Září 2011

Papriky dvakrát jinak

30. září 2011 v 18:52 | Helena.B |  Kuchyně
Po roce jsme se opět dočkali. Přišla doba paprik. Píšu to hlavně kvůli sestře, aby věděla, že je hotovo, (bylo už v neděli ) nic se nezkazilo a vše je úhledně uloženo a připraveno na zimu.
Květa mi už několik let obstarává od jednoho dodavatele papriky a protože je to velmi výhodná nabídka, papriky jsou totiž rozpůlené, vykuchané a hlavně čerstvé a navíc za velmi dobrou cenu, vozím je nejen pro sebe, ale i pro své známé.

Papriky ve sladkokyselém nálevu:



Připravuji je v jednoduchém nálevu pro tzv. Znojemské okurky, který máme vždycky připravený v PET lahvích po celý rok, viz. můj článek "Okurkománie" ze 7/2010.

3,8 l vody
1,2 l octa 8%
160 g soli
300 g cukru
50 tablet umělého sladidla
Vše se svaří.

Houbovo-papriková směs:


Další část paprik byla zpracována takto a protože jsem líná opisovat recept, dovolila jsem si jej naskenovat :


Miluška směs připravuje z lesníh hub, protože většinu roku žije u zdroje, ale sama mi potvrdila, že letos to s houbami není žádná sláva. Já to řeším jednoduše přivezu si potřebné množství hub, v mém případě hlívu ústřičnou, z nedalekého Polska, čerstvou a levnou.
Množství se dá upravit na polovinu, paprika může být i jednobarevná. Já tuto směs používám nejvíce místo hořčice. Vloni měla směs u nás premiéru, ale nedopadla moc slavně, letos jsme si dali záležet ( je to rodinné kolektivní dílo). Vše dopadlo nad očekávání dobře.










U nás na zahradě

25. září 2011 v 18:21 | Helena.B |  Podzim


Naše jabloň, která jako jediná nádherně vykvetla na jaře, opravdu nezklamala. Až je mi jí líto, jak se ohýbá k zemi pod záplavou jablíček. Mimochodem, této dámě je prý 70 let !


Jen se zakousnout!


Někdo už to zkouší


Dýně Hokkaidó, to jsou výpěstky syna. Mně letos spadl kámen ze srdce, dýně se nepovedly vypěstovat, mám tedy po starosti, nemusím řešit, co s nimi, jako každý rok.


Podzim je tady


Kytičky to ještě nevzdávají a motýlci jakbysmet.....




Uplakané pavoučiny

20. září 2011 v 20:33 | Helena.B |  Podzim
V neděli jsem zaslechla, jak nevěsta opravuje skoro tříletou vnučku: "Neříká se pavoučina, ale pavučina!" Vnučka to má v hlavě jasné, když pavouk, tak pavoučina! Je to přece logické!


Včera a dnes se pavoučiny vylouply do krásy, jakoby se chtěly omluvit za to sychravé počasí


Sousedi se asi moc divili, proč v tom dešti pobíhám mezi keři


I růže ještě krásně kvetou





Potom jsem si uvědomila, že bych po té mojí dlouhé nemoci měla asi být doma a necourat v dešti. Na to zlé se lehko zapomíná....

Tentokrát je to koláč švestkový

17. září 2011 v 21:00 | Helena.B |  Kuchyně
Včera jsem opět experimentovala s pekárnou, tentokrát na sladké téma, ať to nejsou jenom samé chleby.


Podařil se mi koláč kynutý švestkový. Než jsem našla ke kynutým těstům ten správný vztah, uplynulo mnoho let. Asi to bylo díky počátečním nezdarům. Teď jsem byla moc zvědavá, co dokáže pekárna a ta se, holka, vytáhla!

Zde je recept:
250 ml mléka
100 g cukru ( stačí jen 70g )
100 g oleje
2 žloutky
1 lžička soli
500 g polohrubé mouky
2 lžičky sušeného nebo 1/2 kostky čerstvého droždí

Byla jsem trošku napnutá, jestli se umíchané množství těsta vejde na koláčový plech, ale bylo to akorát. Nahoru jsem položila půlené čerstvé švestky a posypala klasickou posypkou. Koláč pečením ještě nabyl na hmotnosti.

Zdroj : http://domacipekarny.dama.cz
autor : MUM 0078 hanácké koláče
Švestičky pocházely z vlastní zahrádky a musela jsem doslova postoupit boj o jejich záchranu, neboť většina jich končí v sudu, ale i tekuté švestky máme rádi....

Po koláči se jenom zaprášilo. Těchto pár kousků věnuji Jarušce, která právě před chvílí přišla nakouknout, co je u nás nového a jestli peču. Jaruško, peču a snad mi to nadšení alespoň ještě chvilku vydrží.Usmívající se



Už také peču!

13. září 2011 v 23:11 | Helena.B |  Kuchyně
Když jsem asi tak před rokem na blozích okukovala různé výrobky z domácích pekáren a jako velký nedůvěřivec a odpůrce tzv. různých "zbytečných harapáků", kterých mám za ta léta mého hospodaření plnou chalupu, moc jsem nedoufala, že si budu tento přístroj někdy přát. Asi po půl roce váhání, jsem si stanovila , že letos na podzim si ho koupím, pokud mě to nepřejde. No, nepřešlo. Tak Blanko, Vlasto, Květo a ostatní, přesvědčily jste mně!!


