Listopad 2011

Dva roky

28. listopadu 2011 v 17:01 | Helena.B |  Vesele i vážně




Dnes slavíme já a můj blog druhé narozeniny. Utíká to. kdyby mi někdo před pár lety řekl, že něco takového budu provozovat, tak bych si určitě významně zaťukala na čelo. Byla to vlastně náhoda, jako hodně věcí v životě. Opatřila jsem si hračku, kterou nepustím a nepustím... Někdy si sice říkám, jestli to má význam, ale zatím mě ještě nenapadlo s tím praštit. Význam to určitě mělo a má, už jenom proto, že jsem se musela sama naučit plno věcí, se kterými mi nikdo z bližních nepomohl, což mi, jako člověku, který přišel k počítači až v pozdním věku a v zaměstnání byl považován v práci s PC jako horší průměr, trošku zvedlo sebevědomí. Sblížila jsem se se svým foťákem, který mi před pár lety věnoval syn ( a sám si koupil lepší ). Foťáček je už pěkně opotřebovaný, ale musí ještě nějakou dobu sloužit, než si možná někdy, až našetřím, koupím nový.... Zato fotoarchív mám velký a měla bych si v něm udělat pořádek, ale stále není čas...
Co ještě napsat? Že se s každým otevřením blogu těším, co nového se dozvím o svých blogových kamarádech - štamgastech, i těch nově příchozích. Že návštěvníky svého blogu neberu jako virtuální, ale jako lidičky, kteří tam někde sedí a dlubkají do klávesnice a moc se snaží, aby to, co stvoří, přineslo uspokojení a radost nejen jim, ale také ostatním.
Doufám, že nám to všem ještě dlouho vydrží.





Moje adventní tvoření

27. listopadu 2011 v 14:58 | Helena.B |  Vánoce
Úvodem musím říct, že plány byly velké, ale nakonec sami posoudíte, jak to všechno dopadlo. První zklamání bylo, když jsem nesehnla červené svíčky, které tradičně používám, nevím proč, ale asi se mi to líbí... Z velké škály ostatních barev jsem si tedy vybrala bílé, tím se nedá nic zkazit. Tady se musím pochválit, protože svíčky byly koupené s velkým předstihem. Na výrobu samotného věnce jsem velký předstih už opravdu neměla, včera odpoledne se stále ještě nic nedělo. Do díla jsem se pustila až večer. Jako generace, nucená šetřit jsem se rozhodla použít již několikrát "odstrojený" polystyrénový korpus se čtyřmi velkými dírami od předešlého upevňování svíček, to jsem si dala! Nové svíčky se na nich kymácely do všech stran!, Jinak už bylo dílo v podstatě hotové. Ale mám doma plno mužských pomocníků, technického myšlení, kteří přispěchali na pomoc a svíčky upevnili důmyslným šroubením!


Tak tady je ten krasavec! No, dámy, kdo z vás má v adventním věnci šrouby? Červenou jsem si neodpustila přidat. Ale můj věnec je ještě vzácný tím, že mi ho naši mladí nechali posvětit v kostele.


Toto je můj věneček na vchodové dveře. Tentokrát je korpus zcela nový, věnovaný kamarádkou Helou, dozdobila jsem já...



Přeji všem krásně prožitý adventní čas.

Tak už můžou začít

23. listopadu 2011 v 19:35 | Helena.B |  Vánoce
Dnes jsem obdržela zásilku. V obálce byl kalendář, vánoční pohlednice, jmenovky na dárky a další krásné předměty, namalované ústy nebo nohama. Možná, že ji mnozí také dostáváte. Přichází pravidelně před Vánocemi a před Velikonocemi.


Když mi zásilka přišla kdysi dávno poprvé, neměla jsem k odesílateli moc velkou důvěru, však víte, jak to chodí... Nakonec jsem si obálku nechala a na dobrou věc přispěla. Od té doby jsem se ujistila, že se jedná opravdu o dobrou věc. Také jsem přemýšlela, kolik let už takto přispívám.



