Srpen 2011

Návrat na základnu

31. srpna 2011 v 14:28 | Helena B |  Můj italský deníček
Dnes je poslední den prázdnin a já tady mám ještě pořádnou zásobu zážitků a fotek z cesty, která začala ještě v červnu. Budu sebou muset pohnout, aby to nedopadlo tak, jako s mojí loňskou cestou do Anglie, kde jsem svému "Anglickému deníčku" dlužná ještě pár stránek, ale doufám, že dlouhé zimní večery to napraví.
Jak už jsem napsala, skoro za tmy jsme opustili Sicílii a vydali se na dlouhou cestu na naši základnu v San Menailu na poloostrově Gargano. Když jsme přijeli na místo, tedy na parkoviště autobusu, které se nacházelo nad naší pláží, byli jsme vyčerpaní, ale současně jsme se velmi zaradovali. Věděli jsme, že se nám podaří to, o co se snažíme od počátku pobytu, ale protože dlouho spíme, doposud jsme měli smůlu.


Už víte, o čem mluvím?


Sluníčko začalo vycházet, ale než jsem si při těch zmatcích, které provázely vystupování, stačila vytáhnout foťák, už ho bylo kus vidět, takže se mi to nepodařilo, tak jako kamarádce, která stihla ještě červánky...


Najednou bylo víc světla, jen ta naše pláž zůstala ještě na pár hodin opuštěná a smutná. Nás čekala poslední nepříjemná věc, výstup do toho strašného kopce, na jehož konci byla sprcha, snídaně a postel, ta byla ale jen na menší odpočinek, protože moře lákalo a krásný den nastával....


Konečně "doma". Po tomto pohledu z balkonu se mi stále moc stýská. Možná, že jsem to už psala, ale moře mělo každý den jinou barvu. To, co je na snímku, to je skutečnost.




Program dalších dnů byl klidný, počasí nádherné a my jsme si toho všeho užívali. Vypadá, to že už jsme do konce pobytu nedělali nic jiného, než leželi na pláži a lenošili. Není to pravda, ještě je o čem psát, ale to zase až příště.

Sicílie druhý den - Etna

27. srpna 2011 v 10:51 | Helena.B |  Můj italský deníček
Nastal jeden z hlavních dnů našeho pobytu v Itálii, výstup na Etnu. Plážové oblečení jsme vyměnili za turistické, všechny věci z hotelu naložili do autobusu, protože z Etny se vracíme přímo na naši základnu na poloostrově Gargano.
Náš červený autobus vyjel a my jsme si mohli hlavy ukroutit, abychom už, už zahlédli alespoň pár čoudíků z obávaného vulkánu. Nejdřív jsme ale museli postoupit krkolomnou cestu po tamnějších serpentinách. Cesta na Etnu byla do poslední chvíle otázkou, protože ještě před měsícem od naší návštěvy Etna soptila a my jsme si vůbec nedovedli představit, jak to tam vypadá.


Nějaký sicilský rozcestník, konečně, úplně dole, směr Etna!!


Už ji v dálce vidíme, dole na obrázku je vidět láva a to nám zbývá ještě velký kus cesty


Než jsem odjížděla, přečetla jsem si v průvodci, jakým způsobem se dá dostat co nejvýše, ale moc jsem se toho nedozvěděla. Bála jsem se, že vzhledem k uváděné nadmořské výšce Etny to bude dost těžký oříšek, ale byla jsem připravená na všechno. Po dosti dlouhé jízdě nás autobus přivezl na velké parkoviště s mnoha stánky se suvenýry, občerstvením, sociálním zařízením a dolní stanící lanovky.


Tady koupíte ledacos, včetně různých předmětů z lávy


Na stanici lanovky jsme si zaplatili dopravu až pod vrchol Kabinková lanovka nás dopravila do výšky 2600 m.n.m. Všimněte si toho úchvatného i když trošku zamlženého, pohledu dolů, vlevo nahoře je vidět kousek moře


V horní stanici lanovky se nachází restaurace s vyhlídkou a stanice autobusů, které nás dovezly až pod vrchol Etny, do výšky cca 2900 m.n.m.


