Čas

27. února 2011 v 18:35 | Helena.B |  Vesele i vážně
Už delší dobu se chystám pozastavit nad tématem čas. Ten nápad mi vrtá v hlavě od té doby, když jsem skončila se zaměstnáním. Zde by bylo na místě napsat, teď mám spoustu času, ale není to pravda. Aktivity jsem si sice rozložila podle svých představ, v podstatě jsem svobodný člověk, ale zase ne tak docela.
Začnu tedy jinak. V posledních čtyřech letech svého zaměstnání jsem poznala na vlastní kůži, co je to stres, co je to všude říkat, že nemám čas, odbývat svoje blízké a známé a vlastně i samu sebe. A čas letí, život letí...

A já jsem měla to štěstí vysvobodit se z tohoto začarovaného kruhu, stát se znova člověkem a volně dýchat. Jenomže v tom kruhu zůstali moji známí a přátelé, kteří zase na oplátku říkají, nemám čas, víš jak to chodí... Nedávno jsem potkla moji kamarádku, spolužačku, se kterou jsem se neviděla možná dvacet, možná třicet let, naše setkání nás obě viditelně potěšilo, asi v pěti minutách jsme si řekly to nejdůležitější, co se událo za tu dobu, co jsme se neviděly a ona, celá nesvá, že marní čas, někam zmizela, aniž bychom si na sebe předaly kontakt. Škoda.
Tak mi zmizela moje maminka a můj tatínek, aniž bychom se před tím rozloučili a řekli si všechno důležité. Já jsem tenkrát neměla čas, když oni byli ještě při síle a mohli jsme se vzájemně užít...
Moc bych se přimlouvala, věnujme svým blízkým a známým alespoň trošku času, pokud to ještě jde.




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ema Ema | Web | 27. února 2011 v 18:58 | Reagovat

Víš Heli, je to těžké! Doba je příliš uspěchaná. :-( Ale kdo opravdu chce, čas a místo pro své blízké si udělá. Občas mi připadá, že frázi 'nemám čas' spousta lidí používá jako výmluvu. :-(
Hezký večer, Heli.:-)

2 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 27. února 2011 v 19:16 | Reagovat

Čas je potvora. Mohl by trochu zpomalit. Tohle je vážně hrozné, hlavně když se děje něco hezkého, tak to vždy tak rychle uteče. Škoda. Změnit se to nedá. Taky bych někdy chtěla zastavit čas. Ale nejde to. A o stresu raději ani nemluvím!

3 Ptavínka Ptavínka | Web | 27. února 2011 v 19:35 | Reagovat

Ahoj Heli,
ani nevím, zda jsem tu už byla či ne. Ale článek je úžasný a tolik, tolik pravdivý. Jsem na tom podobně. A moc se mi na tvém blogu líbí. :-)  :-)  :-)

4 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 27. února 2011 v 19:42 | Reagovat

Helenko, já si vždycky myslela, kolik času budu mít v důchodu, jak si budu užívat volna, ale není to taky tak růžové. Sice si nestěžuju, hlídání vnoučátek je moje radost, ale někdy bych toho volna potřebovala trochu víc.

5 Jarka Jarka | Web | 27. února 2011 v 19:43 | Reagovat

Máš Helenko pravdu, že zamětnaný člověk, má toho času hrozně málo, ale když si vzpomenu na sebe, zdá se mi, že jsem s tím časem tenkrát nějak dokázala lépe hospodařit. Teď si řeknu, proč bych se honila mám dost času, a nestíhám vlastně nic. 8-O  :-D

6 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 27. února 2011 v 20:03 | Reagovat

Jak povědomé jsou mě ty dvě slova"nemám čas"!Je to tak  a pravdou taky je,že občas by se měl člověk zamyslet nad nimi a ten čas si udělat zastavit se a pobýt se svými blízkými.... :-(

7 Hanka Hanka | Web | 27. února 2011 v 20:56 | Reagovat

Helenko, to je moc pěkná úvaha a ve všem máš pravdu. Člověk pořád něco odkládá, protože není čas, až je pozdě. Na svoje blízké bychom si měli čas rozhodně udělat, jenže ...
Jsem čtvrtý rok v důchodu, měla jsem veliké plány, ale moc mi nevycházejí, nezvládám je časově, ale to by bylo na dlouhé povídání.
Bylo by potřeba zpomalit a přehodnotit priority. :-)
Měj se moc krásně. :-)  Hanka
P.S. Zapomněla jsem pochválit fotky, jsou moc pěkné. :-)

8 Mandragorra Mandragorra | Web | 27. února 2011 v 21:00 | Reagovat

Zvláště ten závěr mne dostal. Sice volám rodičům dvakrát denně, ale i přesto mám černé svědomí, protože vím, že situace se může změnit ze dne na den a nebude komu zavolat... Napsala jsi velkou pravdu.