To je ona! Podotýkám, že ona i já už nejsme žádné začátečnice. To, co vám předvedeme je už v pořadí pátý kousek!!


První čtyři chleby byly celozrnné, upečené z hotové směsi, koupené v Lidlu. Tento je selský, něco jako obyčejný kmínový chleba, ze směsi od stejného dodavatele. Pro neznalé, nejdřív se naleje stanovené množství vody, na to se nasype půl sáčku směsi, zvolí se vhodný program a už se jen čeká . To bylo u prvního chleba. U dalších jsem vychytávala různé myšky a vylepšovala produkt.


Moje celozrnné chleby jsou zatím vesměs šišaté, ale tento selský se mi podařil celkem dobře.


Už po prvním chlebu jsem byla velmi mile překvapená, ač pouze ze směsi a vody a šišatý, byl velmi chutný a hned se po něm zaprášilo. Zatím ten můj nový kuchyňský pomocník nestačí ani vychladnout. Uvidíme, jestli moje nadšení vydrží... Brzy vyzkoušíme těsto na koláče, tak mi držte palce!




Něco pro čtenáře

11. září 2011 v 20:07 | Helena.B |  Knihy
Moje nemoc mi umožnila více se věnovat čtení, které jsem v posledních měsících dost zanedbávala. Právě dočítám knihu Indická princezna od španělského spisovatele Chaviera Moro. Je to skutečný příběh španělské tanečnice Anity Delgado, která se provdala za maharádžu z Kapurthaly. Děj začíná na začátku minulého století, v obdodobí, kdy Indie byla pod nadvládou Anglie. Zachycuje i období první světové války a poválečná léta.



Je to moc pěkné čtení. Vřele doporučuji pro dlouhé zimní večery.


No, nejsem já smolař!

8. září 2011 v 13:05 | Helena.B |  Vesele i vážně
Ne, nebojte se, neokradli mě, ani jsme nevyhořeli, ani jsem nikde nic nezapomněla! Jen jsem ochořela. Začalo to před třemi týdny, kde se vzala, tu se vzala, byla tu nějaká ošklivá nemoc. Antibiotika zabrala a druhý týden jsem už byla jako rybička, svižně jsem se pustila do práce. Ale asi to bylo jenom jako, koncem týdne ze mne byla už jenom leklá rybička.. Od pondělka do dnešního dne lékaři dumali a vyšetřovali a já trpěla. Až když jsem dnes nesměle pípla, že jsme měla ráno malilinkatou teplotu, paní doktorka se smilovala a přidělila mi další dávku antibiotik. Pevně věřím, že mi pomohou a že už konečně já, jinak celkem zdravá odoba, se budu moci věnovat svým aktivitám.


Ale v čem je ta smůla? V tom, že jsem už měla tři dny se svým mužem trávit v naší Matičce. Dlouho jsme to plánovali. Měla to být jakési odčinění za jeho samotu, když jsem se v červnu dva týdny toulala kdesi po světě. Už jsme měli sbaleno, foťáky připravené a na poslední chvíli jsme museli všechno odvolat.


Tak mi držte palce, ať tu potvoru nějak přemůžu a ať tu cestu podnikneme, ještě než napadne sníh!

Vzpomínka na prázdniny

5. září 2011 v 14:01 | Helena.B |  Postřehy
Prázdniny nám skončily, nejstarší vnučka je už třeťák a dvě mladší se za ty dva dny doslova zabydlely ve školce, jenom ta nejmladší zatím zůstala u maminky.


Kam by také chodila, tam je nejlépe!


Ale u babičky to také nebylo k zahození. Přes prázdniny se u nás vystřídaly všechny vnučky, ty mladší nakrátko, nejstarší tu byla 14 dnů. Měla jsem tak možnost pozorovat, co holky baví a jestli je to jiné než tenkrát, před lety. Měly k dispozici velkou zahradu, včetně ovoce. Kreslení křídami bylo povolené jenom v určitých místech, ale prostor byl dost velký. I místo pro skákacího panáka se našlo. Na venkově nesmí chybět zvířata, naše Bobina to zachránila. Je už stařičká, na nohou se sotva drží, ale nikde nesmí chybět!


Skákání přes švihadlo je také stále holčičí záležitost i když to chce více trénovat a co tam dělají v parném létě ty gumáky? To víte, po ránu je ještě rosa...


Nač drahé hračky? Takový sušák na prádlo, to je bezvadný kolotoč a navíc se na něj dá připevnit i houpačka!


Bublifuk za našeho dětství nebyl, ale vím, že nám dobře posloužila mýdlová voda a obyčejné brčko..


Pro nás, milovníky četby, tu mám dobrou zprávu, určitě zatím nevymřeme, zde je důkaz!


I v posteli se dá v budoucnu číst!


Někdy jsme trávily ( my holky ) čas ve městě. Tento vodotrysk se Markétce líbil už dávno a tak přistupovala blíž a blíž, až z toho byly mokré kalhoty až k pasu...


Co by to bylo za prázdniny, kdyby se nenavštívila nějaká pamětihodnost. Toto je světnička v muzeu včelařství v sousední vesnici.




Těch aktivit bylo ještě hodně, šití na panenky, míč taky neležel ladem, navštívily jsme bazén i v lese jsme byly. Myslím, že se ty hry od našich neliší. Jen jedna věc se liší. Ať je venku krásně nebo leje, ať je, co je, na prvním místě je počítač a věta : " Babi, můžu jít po tobě?"