Zde nás čekal italský průvodce, naštěstí jsme měli pár italsky mluvících lidí, kteří překládali


To je ona, sicilská sopka Etna. Ve většině průvodců se uvádí její nadmořská výška 3350 m,. Já jsem se ale dopídila, že k roku 2009 dosahuje její výška 3329 m, těch 21 m jí ubylo v období mezi lety 1981 - 2009 následkem sopečné erupce, Etna se rozkládá na ploše 1191 km2 a její obvod je 140 km ( tak praví Wikipedie ).


Pěkně zhluboka jsme se nadechli sopečného prachu a dali se do obhlídky. Ti odvážlivci tam dole, dostali od průvodce pěkně vynadáno, navíc jsou to naši...


Pozůstatky nějakého zasypaného objektu


Tento objekt byl zničen pravděpodobně v r. 2002, přesto, že jsme měli průvodce i překladatele, hodně informací nám uniklo


Hnědá hmota je sopečný popel, podle průvodce, většinou čerstvý, z letošního května. My jsme měli štěstí na počasí, bylo krásně slunečno, ale ne nijak horko, sopka klidně bafala a dovolila nám, abychom si ji alespoň trošku zdola prohlédli. Tam v dáli, to jsou mraky, byli jsme jako v letadle, pěkně nad oblaky...


Ještě jeden zajímavý snímek s vrstvou sněhu a vrstvou popela. Průvodce nám sdělil, že v květnu, při poslední erupci, kdy byl na Etně sníh, došlo k jeho pokrytí horkým popelem a vzniklo plno takovýchto útvarů. Mimochodem, na Etnu se chodí také lyžovat.


Když jsme si všechno pěkně prohlédli, posbírali po zemi nějaký ten suvenýr, odvezli nás autobusy zpět na horní stanici lanovky, odkud je tento úžasný pohled dolů na parkoviště a dál na silnici. Dali jsme si dobře chlazené pivo, ještě asi tak hodinku jsme se kochali, potom jsme sjeli lanovkou k parkovišti. Už v horní části lanovky byly vidět různé rostliny, kterým se tu velmi dobře dařilo. Ve stáncích u parkoviště jsme nakoupili nějaké dárečky, nasedli do autobusu a odjeli do Messiny na trajekt.


Odplouváme skoro za tmy, okolní lodě už svítí, kam asi mají namířeno?




Nás čeká dlouhá noc v autobuse. Výlet určitě stál za to. Nakonec i ten obávaný výstup nebyl vůbec náročný, dalo se jít i pěšky od parkoviště nebo od horní stanice lanovky, ale když člověk neví, do čeho jde, tak raději neriskuje. Počasí nám přálo, měli jsme velké štěstí. Když jsme odjížděli, Etna se zahalila do mraků. Když si člověk uvědomí, že jenom tak podřimuje a vyčkává a kolik škod a neštěstí už napáchala.....

Drobnosti z křížků

21. srpna 2011 v 22:13 | Helena.B |  Tvoření
Dnes jsem dokončila pár drobností, které jsem vyšila křížkovou výšivkou, některé pocházejí už z loňska, levandulový pytlíček je letošní. Jsem mistr v nedodělcích. Protože jsem nutně potřebovala nějaký malý dárek na zítra, donutilo mě to a pár nedodělků jsem dokončila.


Dva jehelníčky a pytlíček plněný levandulí, ten zítra poslouží jako dárek




Mistři, vyšívači a vyšívačky, přivřete alespoň jedno oko, stále se učím!


Tento levandulový pytlíček není moje dílo, vytvořila ho moje vnučka Natálka, už v červenci, to podle čerstvé levandule. Natálka se chtěla naučit vyšívat, ale dlouho jí to nebavilo, nakonec jsme to vyřešily tak, že jsme použily barevný provázek, který si ukroutila jako náramek přátelství a přišily jsme ho ve tvaru srdíčka. Pytlíček sklidil u její maminky docela úspěch.



