Leden 2011

Opět rušný víkend

30. ledna 2011 v 20:18 | Helena.B |  Rodina
Konečně si můžu v klidu sednout a probrat se zážitky a fotkami z opět rušného víkendu.
vz1
Toto nevypadá na rušný víkend. Fotka je ze včerejšího rána, kdy jsem ve vší tichosti popadla foťák a tajně se vykradla z domu, abych z té krásy něco měla.
vz3
vz2
Prsty zábly, ale sluníčko svítilo nádherně a já jsem musela zpět domů, kde mě čekala vnučka a velkolepá oslava jejích osmých narozenin. Naštěstí jsem měla připraveno všechno potřebné, takže oslava mohla začít.
nn1
Z celé oslavy se dochovala tato fotka dortu, kterou jsem prozíravě udělala dopředu, bohužel jiné fotky se nepodařily. Hlavně, že se vydařila oslava...Narozeniny jsme o pár dnů z provozních důvodů posunuli. Vnučka je narozená na Hromnice. Dort všem chutnal, to je nejdůležitější. Přiznám se že ho dělám "z hlavy"( kolik váží vejce, tolik cukru....)
nn2
Dnes mě čekala už poslední cesta do léčebny, tentokrát autem. Ve středu už budeme doma komplet. 
nn3
Cesta domů, kde už je klid a kde si konečně dám dobrého turka, však si ho zasloužím!


šálek

A jak to vidíte vy?

25. ledna 2011 v 14:18 | Helena.B |  Vesele i vážně
Povím vám, co se mi v neděli přihodilo. Jela jsem po týdnu z návštěvy u manžela a chvíli jsem musela čekat ve městě na další spoj domů. Protože nepříjemně sněžilo a já jsem byla tím dlouhým cestováním docela promrzlá, stoupla jsem si do závětří kde jsem měla výhled na nástupiště. Tam se ke mně přitočil mladý muž, ve věku od pětdvaceti do třiceti let, který mě prosil o peníze (drobňáky). Tvrdil, že je na ulici, je bez peněz a je nachlazený. Že chce strávit noc u Armády spásy, ale tam po něm chtějí 40,- Kč a ty on nemá. Nevypadal nijak ošuntěle, ba naopak byl velmi slušně oblečený, ale nachlazený určitě byl.
Nemám tyto situace ráda, protože jsem velmi nedůvěřivá po té, co jsem se párkrát  napálila. Nepřišla jsem tehdy sice o velké peníze, ale ten pocit, že mne někdo ošidil a za rohem se směje nebo s kamarády popíjí  za vyžebrané peníze "krabičák", je velmi nepříjemný. Pár takových lidí jsem už také přešla bez povšimnutí.
Ale protože mi hocha bylo v té zimě líto, udělala jsem kompromis. Hrábla jsem do kapsy a vytáhla pár mincí, které mi tam zůstaly, ale také  jsem mu hned vyčinila, jestli je mu to zapotřebí, že určitě má rodinu, tak ať se vrátí domů, tvrdil, že to nejde, ale já jsem mu řekla, že se všechno dá napravit. Poděkoval a už jsem ho nikde nezahlédla, pravděpodobně šel žebrat dál, možná na víno, možná na nocleh u Armády spásy. Měl ale chlapec smůlu, kdybych věděla že je to opravdu na ten nocleh, tak bych mu dala celou částku, možná i víc, ale jak jsem mu měla věřit. Na druhou stranu by venku určitě umrznul. Tak jsem snad udělala dobrý skutek..
os1
Chtěla bych vědět, jak byste se zachovali vy.

Muzeum ulice

23. ledna 2011 v 18:24 | Helena.B |  Můj anglický deníček
Vloni jsem na těchto stránkách popisovala svoje zážitky z cesty po Anglii.  Bohužel, nestačila jsem všechno napsat, zbylo mi stále ještě hodně dojmů a hodně fotek.

