Leden 2012

Křížkové srdíčkování

30. ledna 2012 v 18:00 | Helena.B |  Tvoření



Dlouho jsem se chystala na vyšívaná srdíčka a stále jsem se nemohla rozhodnout jaký motiv a barvu vybrat, až mi pomohla Ema, se svým vzorníčkem, ze kterého jsem si vzala jenom obrysy srdíček a nějaké prvky, s tímto základem se dá hodně improvizovat



Doma jsem objevila velké zapomenuté zásoby sušené levandule, ještě silně vonící a ze srdíček se stala voňavá dekorace





Ach ta puberta !

27. ledna 2012 v 19:47 | Helena.B |  Vesele i vážně
Po dlouhé době jsem zavítala do našeho vesnického vietnamského obchůdku s textilem a jiným zbožím. Za mnou vešly do krámku ještě dvě ženy. Vůbec jsem si jich nevšímala a hleděla si svého až do chvíle, než se ozval zoufalý výkřik. Před zrcadlem stála dívenka, asi tak čtrnáctiletá a zkoušela si zimní čepice. Při dalším výkřiku zoufalství už přilákala i mou pozornost. V duchu jsem jí dala za pravdu, že její zoufalství je na místě. Čepice byly celkem šik, ale dívence neslušely, byla prostě z těch, které v tomto věku mají smůlu, nemají ten krásný obličejík, vlasy a pěknou, štíhlou postavu, jako její spolužačky. Bylo mi jí líto, ale jen do té chvíle, než začala svým vysokým hlasem opět otravovat okolí, tentokrát s jiným problémem. Její maminka, již starší paní, stála v koutě a s úsměvem trpělivě všechno snášela. Nesměle jsem ji upozornila na jednu čepici moderního střihu která by jí určitě slušela, byla jsem rázně odbytá. Raději jsem se schovala za regál s dámskými kalhotkami a přiznám se, že mě začala svědit dlaň.



V duchu jsem si pochvalovala, že jsem něčeho takového, díky své mužské osádce, byla ušetřena. Myslím, že by to u toho nesmělého úsměvu nezůstalo a dlaně by byly použity. Oddechla jsem si, když obě odešly. Oddechla si zjevně i prodavačka. Na chvilku jsem se vžila do kůže té dívky a zaradovala jsem se, že je ta puberta již hodně daleko za mnou.Mrkající


Děkuji

25. ledna 2012 v 22:27 | Helena.B |  Soutěže a ocenění
Včera byl blogový "Den oceňování". Já sama jsem dostala ocenění hned několikrát. Docela mě to zaskočilo a musela jsem si dát malou pauzu, abych si to všechno uspořádala a mohla všem poděkovat




Toto ocenění přišlo od Květy, Alis, Jarmilky, Marušky a Ivanky


Toto ocenění mi poslala Lucka

Většina mých spřízněných blogů už stejná ocenění dostala, ale já vím ještě o některých, kteří si je určitě zaslouží

Obě ocenění posílám :
Mileně http://mipet.estranky.cz, za příjemné pokoukáníčko při návštěvě jejího kreativního blogu a také za naše přátelství na dálku, které trvá už celý rok a kterého si moc vážím
Romaně http://rrukodelka.blogspot.com/, která si konečně také blog založila, je to osůbka, ovládající mnoho rukodělných technik, ať jí ocenění slouží jako povzbuzení do další činnosti
Alence http://signoraa.blog.cz/ za příjemné počtení na jejím blogu, kam chodím moc ráda
Nadě http://denikceskebabicky.wordpress.com/, minulý rok nebyl pro ni moc veselý, koncem roku jí ale vyšla kniha, myslím, že si ocenění určitě zaslouží


A nakonec se pochlubím se speciální cenou od sovičky Mii


Ze všech těch ocenění, mám obrovskou radost. Myslím si ale, že si je zaslouží všichni, se kterými se na svých stránkách setkávám.

Překvapení

23. ledna 2012 v 22:50 | Helena.B |  Kytičky
Když jsem se před dvěma lety začínala seznamovat s jinými blogy, žasla jsem jak se některým lidem daří v pěstování kaktusů. Nechtělo se mi vůbec věřit, že květy na jejich kaktusech jsou pravé. Když jsem se informovala, za jakých podmínek je možné něčeho takového docílit, zjistila jsem, že to není zase až tak složité. Jen podmínky dodržet a vytrvat.