Nemusela jsem ale přemýšlet dlouho, na kalendáři pro příští rok, který je součástí zásilky, je uvedený 18. ročník. Nevím, jestli je to už 18 let, ale víc než 10 let to určitě bude. Umělci nejsou anonymní, na nezbytném letáčku informují o svých aktivitách. Mají můj velký obdiv.


To je mozaika, složená z přáníček a z cedulek na dárky, je to jenom část. Jsou to taková milá umělecká dílka..


Součástí zásilky jsou každoročně dva roztomilí andělíčci na stromeček, už jich mám pěknou sérii. Pohlednic mám doma také pěknou sbírku. Jsem člověk vcelku konzervativní a stále poctivě posílám vánoční pohlednice, odpovědi mi chodí jako SMS nebo e-maily, je to škoda, posílání pohlednic byl pěkný zvyk...




Zajímavá akce

20. listopadu 2011 v 19:39 | Helena.B |  Podzim
Dnes se ještě jednou vrátím k minulé neděli. Tentokrát se to už nebude týkat jídla, ale něčeho ušlechtilejšího. V ten den probíhal v naší obci tzv. krmáš neboli posvícení. Tento svátek se slaví na počest dne posvěcení místního kostela. Snad jsem to napsala dobře. Nejsem rodačka naší obce a nejsem ani věřící, ale za ta léta, co tu žiji, jsem zde našla svůj domov a nějakou takovou sounáležitost. Lidé z farnosti už poněkolikáté uspořádali Den otevřených dveří palkovického kostela sv. Jana Křtitele.


Kostel z roku 1631 znám většinou zvenčí, protože kolem něho se rozprostírá hřbitov, párkrát jsem byla přítomna bohoslužby, ale jeho horní část mi byla neznámá, proto jsem využila této příležitosti a vydala se na prohlídku


Tady už přicházíme ke kostelu, z věžního okénka vykukuje náruživý fotograf, což je známka toho, že akce se skutečně koná. Už jsem se těšila, jak si ze stejného okénka všechno zvěčním...


Tady je důkaz, že jsem se vyšplhala až nahoru, ve zvonici jsou tři zvony : Jan Křtitel, Václav a Anežka Česká


Byl to zážitek tam stát a všechno to vidět, pánové pořadatelé byli tak hodní, že nám dokonce zvony spustili i když nebyl zrovna čas zvonění


Tady je to vidět, slyšet to bylo také a pořádně! Ale byla to krása! Po zvonění přišlo na řadu focení, ale zde došlo ke zklamání, kdybych chtěla fotit tak, jako ten pán z obrázku, musela bych vystoupit ještě na žebřík, vzhledem k tomu, že jsem v jedné ruce držela foťák a ve druhé vnučku Markétku a zažívala strach, aby mi nespadla někam dolů, nebylo z focení skoro nic.


Alespoň něco málo, v dálce smog


Výhled na cestu, po které jsme přišli


Ještě něco z interiéru


Varhany a slavnostní výzdoba po nedávném biřmování. Musím ještě podotknout, že v každé části kostela, ve zvonici, ve strojovně i přímo v kostele byli připraveni pořadatelé, kteří podávali zvědavým návštěvníkům informace. Byl to pěkný zážitek, domů jsme se vraceli špinaví, zvláště Markétka ve svých kdysi růžových punčocháčích, místy bylo třeba použít i kolena, popřípadě všechny čtyři končetiny, nejen u Markétky...


Cesta zpátky, tento kříž uprostřed pole je velmi fotogenický, mám ho v archívu ve všech ročních obdobích




Samotvrdnoucí hmota

16. listopadu 2011 v 12:21 | Helena.B |  Tvoření

Konečně jsem i já začala s přípravami na Vánoce. Už dlouho mám ve skříni samotvrdnoucí hmotu, kterou jsem si koupila, po tom, když jsem viděla, kolik krásných věcí, připomínající keramiku, se z ní dá vytvořit. Trošku jsem zavítala k Blance, k Vlastě, ke Květě....