Také u nás to stále kvete

19. srpna 2011 v 17:16 | Helena.B |  Kytičky
Po dosti perném hlídacím týdnu si konečně můžu na chvilku vydechnout, prolétnout s foťákem zahradu a přilehlé prostory a ukázat, že také u nás doma to stále ještě kvete


Tento kaktus jsem dostala na jaře jako kvetoucí, když odkvetl, přenesla jsem ho do skleníku a tam došlo k překvapení, kaktus vykvetl podruhé


Náš velikonoční kaktus "Popleta", venčení mu zančně prospělo, jinak je známý, že kvete vždy když se mu zachce, hlavně ne na Velikonoce


Ibišek, kvete mi třetím rokem, ty květy jsou nádherné


Muškáty mám už několik let jenom ty "babičkovské" klasické, tento jsem si koupila letos


Echinacea už odkvétá


O slunečnici jsem už letos psala, ta vyrostla náhodně, ale tento kolos, myslím, že má 3 metry, jsem zasadila sama a vůbec jsem nedoufala, že něco takového vypěstuji, kdo doposud bojuje se slimáky, bude vědět o čem mluvím. Nakonec slunečnice zvítězila


Méně vzrostlé sestřičky vykukují na spodní straně snímku


Málem bych zapomněla na durman


A teď mám prosbu, kdo mi zodpoví název této rostliny ? Známá mi dala sazeničku s tím, že je to arnika a že z květů připravuje nějaké mazání. Čekala jsem se zvědavostí, co se ze sazeničky vyklube. Protože jsem se setkala s arnikou na Šumavě, věděla jsem hned, že je to něco jiného. Arnika je chráněná a nezdálo se mi, že by se jí dařilo na zahradě. Navíc jsem prostudovala i atlasy květin, ale nikde jsem se s touto rostlinou nesetkala. Je asi půl metru vysoká, květy nevoní, ale mají plno pylu a jsou obsypány včeličkami.



Zemský ráj to na pohled

14. srpna 2011 v 20:54 | Helena.B |  Léto
Dnes jsme se konečně rozhoupali a vyrazili jsme do lesa na houby. Ihned, jak jsme vešli do lesa měla jsem štěstí a našla dva malé praváčky, ale tím to skončilo. Na tři lidi čítal náš úlovek 5 maličkých hříbků. Ale nám to vůbec nevadilo, protože dnes bylo opravdu krásně


Houby sice rostou, ale nejsou to ty naše jedlé


No, nechejte ji bez povšimnutí!


Také se mi moc líbily mraky, kterých bylo na obloze, jako beránků na louce...


Motýlci sedali na dobromysl, na mátu a bylo jich skutečně mnoho, nechtěli mi zapózovat, až nakonec se to podařilo


Uklidňující pohled




A ještě jeden příjemný zážitek jsem si odnesla domů. Se všemi lidmi, které jsem potkala v lese a které jsem vůbec neznala, jsme si vyměnili pozdrav, někdy i pár slov. Na horách se mi to stává v poslední době dost často. Přece jenom nejsme takoví škarohlídi, jak o sobě tvrdíme.

Sicílie stále první den - Taormina

9. srpna 2011 v 23:32 | Helena.B |  Můj italský deníček
Člověk se až diví, co všechno pro svoji zvědavost vydrží. Jak už jsem prve napsala, po probdělé noci v autobuse jsme dorazili k pobřeží a přeplavili jsme se na ostrov Sicílie, kde jsme po nějaké době objevili náš hotel a ubytovali jsme se. Protože bylo teprve odpoledne, snažili jsme se nemarnit čas a ještě něco uvidět. Naši páni řidiči se museli uložit k povinnému spánku, aby byli pro příští den svěží. My, účastníci zájezdu, jsme se odebrali na autobusovou zastávku s tím, že se nějakým způsobem dopravíme do nádherného historického města Taormina. To se nám také podařilo, myslím tím objevit příslušný autobus, domluvit se s řidičem (měli jsme několik dobře mluvících mladých dívenek, které se skvěle činily), přemluvit řidiče, aby nás všechny vzal (bylo nás totiž o něco víc, než dovolovaly předpisy). Nakonec se autobus rozjel.