O muzeích jsem se zmínila všeobecně a nyní bych chtěla jednotlivá muzea trošku víc přiblížit.
m2
Hned první den jsem navštívila Muzeum ulice v Hullu, přesně Streetlife Museum.  Vstupné po nás nechtěli, mohli jsme si všechno ohmatat, zakroutit volantem, zmáčknout kdejaký knoflík.  Toto muzeum zachycuje život na ulici města Hull od dob koňských povozů až po současnost.
m1
m8
V muzeu nejsou vystavovány jen dopravní prostředky, ale vlastně všechno, co se týká života na ulici, obchody, různé "automaty" na jízdenky, reklamy, dopravní značky, osvětlení, a plno dalších věcí.
Muzeum je rozděleno na několik částí.  V části, týkající se koní, tedy koňské dopravy, byla velká tma, takže fotky zde pořízené, nestojí za nic. Ale toto oddělení mě zaujalo hlavně tím, že byste ho poznali i poslepu. Již z dálky bylo mírně cítit koňským trusem, zajímalo by mě, jestli mají za tímto účelem "dvorního dodavatele". Na různých místech byla rozmístěna čidla. Když jste vešli, ulice náhle ožila, ozývali se  zvuky povozů, lidských hlasů, koňských kopyt, štěkání psů, přibližně   tak, jak to kdysi na ulici vypadalo. Plno figurín lidí v dobových kostýmech, koně vypadali jako živí.
m14
m3
Tento pes na nás velmi štěkal
m11
m13
Reklamy na výrobky, které kupujeme dodnes
m10
m7
Obchod s cyklistickými nebo motoristickými  potřebami
m12
A už jsme v oddělení jízdních kol
m9
m6
A teď jsme se ocitli blíže k současnosti
m4
m17

V oddělení koní byl mírně cítit koňský trus, obchůdky voněly tím, co se tam prodávalo, v potravinách potraviny, v lékárně léčiva, v obchodě s drogistickým zbožím mýdla, čistící prostředky a.p.
Na konci pobytu jsme  muzeum navštívili znovu. Myslela jsem, že v tomto článku shrnu návštěvu všech muzeí, která jsme navštívili, ale prostě mi to nevyšlo a budu se muset alespoň ještě jednou vrátit.
Fotky, jak jsem řekla, nejsou kvalitní, ale bylo to částečně zaviněno tím, že jsem netušila, že zde můžu fotit, než jsem si na to zvykla, chvíli to trvalo a potom jsem cvakala všechno, co jsem viděla, abych o nic nepřišla a tak to dopadlo.
Jak se tak po půl roce vracím, stále víc lituji své chabé znalosti angličtiny.  Bez ní je člověk ztracený, na ulici se možná dá nějak domluvit, ale třeba na letišti, tam i když letíte do Prahy, tam se s vámi nikdo česky bavit nebude..
Ga
Mahátmá Ghándí, pokropený od deště, sídlí v parčíku před budovou muzea, moc se mi líbil


Foťák

Povídání o tom, jak krtek babičku zachránil

20. ledna 2011 v 17:26 | Helena.B |  Postřehy


Ano, je to přesně tak, krtek mě zachránil. No, abych to upřesnila, Krtek s velkým K, Krtek pana Milera! Jak k tomu došlo? Asi takhle.
Syn mě požádal, jestli bych nepohlídala jeho dcerku, které budou v únoru 2 roky. Přes to, že jeho malá rodinka bydlí ve stejném domě, Elišku jsem zatím dlouhodobě nehlídala. Když mi ji první den přivedli, byla moc smutná a já jsem měla velké obavy, jak to spolu zvládneme. Pak mne ale napadlo, že něco zkusím, vytáhla jsem DVD s Krtkem a ukázala ho vnučce, protože vím, že jí Krtečka občas pouštějí.  Nedoufala jsem ve velký a dlouhodobý  účinek, vzhledem k jejímu věku. Jenže najednou se uplakaná tvářička začala usmívat. Když se krtek objevil na obrazovce, Eliška začala dokonce napovídat, kdo se objeví a co bude dál, tím jsem zjistila, že stejné DVD má doma a že ho viděla určitě mnohokrát. Dopoledne nám rychle uběhlo, Obě jsme byly nadmíru spokojené, já jsem zastala i pár nezbytných prací, absolvovali jsme malou procházku za účelem nakrmení místních divokých kačen a po návratu jsme si na žádost vnučky daly krtčí REPETE a opět jsme se zájmem sledovaly, jak si Krtek nechal renovovat autíčko, jak s myškou slavili Vánoce a vyzráli nad zlobivým havranem atd. Druhého dne jsem měla domluveno opět hlídání. Společný den byl zahájen krtčím DVD, sledovanost byla stejná, jako předešlého dne. Po odpolední procházce a zhlédnutí populární Kouzelné školky s Františkem a Michalem si Eliška řekla opět o Krtečka. Nabídla jsem jí Pejska a kočičku, kocoura Vavřince, ale ona chtěla jedině Krtka, to už si  pro ni přišli rodiče.
Závěrem bych chtěla vzdát hold panu Zdeňku Milerovi. Řekněte, kdo umí zaujmout děti od tak útlého věku! Nejsem zastáncem vysedávání dětí u obrazovek, ale někdy je to opravdu záchrana. Jeho pohádky postrádají agresivitu, jen maličké zlobení, které je nenásilně potrestáno a nakonec jsou všichni kamarádi!
S Krtkem jsem se setkala i několikrát vloni v Anglii. Já jsem jako dítě chodila na Krtečka do kina a to už je pěkně dávno. Krtek je prostě nesmrtelný!

