nastěhovaly sýkorky modřinky a začaly chystat hnízdo mladým. Nedalo se nic dělat, riskli jsme to. Buď a nebo! Hoši s pilou byli moc šikovní a místo klasického řezu ke kmeni, nám vytvořili takovouto potvůrku, připomínající jelena a sýkorky v klidu pokračovaly v hnízdění.Usmívající se


Oko jelena je otvor do hnízda


Nacvakala jsem aspoň 100 obrázků, než se mi podařilo zachytit odpočívající sýkorku


A dalších 100 než se mi podařilo toto


A toto! Málem mi ruka upadla! Vypadá to jako ptačí idylka, ale ono je tomu jinak. Všechno je to vteřina, ptáčci přiletí k hnízdu, šup dovnitř a šup ven, žádné odpočívání! Já mám velkou radost, že se mi to podařilo nafotit.




Ořech nám pěkně obrůstá a přes ty radikální zásahy na konci zimy to vypdá, že nějaký ten oříšek také bude. Jak vidno, všechno se dá vyřešit v klidu a ku prospěchu všech......

Už kvetou!

10. května 2012 v 14:32 | Helena.B |  Cestování

Ano, už kvetou kaštany! A když u nás kvetou kaštany, mnoho lidí neodolá a vyjede si tuto událost vychutnat na místo, jako jsou Hukvaldy, přesněji řečeno do okolí hukvaldského hradu a do hukvaldské obory. Nikde jinde jsem, neviděla tolik kvetoucích kaštanů pohromadě.


Je to nádherné místo


A když se počasí vydaří tak, jako včera...


Na klíněnku jírovcovou se nechce v tuto chvíli ani pomyslet!


A proč se ještě chodí na Hukvaldy?


Kvůli Janáčkovi, přece...


Kvůli Bystroušce...


Kvůli překrásným kořenům sedmi starých buků


A kvůli úžasnému výhledu do všech světových stran...




Kdo můžete, zajeďte se tam podívat, teprve to propuklo. A vy vzdálenější přijměte alespoň tuto malou ochutnávku.

Jen jedinkrát

7. května 2012 v 14:33 | Helena.B |  Vesele i vážně
Nedávno mi přišel jeden takový žertovný mejlík ze života a já jsem se rozhodla, že tady napíšu svoji podobnou zkušenost.
Událo se to asi před patnácti lety, tedy po revoluci, v době, kdy začaly probíhat tzv. "předváděčky" . Nikdo v té době zatím nebyl podveden nebo se o tom nezmínil médiím. Prostě předváděčky "frčely". Můj muž pár měsíců před tím prodělal těžkou mozkovou příhodu, naštěstí bez vážnějších následků, která ho ale odsoudila na celý rok nemocenské. Tehdy se nám ve schránce objevila obálka, adresovaná přímo na naše jméno. V obálce byla pozvánka, psaná krásným zlatým písmem. Nebudu to natahovat, nechali jsme se prostě zlákat...
Když jsme přišli do restaurace, kde se mělo všechno odehrát, přivítal nás sympatický, velmi dobře oblečený muž, usadil nás na místo, mezi ostatní návštěvníky. Po dobrém jídle, které bylo samozřejmě zdarma, začala akce. Před námi, asi na dvou stolech, se skrývalo pod plachtou něco velkého, tajemného, ale to nám nebylo ihned odtajněno. Nejdřív jsme zhlédli děsivé video, kde mraky roztočů, mnohokrát zvětšených, útočí, na co přijdou a k tomu, samozřejmě, "odborný komentář", s tím, že všechny problémy vyřeší výrobky z pravé ovčí vlny. Současně byla odstraněna plachta a tajemný stůl nám ukázal svoje poklady. Začínalo mi být jasné, co bude následovat. A bylo to tak.