Tento kaktus jsem dostala vloni, také jsem se s ním už na blogu pochlubila, tady je za oknem, ale celé léto strávil s ostatními kolegy ve skleníku, kde vykvetl ještě jednou


Do skleníku jsem dávala vloni kaktusy poprvé a mělo to svoje výsledky, vykvetl ještě jeden stejný, ale největší moje chlouba byl tento kaktus. Bohužel, květ se nerozvinul, ale už toto je pro mne dobrý výsledek mého snažení, snad příště..

Proč jsem ale nazvala svůj článek "Překvapení"? Když jsem totiž dnes zabrousila pohledem na poličku s přezimujícími kaktusy, spatřila jsem něco zvláštního


Po několika měsících bez vody na sebe upozornil třemi vybledlými kvítky, letošními! Vzala jsem ho na milost, odebrala od ostatních, kteří budou ještě pár týdnů odpočívat a postavila ho na parapet do kuchyně. Samozřejmě jsem mu dopřála trochu té vody.




Je to podivná zima


To je náš lýkovec, vyfocený minulý týden pod sněhovou peřinou, kde je té peřině dnes konec!

Praha II

20. ledna 2012 v 21:02 | Helena.B |  Cestování
Nedávno mi přišla e-mailem krásná prezentace obrázků Prahy, převážně podzimních, už z nich čišela trošku zima. Okamžitě jsem si vzpomněla na svůj cestovatelský archív a zjistila jsem, že mám v zásobě ještě pár fotek ze své podzimní cesty do Prahy. Fotky jsou pořízené na svátek Sv. Václava, t.j. 28. září loňského roku. Ten den bylo překrásné, skoro letní počasí a my jsme pomalu, spolu s davy turistů, sestupovali do podhradí...


Mám moc ráda pohled na malostranské střechy


Když jsem se více naklonila dolů, naskytl se mi takovýto pohled


Pohled na opačnou stranu


Strahovský klášter


Sličné turistky


Houslista


Miniaturní turisté


Stále sestupujeme


Čertovka


Karlův most


Nemám ráda davy, ale tady je to výjimka, baví mě pozorovat lidi. Je pravda, že kromě houslisty jsou ostatní fotky lidí pořízené náhodně, za pochodu tak, jako tato...


Andílci


Zátiší s deštníkem


Tenkrát nás zaujal vyhlídkový balón


To je konec dnešní procházky, v těchto místech jsme už trošku spěchali, proto jsou ty věže mírně nakřivo, já jsem ale dále fotila i za poklusu, kdo ví, kdy se sem opět vrátím...



Víkendové drátkování

16. ledna 2012 v 23:01 | Helena.B |  Drátkování

Původně jsem měla v úmyslu, že v novém roce veškerý drátkovací "vercajk" schovám a budu se věnovat jiné ruční práci, jenže po zdárné výrobě vánočních zvonečků, které jsem do jednoho rozdala, tedy darovala, mi zbylo ještě pár lidiček, které bych chtěla obdarovat. Dlouho jsem rozmýšlela, ale nakonec jsem si řekla, že zvonky nemusí být jenom vánoční, ale mohou být ve zcela všedním pojetí a zvolila jsem šedý vázací zahradnický drátek a místo mašličky provázek a tak to dopadlo.



O víkendu přijela vnučka Natálka a trvala na tom, že to chce také zkusit. Nejdřív trénovala očka


V neděli už udrátkovala s mou pomocí také zvoneček


Aby těch zvonečků nebylo příliš, pustila jsem se do něčeho jiného


Je to vlastně zatím takový nedodělek


Zkusila jsem, jak by mu slušelo barevné očko, v tom případě ještě musím vyzkoumat, jak ho tam upevním




Omlouvám se za kvalitu fotek, ale drátek se moc špatně fotí

Kuře na zelí

14. ledna 2012 v 18:18 | Helena.B |  Kuchyně

Kuře na zelí není žádná novinka, dnes už se připravuje skoro v každé domácnosti s mnoha obměnami a nemusí to být ani kuře, může to být jakékoliv maso, vždycky to chutná výtečně. Moje kuře je ale speciální, protože je to kuře na mém vlastnoručně připraveném kysaném zelí, jehož konzumaci jsme slavnostně zahájili těsně před Vánocemi.