Moje první výtvory, za pomocí válečku na nudle, vykrajovátek na těsto a špejle na dírky..


Je to jednoduché tvoření, které se určitě bude líbit i dětem


Konečná úprava, nakonec jsem všechny kousky ozdobila tenounkou kostkovanou mašličkou. Zvonečky, hvězdičky a ostatní použiji asi jako ozdobu dárků, prasátko, jako přání k Novému roku, možná, že ještě něco vytvořím...




Slavnostní menu

14. listopadu 2011 v 14:08 | Helena.B |  Kuchyně
Včera byl v naší obci krmáš. Tento svátek má stejný význam, jako posvícení v Čechách. To znamená, že se sejde celá rodina a všichni se mají moc dobře, o což se zaslouží hostitelé. Jsou to většinou prarodiče, kteří se snaží utužit rodinu... Při velké rodině je to někdy naivně riskantní, ale já můžu říct, že se mi to letos celkem podařilo. Všichni byli spokojení. Podávala se kachýnka se zelím a knedlíkem, pro mladé dámy, kterým kachýnka nevoní, bylo připravené kuřátko s rýží, slepičí polévka s nudlemi. Jako moučník zabodovaly hraběnčiny řezy, kynuté svatební koláčky, pilo se Svatomartinské víno, káva, čaj....

Dovolte malou ukázku:


Hraběnčiny řezy jsou lahodná klasika

Pro ty, kteří je ještě nevyzkoušeli:

250 g másla ( Hery )
200 g cukru moučky
4 žloutky
450 g polohrubé mouky
1 prášek do pečiva

Náplň : strouhaná jablka ( cca 8 ks )
sníh ze 4 bílků
100 g moučkového cukru
vanilinový cukr
mletá skořice
rozinky, vlašské ořechy, strouhaný kokos

Vypracuje se těsto, ze kterého se oddělí 1/3, ta se uloží v chladničce. Těsto se vyválí a rzprostře na plech, posype se vanilinovým cukrem, rozinkami, nahrubo posekanými ořechy, nastrouhanými jablky, která pokryjeme kokosem, skořicí a sněhem, ušlehaným z bílků a moučkového cukru. Nahoru se nastrouhá zbytek těsta a vše se dá péct asi na 1/2 hodiny při střední teplotě ( až koláč nahoře zrůžoví ).
Tentokrát jsem vynechala kokos, rozinky a ořechy, nic se nestalo, ale na skořici se nesmí nikdy zpomenout!



Koláčky, svatební, posvícenské, jak si je kdo nazve...

Přiznám se, že jsem od narození improvizátor a většinu pečiva provádím bez receptů, jen tak "od oka". Donedávna jsem tyto koláčky vyráběla stejně. Ale, od té doby, co mám doma domácí pekárnu, to už je jiná. Tentokrát jsem opět použila recept na švestkové ( původně hanácké ) koláče, viz. můj článek z letošního září.

250 ml mléka
100 g cukru
100 ml oleje
2 žloutky
1 lžička soli
500 g polohrubé mouky
1/2 kostky droždí

Těsto jsem připravila v domácí pekárně (opět ji moc chválím!), po vykynutí vyválela a nakrájela na kousky, které jsem naplnila tvarohovou náplní, vytvořila kuličky, které jsem kladla na plech po 16 kouscích, na plechu jsem do každého malou naběračkou udělala důlek, koáček jsem potřela rozpuštěným máslem, do důlku jsem vložila kousek marmelády a ozdobila posypkou. Z uvedeného množství vyšlo 40 koláčků.


A slaná tečka nakonec, další klasika z lístkového těsta, jednoduchá, rychlá a chutná.






Ty ostatní dobroty jsem nestačila vyfotit, nebyl čas, ale vypadaly nádherně a chutnaly moc, už také nejsou...