Za chvíli nás ale zastavil policista, nevěděli jsme, co to má znamenat, sami vidíte přicházel sicilský pohřeb, nejdřív auto s květinami a potom auto s nebožtíkem


Cedulka za oknem není parte, ale název pohřebního ústavu, za autem kráčí pozůstalí, vpravo v rohu je vidět policista, kterých bylo po celé Itálii všude plno, vždycky se v čas vynořili, když bylo potřeba řidit dopravu a že to na silnicích potom pěkně "odsýpalo"! Doufám, že se na mne nezlobíte, že vám tady ukazuji pohřeb, ale i to patří k životu, ale už tam budeme!


Myslím, že jsme na tu prohlídku měli něco málo přes dvě hodiny, což je opravdu velmi, velmi málo, ale nedalo se nic dělat, tak se dívejme. Taormina je plná historických budov s mnoha krámky, kavárničkami a davy turistů, podotýkám, že v tu dobu bylo ještě před sezónou


Tady vidíme nějaké starožitnictví, polovina zboží je vystavena na ulici


Taormina je položena hodně vysoko nad mořem, ale ještě ne úplně nejvýš, takže jsou všude vidět úzké uličky, schody a za nimi ještě skála


Zde je to pěkně vidět, posezení na schodech..


Posezení i pod schody, klídek, pohoda


Tento muž nepíše dopis, ale pracuje nějakou uměleckou technikou, píchá jehlou nebo tužkou do plátna, stáli jsme za ním a zkoumali, co to dělá, ale opravdu nevím


Omlouvám se za špatnou kvalitu fotek a přiznávám, že opět nejsou všechny moje, ale kamarádky Heleny. Plno se mi jich nepovedlo, při tom jižním sluníčku se není co divit. Tak trochu sicilské architektury a pozor! Na Sicílii mají také svatby!


Nevěsta se ženichem vypadají, jako bratr se sestrou


Ještě kostelík, ve kterém se konala svatba


Vstup do restaurace


Všudypřítomný krámek s ovocem a zeleninou

Mrzí mne, že se nám nepodařilo pro nedostatek času a to je při návštěvě Taorminy dost velká smůla, navštívit místní řecké divadlo ze 3. století před Kristem. Tak snad v dalším životě...
Museli jsme spěchat na poslední autobus. Byl v něm stejný řidič, který nás přivezl. Nebudu popisovat krkolomnou cestu dolů, do hotelu, ale popíšu něco, co se u nás jen tak nevidí. Náš pan řidič měl sice strach před policisty, ale těsně před hotelem zastavil provoz, vyšel z autobusu a začal se bavit s nějakou dívkou, my jsme vystoupili a s úžasem jsem koukali na kolonu více než desítky aut, která musela zastavit za autobusem, podotýkám, že část aut zůstala stát na železničním přejezdu. Řidič si vybavil potřebné, rozloučil se s dívkou, nasedl do autobusu a v klidu odjel a s ním se dala do pohybu i kolona za ním. Dovedete si to představit u nás?


Tento snímek je ještě z Taorminy, v pozadí nám dává kouřový signál obávaná Etna. Vzkazuje nám, že nás čeká příští den......






Kam to spějeme?

8. srpna 2011 v 9:25 | Helena.B |  Vesele i vážně
Nedá mi, abych se nezmínila o tom, co jsem vyslechla minulý týden ve městě, během jednoho dne a během jedné hodiny.