krtek




Pocukrované

17. ledna 2011 v 22:36 | Helena.B |  Obrázky
pc2
Když jsem dnes ráno vyšla ven, vůbec jsem nedoufala, že uvidím něco tak krásného
pc3
Tam, kde dosáhlo sluníčko, už nebylo nic, ale ve stínu zůstala nádherná pocukrovaná krása
pc7
Obrysy už zatracených a k rozpadu odsouzených listů mrazík zvýraznil a naposled je ukázal v plné kráse
pc8
Je to legrační, mrazík a sedmikráska, vykukují všude, příroda nás klame!
pc4
Kámen na kameni, také mírně pocukrované. Takové kameny mám roztroušeny po celé zahradě, jak vidím v přírodě nějaký snadno unesitelný kámen, šup s ním do batohu, či tašky..
pc6


Foťák

Klaplo to do puntíku

16. ledna 2011 v 19:34 | Helena.B |  Vesele i vážně
Dnes opět byla neděle a nastal čas navštívit našeho maroda. A opět, jako mnohokrát, nebylo lidí, kromě mé osoby... A protože jsem si ještě nestačila udělat řidičák, bylo nutné najít jiný dopravní prostředek, navíc v neděli! Přiznám se, že dopravní spojení o víkendu jsou u nás velmi bídná. Nebýt internetu, tak nevím! Ale už jsem opět tu, tak to dopadlo dobře. Použila jsem pět různých  autobusových spojů a nikde jsem dlouho nečekala, musím se pochválit! Také jsem ale ušla několik kilometrů, ale to schválně, protože se odpoledne tak nádherně vyčasilo, že by bylo škoda toho nevyužít! Kdybych měla vedle sebe babi Maňasovou, tak si i zazpívám!
hr11
V tomto ústavu mě fascinují  zařízení, která ulehčují klientům život a to jsem ještě určitě neviděla všechna. Na obrázku je tunel, spojující objekt s komunikací, vedoucí do parku a také do obce Hrabyně. Pod tunelem vede místní příjezdová silnice. U budovy je vidět menší zastřešený objekt,  je to výtah, kterým se dostanete z tunelu dolů na komunikaci nebo naopak. Terén je zde výškově velmi různorodý.
hr12
Výjezd z tunelu

hr16
Cesta do obce lemovná zábradlím a  pouličními svítilnami. Vozíčkáři a ostatní chodící pacienti se tak bez problémů dostanou do obce, kterou prochází velmi frekventovaný průtah z Ostravy do Opavy. Všimněte si, jak bylo krásně a já jsem zjistila že vlevo jsou vidět Jeseníky a vpravo Beskydy, což mne velmi potěšilo.
hr17
Při čekání na autobus jsem  zachytila alespoň kousek místního kostela
hr18
A při čekání na další autobus, tentokrát v Ostravě, jsem vyfotila toto zvíře, které se na mne tak divně koukalo... Myslím, že sem bylo před pár lety přivezeno z Prahy.
A odtud mě autobus dovezl až domů.
Cesta mne velmi jarně a optimisticky naladila, ale on je teprve leden! Ještě si za ta kamna určitě vlezem!
Foťák

Kdo ruší jejich odpočinek?