Předvádějící tačal kroužit mezi stoly a přesvědčovat diváky o nutnosti pořízení vystaveného zboží. Když ze mne "vytáhl" nějakým záhadným způsobem informace o zdravotním stavu mého muže, začaly se dít věci! Když pochopil, že to bude mít těžké, začal být nepříjemný. Okamžitě mi naznačil něco v tom smyslu, co jsem to za člověka, když nechci nemocnému bližnímu pořídit nabízené zboží, protože jedině to mu přinese úlevu. Nemám ráda nátlak, myslím, že jsme se dokonce začali hádat. Bylo až s podivem, jak ostatní seděli jako puťky a podotýkám, že to byli lidé středního a mladšího věku.
Opět to nebudu protahovat. Řekla jsem dotyčnému, ať si nechá svoje deky a já si nechám svoje roztoče, na které jsem zvyklá a předčasně jsme odešli z restaurace.
Tenkrát jsem se zařekla, že už nikdy více a svůj slib jsem dodržela. A když po těch letech vidím ty podvedené , většinou důchodce, kdy jim mnohdy už není pomoci, je mi z toho všeho nanic.


Tento článek mi alespoň trošku zvedl náladu...Usmívající se

Červené sárí

4. května 2012 v 20:27 | Helena.B |  Knihy

Opět se ke mně dostavila tvůrčí krize, tak jsem se rozhodla alespoň napsat o knize, kterou mám rozečtenou .Tato kniha líčí život Sonii Gándhíové. Sonia byla manželkou Rádžíva Gándhího a snachou Indíry Gándhíové, předních indických politiků, druhé poloviny minulého století, které my, dříve narození, dobře pamatujeme. Oba byli zavražděni při výkonu své funkce, Indíra v roce 1984 a Rádžív 1991. Sonia se narodila v Itálii a svého budoucího manžela poznala na studiích v Anglii. Po manželově smrti zůstala v Indii a věnuje se politice.
Kdo má rád životopisy, vřele doporučuji.




P.S. Jedna malá otázečka. Jaký příbuzenský vztah byl mezi Indírou Gándhíovou a Máhátmou Gándhím ?

Správnou odpověď znala Katka i Alenka, tedy pro pořádek:
Indíra Gándhíová byla dcerou velkého politika Džaváharlála Néhrúa a s Máhátmou Gándhím neměla žádný příbudenský vztah. Jméno Gándhí získala sňatkem s Férózem Gándhím, který rovněž nebyl příbuzný Máhátmy. Máhátmá Gándí byl přítelem Néhrúa a často navštěvoval jeho rodinu.



Máhátma Gándhí, Muzeum ulice, Hull, Anglie, 2010

Ocenění od Janky a sovička od Peťky

1. května 2012 v 10:59 | Helena.B |  Soutěže a ocenění

Minulý týden ke mně přišlo toto ocenění od Janky




Byla jsem mile překvapená a Jance ještě jednou děkuji.

Kždý oceněný měl napsat v několika bodech něco o sobě.
Tak tedy : Jsem aktivní ženská v letech, mám svoji rodinu, přátele, blog, knihy, tvoření. Miluji přírodu, sluníčko, prostor, klid, dobré lidi kolem sebe, prostě všechno, co je pozitivně laděné....

Ocenění mělo putovat patnácti dalším, spíše začínajícím blogerům. Většina už byla obdarovaná. Toto ocenění si určitě zaslouží Romana : http://rrukodelka.blogspot.com/

Usmívající se



Ale musím se zmínit ještě o jedné ceně, která mi přišla z Pucíkova, už je to pár týdnů...



Tuto sovičku do sbírky mi vyrobila a poslala Peťka a přidala kornoutek mandlových vlastnoručně vyrobených bonbónů, které byly tak dobré, že okamžitě zmizely.....Usmívající se

Sova byla umístěna, tam kam patří, mezi moudré knihy, jak jinak?



Prožijte si první den měsíce máje sluníčkově !!