Ještě jednou podzim

10. listopadu 2011 v 20:17 | Helena.B |  Podzim
Letošní podzim je tady u nás na severní Moravě mimořádně slunečný a tím pádem i nádherně zářivý, když čtu na ostatních blozích, jak máte doma pochmourno, nechce se mi to vůbec věřit. Tady svítí sluníčko snad už měsíc bez přestání, zato máme více smogu.....


Foceno před měsícem


Stejné místo před týdnem


Opět snímek před měsícem


Před týdnem


Zámecký park našeho okresního města, zadní část areálu


Ještě jednou zámecký park


Před nedávnem byl rekonstruován svah pod zámkem, do té doby nepřístupný a zarostlý, město zde zřídilo stezky a různá odpočívadla, tady dokonce se zvláštním zastřešením. Přiznám se, že na zámek docházím za vzděláním každých čtrnáct dní už téměř tři roky, ale parčík pod zámkem jsem objevila až nedávno, budu to muset napravit a nafotit, určitě bude co...


Pohled z nově vybudované zámecké vyhlídky, na obrázku jsou tři přímé, řekněme prvky, poznáte je, jde mi především o ten prostřední...



Pletené z papíru

6. listopadu 2011 v 17:48 | Helena.B |  Pletení z papíru
Od své kamarádky Hely, jsem dostala nedávno tyto nádherné věcičky, pletené z papíru


Hela se pletením z papíru zabýbá už pár let a vytvořila opravdu mistrovské kousky, já sama jsem jich moc neviděla, protože Hela je skromná a její dílka putují buď do rukou známých nebo příbuzných. Svůj blog nemá i když by si její výrobky určitě zveřejnění zasloužily. Heli, doufám, že se na mne nebudeš zlobit.....



Nádoba s víkem, bude mi sloužit na ukrytí různých bavlnek a přízí, vejde se tam i celá nohatá barbína, na kterou momentálně háčkuji oblečky, má to být překvapení pro vnučku k svátku.....


Obal na květináč


Ozdoba na věnečku je jen provizorní, ten je připraven pro Advent


Také tento obal na květináč je od Hely, dostala sem ho k svátku a je pletený na balónu


Možná, že je to pro mne inspirace, přestože na mne čeká pár telefonních seznamů a dvě kupy novin, k pletení z papíru jsem se od loňska ještě nevrátila i když mám plno plánů

Barvy posledních říjnových dní

1. listopadu 2011 v 18:15 | Helena.B |  Podzim
V pátek u nás bylo nádherné počasí, které lákalo ven, protože byl svátek, vyloučili jsme práce na zahradě a vydali jsme se do přírody


Začali jsme v nedalekém lese


Chtěla jsem zachytit krásné barvy uvnitř lesa, ale sluníčko se dostane všude, nakonec mi zůstalo jenom těchto pár dubových listů


Vlastně ještě něco, první a poslední václavky v tomto roce, objevily se v přírodě až měsíc po Václavovi...


Když jsem vyšli z lesa v sousední obci, potkali jsem na cestě dva cyklisty, ve kterých jsme poznali naše staré známé, které jsme neviděli už téměř deset let, zavzpomínali jsme si na staré časy, na zájezdy, plné legrace a neuvěřitelných psích kousků, které jsme už jako rodičové a vážení občané vyváděli. Bylo to milé setkání, než jsem si je ale stačila vyfotit, nasedli na kola a zmizeli v lese. Tak možná za dalších deset let...


I v přírodě narazíte na inzeráty. Kozel, linie Ferda s rodokmenem upoutal moji pozornost, zvláště, když pochází ze sousední obce, v případě zájmu umazaná telefonní čísla sdělím, mám ještě kopii....Usmívající se


Neodpustila jsem si uveřejnit ještě jeden inzerát stejného druhu, na který jsme narazili už na cestě domů. S kozly se roztrhl pytel!


Ještě jeden žlutohnědý pohled na hory a hurá domů na kafíčko!