9 Janah Janah | Web | 27. února 2011 v 21:19 | Reagovat

Máš naprostou pravdu, jediné čeho ve svém životě lituji je, že jsem se víc nevěnovala babičce, že jsem s ní víc nepobyla, ale takový už je asi světa běh... :-(

10 Blanka Blanka | Web | 27. února 2011 v 21:46 | Reagovat

Helenko,je to tak ;-)
Doba je uspěchaná a času je tak málo.Často se všechno odsouvá a člověk zná jen "do práce,z práce" :-)

11 Vlaďka Vlaďka | Web | 27. února 2011 v 22:00 | Reagovat

Tohle dilema se ve mně tluče neustále. Jsem v jednom zátahu, musím odmítat návštěvy, sama na žádné téměř nechodím, jen někdy se utrhnu. A přitom vím, že máma tu nebude pořád, že bych s ní měla trávit víc času, stejně tak se svými dětmi. Co ale ošidit? Práci? domácnost? Je to těžké.

12 Květa Květa | Web | 27. února 2011 v 23:28 | Reagovat

Ahoj Heli, pěkně jsi to napsala, ale co si budeme povídat, víme jak to je. Je to samá honička, práce pořád dokola. Jsem uhoněná, utahaná, neumím se zastavit a vychutnat si chvilku jen pro sebe. Jestli snad máš recept jak z toho, tak poraď. Už teď pochybuju....

13 Romi Romi | Web | 28. února 2011 v 8:11 | Reagovat

Helenko napsala jsi to krásně a pravdivě..Už také nemám čas někomu říci a dokázat jak moc ho mám ráda a chybí mi.. u žnení mezi námi pár lidiček těch nejdražších..

14 helena-b helena-b | Web | 28. února 2011 v 12:49 | Reagovat

[7]: Hani, ty jsi to řekla moc dobře, zpomalit a přehodnotit priority. Těm mladším, to ale zaměstnání a starost o rodinu  nedovolí, doba se hodně změnila. Ale u nás, kteří už do zaměstnání nechodíme, to určitě možné je. Už časová velká rezerva je vysedávání u počítače. Ale berte nám takovou zajímavou hračku!! :-(  :-D  :-P "A vo tom to je" :-)

15 hadimrška hadimrška | Web | 28. února 2011 v 13:01 | Reagovat

Vždycky, když přijedou moji chlapci domů, snažím se před nimi neustále vzpomínat své rodiče a prarodiče, moje příhody s nimi. Oni sami se nikdy nedokázali ptát, jak se třeba poznal můj děda křtěný Vltavou s babičkou, bodrou Valaškou. A tak začínám sama a i ve svém blogu se snažím své vzpomínky zaznamenat. Neboť jak říká klasik - každý jsme tak dlouho živi, dokud na nás lidé vzpomínají.

16 Shariony Shariony | Web | 28. února 2011 v 13:06 | Reagovat

To je hluboký a pravdivý článek...

17 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 28. února 2011 v 18:06 | Reagovat

Doba je čím dál tím uspěchanější ...

18 Zdeňka Zdeňka | Web | 28. února 2011 v 20:27 | Reagovat

Tatínka už dávno nemám a s mamčou se snažím trávit čas jak jen to jde.Taťka odešel nečekaně a měla jsem stejný pocit jako ty.Že jsme si nestačili říct spoustu věcí.... :-(

19 Hanka Hanka | Web | 28. února 2011 v 22:05 | Reagovat

[14]: Heli, přesně to jsem si říkala taky, počítač je pořádný časožrout, ale vzít si ho nedáme!!! ???  ;-)  :-D

20 Jarka Jarka | Web | 1. března 2011 v 19:54 | Reagovat

Ahoj Helenko, přišla jsem se mrknout, jestli jsi stačila zpracovat nové fotečky a vidím, že si musím ještě chvilku počkat. Ty nedělní jsou taky parádní a vidím, že je u vás ještě trochu sněhu, nám už zmizel. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama