Únor 2012

I pokojovky se nemohou dočkat

26. února 2012 v 20:18 | Helena.B |  Kytičky
Venku to vypadá stále ještě velmi zimně, ale pokojovky už jsou celé netrpělivé. Nejdříve mě překvapil náš oblíbený zamioculcas. Vždycky si zamotám jazyk, než to vyslovím, ale dobrá zpráva, našla jsem jeho český název : kulkas zamiolistý!


Zamioculcas nám vykvetl! Vůbec jsem netušila, že tato rostlinka také kvete


Zajímavý kvítek, že?


Toto krásné zeleno - žluté a zdravé anturium jsem si koupila v pondělí v jednom supermarketu za velmi příznivou cenu, no nekupte to! Mám ho doma od Květy v červeném provedení a prostě jsem neodolala a pořídila mu sourozence...


Téhož dne jsem si v jiném supermarketu chtěla koupit jenom jednoho jediného posla jara v podobě petrklíče nebo hyacintu. Ne, že by je tam neměli, naopak. Upoutalo mě ale veliké množství orchidejí s poloviční cenou. No nekup to! Doma mám pět orchidejí a celkem se jim daří. Tento druh mě velmi lákal . Co mě ale překvapilo, bylo to, že kvítky se vždycky zrána silně rozvoní.


Vánoční kaktus vykvetl podruhé, kvítků měl sice jenom málo, ale zato byly o hodně větší než obyčejně.

Mile mě také překvapil můj amarylis. Dlouho to vypadalo, že bude mít letos pauzu, ale nezklamal, květy budou, musím si jenom ještě chvilku počkat, určitě se pochlubím.





Jablečná roláda a jiné dobroty

24. února 2012 v 17:50 | Helena.B |  Kuchyně
Ještě před pár lety, když jsem žila "v jednom kole" a s početnou rodinou, nebylo času na nějaké kuchařské experimenty a složité recepty. Navíc jsem vstupovala do manželství bez zvláštní kuchařské průpravy a s panickým strachem z každého prodavače masa, protože jsem nepoznala hovězí od vepřového a měla jsem dojem, že mě všichni chtějí oklamat.
Protože se ale nějak začít muselo, byla jsem vděčná za každý jednoduchý recept, či vychytávku, která mi usnadnila život. Můj nejoblíbenější recept byl "Švestkův koláč švestkový", který jsem našla v nějakém časopise a těsto se dalo použít na cokoliv...

Na to všechno jsem si vzpomněla, když nás Věrka seznámila s receptem na fantastickou jablečnou roládu.

Blesková jablečná roláda :

4 vejce
6-8 lžic polohrubé mouky
180 g krupicového cukru
250 g nastrouhaných jablek, může být i více
mletá skořice a cukr na posypání

Plech vyložíme pečícím papírem a na něj rozprostřeme nastrouhaná jablka, která posypeme cukrem a skořicí. Vejce s cukrem vyšleháme do husté hmoty a přidáme mouku.
Těsto vylijeme na jablka, uhladíme a pečeme ve vyhřáté troubě při teplotě 150 - 170 stupňů 15-20 minut. Ještě na teplou roládu položíme vlhkou utěrku, přiklopíme druhým plechem a obrátíme. Opatrně odstraníme papír, roládu pomocí utěrky stočíme, pocukrujeme a necháme vychladnout.


Vím, že mnozí už tento recept vyzkoušeli a dají mi za pravdu, že roláda je prostě báseň!

A ještě něco dobrého:


Tento mražený pytlík jsem dostala, jako dárek v jednom obchodě, kde jsem udělala větší nákup, pan majitel je štědrý a určitě se mu to vyplatí...


Obsah pytlíku se nechá rozmrazit na plechu a podle návodu se dá péct do trouby


Toto je výsledek, "rožky", jsou bez náplně a vynikající...

A ještě něco jednoduchého slaného:


Jednohubky se na chvilku zapečou v troubě, myslím, že není třeba návodu, prostě co dům dal...


A zapékáme ve větším



Všechno je to rychlé, křupavé, dobré teplé i studené, k večeři nebo třeba jenom tak, k vínku...



Jozova Hanule

20. února 2012 v 14:56 | Helena.B |  Knihy



Když jsem poprvé viděla film Želary, byla jsem nadšená, hlavně výkonem Ani Geislerové. Ten film jsem od té doby viděla několikrát. Potom jsem si půjčila knihu Jozova Hanule od Květy Legátové, podle které režisér Ondřej Trojan film natočil. Někdy se stane, že zaujme film a kniha ne nebo naopak. Já jsem měla od přátel už předem dobré reference. Knížka je tenounká a přelouskala jsem ji za chvíli. Květa Legátová napsala také povídkovou knihu Želary, po které se chystám poohlédnout.
Tak, to byl můj tip na dobré čtení....




Přišel mi balíček

16. února 2012 v 20:50 | Helena.B |  Sbírka
Dělat si radost je zdraví prospěšné ať už děláme radost sami sobě nebo někomu jinému, tak praví odborníci a tak pravím i já. Byla to taková kulišácká výmluva, když jsem ještě pracovala, občas jsme si s holkami z oběda přinesly nějakou tu "radost" ve formě hadříků, pamlsku, či nějaké blbůstky se slovy: "Nutně jsem si musela udělat radost." Hned se nám zdál život krásnější.
A tak mi včera udělala opravdu velkou radost Janka, naše blogová kamarádka, když mi od ní zasněžená paní pošťačka přinesla balíček.


Myslím, že se Janka nebude zlobit, když se pochlubím. Je tam krásná velikonoční chňapka a zajíček, kterého jsme s jeho bratříčky už viděli na jejím blogu, je to Jančina výroba. Zajíček zakrývá kapesní originální kalendáříky s Jančiným jménem. Ona je totiž kalendáříková sběratelka. A ještě mě hodně potěšil ručně psaný dopis, přiznejte se, kdy jste dostali takovýto dopis.
Všechny ty dárečky jsem dostala za pár kalendáříků, kterými jsem maličko doplnila její sbírku a ona mi navíc ještě doplnila tu mou, krásnou dřevěnou malovanou sovičkou. Uznejte, že jsem se musela pochlubit!


Jani, ještě jednou děkuji.


Památeční

13. února 2012 v 22:45 | Helena.B |  Vesele i vážně
Po mém předchozím článku by mělo přijít hlášení, jak kramování a následná likvidace pokročily. Přiznám se, že to jde velmi pomalu. Možná, že se dostaví větší elán, až mrazy pominou, pak určitě vše půjde rychleji, asi bude muset....
Abych nebudila dojem, že máme doma jsenom samé harampádí, ukážu pár věcí památečních, velice krásných a některých i úsměvných. Neznám, bohužel, jejich stáří a už mi nikdo nikdy nepoví, jaký byl jejich osud...


Mám ve své vitríně pár krásných kousků, které jsou opravdu památeční. Dlouho jsem kolem nich chodila, jenom tak, utírala prach, do této vázičky vložila na jaře sněženky nebo petrklíče. Nebyl čas se zastavit a popřemýšlet, nebyl čas si o nich promluvit s těmi, kterým kdysi patřily.


Vázička, medailónek a miniaturní německý kalendářík z roku 1943


Malá vázička je jenom na ozdobu


Doufám, že tato soška nikoho nepohorší. Podotýkám, že je "funkční". Když se do sošky naleje voda a čepička se opatří něčím, jako byly kdysi dětské dudlíky a to se zmáčkne, tak ...


Záběr pro ty stydlivější


Zde je celá dnešní kolekce, ze které je patrné, že se jedná o maličké věcičky, pro mne stále vzácnější, už tím, že ti dva lidé z medailónku nejsou pro mne anonymní, ale jsou to moji příbuzní, tetička se strýcem, tetička je moje kmotra a sestra mého tatínka a všechny ty věci tady zaujímaly kdysi čestné místo v jejich vitrínce, už je to hodně dávno...




Vyhodit, či nevyhodit?

7. února 2012 v 15:41 | Helena.B |  Vesele i vážně
Od loňských Vánoc je to unás doma jeden velký třesk. Nejdřív se odstěhovali na Štědrý den jedni mladí, zůstalo po nich bojiště, které postupně probírají a odnášejí si do nového hnízdečka v taškách. Protože týdny utíkají a velký den našeho posledního svobodného mládence se blíží, je nutné včas konat. To znamená vymalovat několik místností, udělat generální úklid, zbavit se několika tun nepotřebných věcí, které se v naší domácnosti nashromáždily za x let společného soužití a z pozůstalostí našich blízkých. Když je u domu půdička a sklípek, to se to vesele hromadí a likvidace se odkládá! No a když dojde k rozhodnutí likvidovat, najednou je člověk na vážkách a celá akce začíná dostávat trhliny.
Určitě to také znáte. Berete do rukou věci, které jste neviděli pár desetiletí a žasnete, kde se tu najednou vzaly. Tak jsem objevila své dva čtenářské deníky, šaty z tanečních a z maturitního plesu, knížky z mého dětství, které jsem hodně let nemohla najít, knížky nově koupené mým dětem, které matku zklamaly a čtení je nikdy moc nechytilo atd. atd.
Do toho všeho si náš poslední svobodný mládenec našel byt a začalo stěhování nové, z čehož vyvstalo další haraburdí . Kruté mrazy toto stěhování pozastavily a mně jde hlava kolem, kde začít?
S nostalgií vzpomínám na jednu, již nežijící sousedku, které jsme přezdívali "Baba popelářka". Tato shánlivá žena jezdila jednou denně na kole do města, odkud již pěšky přivážela v taškách a na řídítkách velké množství "něčeho", jednou dokonce houpací kohouty a pečlivě si tím vším "zateplovala" chalupu. Krátce na to, když tato nebohá žena zemřela, její chalupa lehla popelem, údajně byla už v rukou nových vlastníků... Jednoduché a praktické řešení. Myslím, že i oni byli stejně zoufalí, jako já.
Mimochodem, ta chalupa stála v dostatečné vzdálenosti od naší a já nevím, že by majitelé byli obviněni z úmyslného založení požáru...



Magická data ?

5. února 2012 v 22:31 | Helena.B |  Rodina

Vlastně jsem na to přišla až při psaní tohoto článku
První datum 02. 02. 2012


Ten den Natálka oslavila narozeniny, naposledy s jediným číslem, příští rok a i ty následující už tam budou čísla dvě, slavili jsme to až dnes, samozřejmě s "Babiččiným dortem"


A slavilo se se vším všudy, dostala spoustu dárků, dort byl rozkrojen a ochutnán



Ráno jsme našli ve schránce roličku papíru, převázanou stužkou. Byli jsme překvapeni touto originální poštou, protože na vesnici je zvykem zvát lidi na plesy osobně, mysleli jsme, že se jedná o nějakou takovou pozvánku, ale po rozbalení nám bylo jasné, že to není pozvánka na ples ale na další rodinnou oslavu s magickým datem 12.02.2012.




Přesně tak to pozvání vypadalo. Ať je datum magické, či nemagické, hlavně že se holky mají k světu a ten dort stejně bude! Dortů není nikdy dost, však on ho někdo sní!