Tak to vypadalo v říjnu, loňského roku, viz. můj článek "Zelí"


A jak to dopadlo? Zelí ze stejného soudku, tentokrát už kysané, určené ke konzumaci


Hotový pokrm, zelí je ukryto na dně pekáče


Takhle to vypadalo na talíři


Dětská porce s přidáním vařených brambor

Pro ty, kteří ještě tu pochoutku nezkusili :

Dno pekáčku poklademe plátky anglické slaniny, u nás dnes nebyla, nahradila jsem ji kouskem sádla, je možno použít jakýkoliv tuk. Následuje kysané zelí. Na zelí položíme kousky kuřete, popřípadě jiný druh masa. Maso solím jenom z horní strany a to velmi málo, posypu grilovacím kořením a vložím do trouby. Peču asi 1/2 hodiny. Zelí s tukem "pustí" šťávu, kterou v průběhu pečení potírám maso. Mezi tím si připravím tenké plátky syrových brambor, kterými asi po 1/2 hodině pečení pokryju pekáček a dopékám. Celé pečení trvá asi 1 hodinu.
Dnes jsem na přání strávníků přidala na zelí ještě jednu velkou, na plátky nakrájenou cibuli a mezi maso pár plátků klobásy.

Poznámka :
Pokud se někomu zdá, že jídlo vypadá velmi kaloricky, potvrdím mu, že když se vyloučí nebo omezí tuk pod zelím, anglická i plátky brambor nahoře a jako příloha se použijí jenom vařené brambory, chuť se tím nezmění, všechnu tu dobrotu zařídí kysané zelí.
Vyzkoušejte, uvidíte.



Konečně se dočkali

10. ledna 2012 v 16:08 | Helena.B |  Vesele i vážně

Když jsem dnes zjistila, že používám loňský kalendář, který jsem si šikovně obrátila ( a život jde dál! ), seznala jsem, že by bylo záhodno vpravit se do nových kolejí a někde najít ten s novým letopočtem, zapsat do něj potřebné údaje, protože pro nás sklerotiky je to velmi důležitá pomůcka, ovšem pokud ho zase někam nezastrčíme, ale na to my máme doma kalendáře dva. Jeden v kuchyni, tzv. obecní a jeden mám já ve své "počítačové kanceláři ", tzv. můj. Protože máme kalendáře dva, mohla jsem je porovnat a ejhle, byl v nich rozdíl! Zatímco v obecním kalendáři se změnil jenom letopočet, v tom mém kalendáři se zdvojnásobil počet jmen.




Ke každému stávajícímu jménu přiblo jméno další, takže k dnešnímu Břetislavovi přibyla Břetislava, k Radovanovi Radovana, k Alici Alison, ke Slavomírovi Slávek. Hledám Helenu... Přidali mi tam Jelenu, žádná sláva! A tak Jakub má Timura, Viktor má Alinu, Gustav Elfridu, Miluše Nikodéma atd. Pavlovi naštěstí nechali jenom Petra....
Konečně se tedy držitelé nekalendářových jmen dočkali a už se těší, jak si konečně legálně oslaví svůj svátek, neboli jmeniny.


Ještě jedna ukázka, Irena má Ireneuse a Evženie Leonida... Je to celkem veselé čtení, dozvíte se zde i pár jmen o kterých jste do této chvíle neměli ani ponětí nebo jste neměli ani tušení, že se tato jména dávají dětem nebo je možná vlastní i starší osoby: Lars, Jasna, Vojen, Tekla, Natanael, Ivar, Selina, Orest, Odon, Renát, Milorad, Donika....


Více jmen na každý den! Schváleno Ústavem pro jazyk český





Až najdu nějakou Jelenu, krásně ten náš svátek oslavíme, už se těším





A nezapomeňte, že je ten letošní rok rokem přestupným, 29. 2. má svátek Horymír a Gorana !

Plavba podél pobřeží, aneb pojďte se ohřát!

5. ledna 2012 v 20:41 | Helena.B |  Můj italský deníček
Včera mi zavolal pán, který organizoval naši loňskou cestu po Itálii, co prý je se mnou, že je další cesta "na spadnutí" , atd. Smutně jsem mu pravila, že letos žádná cesta nebude, protože letos skoro ve stejném termínu s odjezdem, bude svatba a že i kdyby se termíny nekryly, kasička bude už začátkem června určitě prázdná.
A protože vzpomínky stále zůstávají a protože je dneska takové ošklivé počasí, že by psa nevyhnal, zvu vás na projížďku podél pobřeží poloostrova Gargano, kde sluníčko tenkrát pěkně hřálo.
Cesta začala v přístavu městečka Rodi Garganico, které sousedilo s naší dočasnou domovinou San Menaio a marně se snažím vzpomenout, jak se jmenovalo místo, kde jsme zakotvili, asi někde u Mattinaty.
Zde je mapa :



Proplouvali jsme podél pobřeží, minuli jsme města a městečka : San Menaio, Peschici, Vieste. Přiznám se, že jsem do té doby ještě neviděla v pohotovosti tolik foťáků a vzrušených osob a to na lodi nebyl ani jeden Japonec!