Příběh první
Po dvou měsících jsem konečně zavítala do hodinářství, abych si nechala vyměnit baterii v hodinkách, která mě zradila těsně před mou dovolenou. Když jsem vstoupila do obchodu stala jsem se svědkem nemilé záležitosti. Majitel prodejny vedl vzrušený hovor s dvěma muži. Starší muž, otec toho mladšího, asi tak šestnáctiletého mladíka, právě zjistil, že syn už před pěti měsíci vzal doma nějaké cennosti a v tomto zlatnictví je prodal. Šperky patřily mamince, ta se doma zhroutila a otec se snažil na majiteli šperky získat zpět, což bylo nemožné, jak mu bylo logicky vysvětleno. Kluk dostal peníze a šperky byly jako zlomkové zlato odeslány kdalšímu zpracování - před pěti měsíci. Oba muži odešli s nepořízenou.

Příběh druhý
Z hodinářství jsem šla do čistírny, malé sběrny, uprostřed jednoho velkého sídliště. Párkrát jsem tam už byla, naposledy vloni, ono je dnes těžké vůbec sehnat čistírnu. Tato provozovna sloužila navíc jako sběrna sázenek a prodejna různých drobností. Suverénně jsem vešla dovnitř a užasla jsem, mezi obsluhou a zákazníkem vyrostla na šířku místnosti vysoká skleněná, chce se mi říct téměř neprůstřelná stěna. Nelžu vám, když řeknu, že jsem vyšla na ulici abych se podívala, jestli tady vlastně ta čistírna vůbec ještě funguje. Velká cedule mě ujistila, že ano. Vešla jsem znovu dovnitř a zeptala jsem se prodavačky, proč takové opatření a ta mi sdělila, že ji vloni na silvestra přepadli dva muži s nožem a sebrali jí peněženku s dost velkou částkou. Ani jsem se nezeptala, jestli je chytili, asi by to bylo zbytečné.
Já vím, že to jsou maličkosti, proti tomu, čím nás denně "krmí" média. Ale nedalo mi to, během krátké chvíle toho na mne bylo trošku moc.



Příběh třetí
Už jsem chtěla končit, ale ještě jsem si vzpomněla na jednu velmi smutnou příhodu, která se stala před několika lety ve stejném městě. Byla jem zaměstnaná v jedné firmě, která měla styk s veřejností, včetně stavebních projektantů. Po dlouhé době mi zavolala jedna paní projektantka a něco jsme spolu řešily po telefonu. Já jsem se jí mezi řečí zeptala, jestli nebyla nemocná, že už u nás dlouho nebyla. Ona mi odpověděla, že v poslední době nepracovala, že jí zemřela dcera. Byla jsem dost zmatená a zeptala jsem se jí, co se stalo, ona mi odpověděla, že ji přece zabili v práci. Byla to buď směnárna nebo sázková kancelář, teď už přesně nevím. Myslím, že se vrah nenašel. Po její dceři zůstal malý chlapeček.
Co k tomu dodat?




O rok víc

6. srpna 2011 v 19:11 | Helena.B |  Rodina
Když má člověk velkou rodinu, tak skoro nestačí sledovat, kdo má narozeniny, nebo svátek a trne hrůzou, jestli na někoho nezapomněl. U těch malých se to ale nemůže stát, tam se musí pečlivě sledovat, všechna data, jinak by to babičce určitě neprošlo..... My jsme měli štěstí, protože moje dvě vnučky, sestřičky, se narodily sice po čtyřech letech ale jenom jeden den od sebe a tak oslava se mohla sloučit..


Babička je mazaná, použila vysokou matematiku
Na vysvětlenou : Anežka + Markétka, jeden rok + pět let


Takto jsme slavili před rokem


A takto letos, maminka byla štědřejší, než babička a upekla dorty dva


Markétka dostala kolo, které jsme jí museli dát už uprostřed týdne, aby si ho užila


Anežka dostala také kolo, ale musí si ještě chvilku počkat než nožičkama dosáhne na pedály..