14. ledna 2011 v 11:53 | Helena.B |  Vesele i vážně
Ve středu jsem se byla podívat na hřbitově, jak to tam vypadá po Vánocích, po velkém vichru a po velkém sněhu. Tedy po velkém sněhu ani stopa, zato po velkém vichru zůstalo nepěkných stop hodně.  Nejvíc mě ale zaujalo toto
142
Na otvor v sousedním hrobě jsme zvyklí, objevuje se tam pravidelně několikrát do roka, sousedi ho s pečlivostí vždycky utěsní a okolí pěkně upraví a za chvíli je tam zase! Tentokrát ale někdo nebo něco si dalo záležet, všude byla hlína a nepořádek! Dnes jsem vzala foťák a musela jsem tu zádadu zvěčnit, než to sousedi zase upraví.
du3
Tak řekněte, kdo ruší klid  drahých zesnulých?
koc1
Myslím, že v tom měl prsty, alespoň částečně, nějaký kocour!

Ještě něco vánočního...

11. ledna 2011 v 17:07 | Helena.B |  Korálkování

Původně jsem se už nechtěla k Vánocům vracet, ale pak jsem viděla krásné vánoční věci u Vlaďky a řekla jsem si, že pár svých věcí také ukážu. Ty předvánoční jsem darovala s dárky a tím jsem vánoční tvoření ukončila. Jenže po Vánocích mi přinesla ukázat Romanka malilinkatého andělíčka a já jsem jí slíbila, že prozkoumám technologický postup. Pustila jsem se do díla a každý večer jsem ukorálkovala jednoho andílka plus jednu vločku (ty se vyrábějí líp), jen tak pro radost.
an1
Původně jich bylo pět, ale jednoho jsem "přeštípla" kleštěmi!
an2
Korálky se lesknou a špatně  fotí
vh14
To byl jeden z mých předvánočních zvonků
vh16
A ještě jedno předvánoční nebo valentýnské srdíčko

A konec! Vánoce zase až letos v prosinci !!

vločka10

Pořekadla, přísloví, citáty a já

10. ledna 2011 v 13:13 | Helena.B |  Vesele i vážně
K napsání tohoto  článku jsem se dostala oklikou přes výročí narození spisovatele Zdeňka Jirotky, které vzpomněla ve svém článku Naďa, dále přes Jirotkova Saturnina, mou zamilovanou knížku a dále přes jednu z postav této knihy, tetu Kateřinu, která, jak znalci potvrdí, přímo hýří příslovími.
Já sama přísloví ani citáty nesbírám, ale ráda si je přečtu nebo poslechnu a když mne zaujmou, tak se dokonce i nad nimi zamyslím...

Pro mne zatím platí pravdivost následujících :
Kdo vybírá, přebere.
Ano, zvláště v obchodech, čím více vybírám, tím nahnilejší ovoce  zeleninu si odnesu domů. Čím více vybírám, tím více mi zakoupený oděv nesedí, atd. Jak z toho ven, nevím...

Nikdy neříkej nikdy!
Zde mohu uvést zatím dva případy.
Když jsem si jako absolvent základní školy vybírala, další vzdělání, radil mi příbuzný, abych studovala na jisté střední škole technického zaměření. Tenkrát jsem se mu téměř vysmála. Matematika, fyzika, chemie nebyly nikdy moje priority, zato humanitní vědy, tenkrát jsem si myslela, že to je to pravé! S tím jsem absolvovala příslušnou školu humanitního zaměření. Pak se to všechno nějak zamotalo a léta pomalu plynula a já jsem se najednou ocitla na zmíněné technické škole jako student. V příslušném oboru jsem pak pracovala 20 let.

Když jsem po mateřské dovolené hledala zaměstnání ve svém oboru, bylo to už  v době  před revolucí dost těžké. Kvůli dětem jsem chtěla práci v blízkosti bydliště, proto jsem musela pracovat několik let mimo obor v zaměstnání, které se mi ale vůbec nelíbilo. A zase přišla rada z lidu, ať to zkusím ve vzdálenějším krajském městě, kde je víc příležitostí. Ostře jsem tuto radu zavrhla, tenkrát to opravdu nebylo možné. A ejhle, nikdy, neříkej nikdy! V tomto městě jsem opravdu nakonec několik let pracovala. 