Přístav Rodi Garganico, v pozadí nádherné starobylé město


A už je tady, kocábka jménem PALOMA, trošku jsme byli vyděšení, kam se vleze takové množství netrpělivých lidí!


Naskládali jsme se a jedem!! Mizí Rodi Garganico.....


Před námi město Peschici, rovněž krásné, se starobylou částí, kterou jsme navštívili jeden večer...


Blížíme se k dalšímu krásnému městu Vieste, zaujalo mě toto velké množství kvádrů s dírou uprostřed...


Maják ve Vieste


Vieste


To už se pomalu blížíme k cíli naší cesty, což jsou nádherné skály a jeskyně. Těchto dřevěných můstků bylo podél pobřeží hodně, předpokládám, že sloužily nebo slouží rybářům. Omlouvám se za klobouček, nešel odstranit, ale kloboučky a foťáky tenkrát patřily k věci...


Bílá nádhera


Naši italští průvodci a posádka lodi v jednom, nám ukazovali různé skalní útvary jak na pobřeží tak na moři, každý útvar měl nějaký název, podle tvaru, většinou to bylo zvíře. Italové jsou velmi pohotoví a názvy měli přeložené do češtiny a i nejnutnější informace nám podávali v češtině, což bylo milé.


Ještě jeden takový zvířecí útvar, možná lev, svinga, už si to nepamatuji, záleží na fantazii..


Loď obratně vplouvala dovnitř pobřežních jeskyní, které měly také svoje názvy a historky, mnohé z nich byly kdysi úkrytem pirátů, jak nám bylo v češtině sděleno, snímek je pořízen z lodi...


Dům v zeleni prý vlastnil Luciano Pavarotti, ukazovali nám ještě několik dalších domů, patřících známým osobnostem, ale loď plula velmi rychle...


Že by opět nějaký živočich?


Konec cesty, pár hodin na prohlídku pobřeží s vykoupáním a zpět, tentokrát už přímou čarou do přístavu v Rodi Garganico





Italský deníček má ještě pár stránek, jak už jsem v něm napsala, nebylo to jenom lenošení na pláži...

Moje langošová premiéra

2. ledna 2012 v 19:32 | Helena.B |  Kuchyně
Dlouho jsem se rozmýšlela, zda v prvním letošním článku mám provést rekapitulaci mého loňského roku, nebo vyjmenovat předsevzetí do nového roku, to první by možná šlo, na to je čas, ale s tím předsevzetím to bude horší, jak se znám a za ta léta velmi dobře, už po prvním týdnu by upadlo předsevzetí v zapomnění. Takže žádná předsevzetí! Pojďme do nového roku pěkně sytí a spokojení!


U nás doma vlastně kromě vnoučat vaříme všichni. Manžel je specialista na bramboráky a nejstarší syn zase na langoše. Jak jsem se svěřila, mladí se nám na Štědrý den odstěhovali, musela jsem tedy žezlo převzít já. Ono se vlastně nejedná o langošovou premiéru, langoše jsem už připravovala, ale klasicky, tentokrát jsem použila pro přípravu těsta domácí pekárnu ( opět zasloužená propagace ). Trošku jsem měla problém, jak původní recept na 1 kg mouky dostanu do nádobky. Nakonec jsem těsto připravila z poloviny surovin a bylo to akorát.



To je výsledek snažení pekárny, pozor je z 1/2 kg mouky a poloviční dávky !!


Svůj originální recept s původními poznámkami mi předal slavnostně syn, jak jsem dostala, tak předávám..


Tady je výsledek a zbytek čeká na dokončení, trošku jsem nedomyslela, že těsto z pekárny už moc nevykyne, jak jsme byli zvyklí u normálního postupu, bochánky jsem udělala stejné, proto jsou langoše menší, ale to vůbec nevadilo, bylo jich až moc.



Už víte, jaké by mělo být moje moje předsevzetí? Není to ani pití ani kouření. Myslím, že nás bude asi víc....





Tak dobrou chuť !