Na začátku jsem řekla, že přísloví ani citáty nesbírám, ale ráda si je přečtu. Protože u nás poslední Vánoce byly trošku komplikovanější, tak jsem si několik dárků nadělila sama a mezi nimi tuto knihu
ci11
Sem tam ji prolistuji a hledám moudra do ní uložená

Zatím mne zaujalo toto velmi moudré arménské přísloví : "Dobrá tchyně na jedno oko nevidí a na dvě uši je hluchá".
To je všechno. Až zase něco moudrého objevím, tak se určitě podělím!


bo



Noah Gordon

6. ledna 2011 v 13:33 | Helena.B |  Knihy
Noah Gordon je americký spisovatel, kterého jsem objevila před lety, kdy jsem si koupila jeho román Šaman. Knihu jsem přečetla jedním dechem a nato jsem objevila jeho další román Ranhojič, ten jsem přelouskala se stejným nadšením. Pak násleoval román Lékařka. Tyto knihy mají společné to, že se jedná o příběhy skotského lékařského rodu Coleů, počínající v 11. století až po současnost. Pak následovaly další knihy, přeložené do češtiny,  které se mi ocitly v knihovně.
ng2
ng1
Knihy Noah Gordona jsou převážně historické, z lékařského prostření , často s židovskou tématikou. O autorovi se moc nedozvíme, protože si své soukromí pečlivě hlídá.
Vřele doporučuji k přečtení. Sama jsem si četbu Ranhojiče nedávno zopakovala.











4.1.2011

4. ledna 2011 v 21:11 | Helena.B |  Postřehy
Dnešní den byl u nás krásný a slunečný, jen na pár hodin se nám sluníčko schovalo. Jsem ráda, že se mi tento jev podařilo spatřit. Doma jsem žádnou clonu nenašla, na radu moderátorky rozhlasu jsem vyhledala starý vyvolaný kinofilm a ono to fungovalo! Vzpomněla jsem si na zatmění slunce před deseti lety, na ten zvláštní stísněný pocit a na to ticho.. Foťák jsem ani nevytáhla, myslím, že by to bylo zbytečné, mnozí z nás ale pořídíli nádherné snímky.
sluníčko
Včera a dnes mi dělala společnost moje čtyř a půl letá nejzlobivější vnučka. Celou dobu byla moc hodná a pěkně jsme si to spolu užívaly, až  do doby, kdy jsem ji měla odvézt autobusem domů nastal zlom a já jsem byla v koncích. Svým dětem bych pořádně naplácala... Vnučka teprve v prádélku a odjezd autobusu se blížil. Nakonec jsem sice neplácala, ale pořádně řvala, autobus jsme chytily. Holčinu jsem v pořádku odevzdala, ani pozvání na kafe nepřijala a utíkala si užívat svobody... Však si ji zasloužím, svátky u nás byly rušné..
mar
Svobodu jsem si užívala zdravě v plaveckém bazénu na fungl novou permanentku. Pozor, to není plnění novoročního předsevzetí, žádné nemám. Do bazénu chodím celkem často. Jenže ouha! Já nemám předsevzetí, ale těch šílenců tam bylo tolik, že dvě protiplovoucí osoby se musely před střetem zastavit, vyhnout nebylo kam. Věřím, že do února je to všechny přejde a opět bude v bzénu místo.
ryb
Doma jsem se přesvědčila, že jsem opravdu sama, překročila jsem hromadu hraček a ostatního nepořádku a s heslem : "Co můžeš udělat dnes, můžeš udělat také zítra", jsem se pustila do lenošení...


Sluníčko a mráz

2. ledna 2011 v 19:19 | Helena.B |  Zima
Nevím jak vy, ale já sluníčko nutně potřebuji k životu, když nesvítí, tak nestojím za nic, ale když se jenom trošku objeví, okamžitě se naladím co nejpozitivněji, prostě najednou je mi hej! A tak tomu bylo den před silvestrem, ani nevím, který to byl den, za ty svátky to mám hodně popletené.  Prostě sluníčko mne vyhalo ven a stálo to za to.
3018
Sněhu nebylo moc, ale mrazík pracoval pořádně!
3012
Původně jsem chtěla fotit krajinu, ale pak jsem našla takovéto skvosty. Když jsem chtěla fotit, foťák zamrzl. Po intenzívním zahřívání a domlouvání se mi podařilo udělat pár snímků
3015
Je libo náhrdelník?
3015
Nebo šňůru zvláštních perel?
3013
V zamrzlé brázdě jsem zase objevila další krásu, led nebyl silný a hned to odnesly boty..
3020
Kam asi vedou osamělé stopy?
3019
A zpět domů do tepla! Při minus deseti stupních mě vidina horkého moku donutila přidat do kroku..


Foťák


Fotky mám i v černobílém provedení, možná vypadají i lépe, ale není na nich vidět to sluníčko...