Říjen 2010

Příběh jedné knížky

28. října 2010 v 15:43 | Helena.B |  Knihy


Nedávno, když se mi konečně podařilo vyfotit pavučinu ve vší kráse, vzpomněla jsem si na báseň Jaroslava Seiferta "Pavučina". Věděla jsem, že ji najdu ve sbírce "Maminka". Tato tenká knížečka nádherných básní, které si pamatuji ještě ze školních lavic, mi zůstala po mojí mamince. Když jsem ji našla v knihovně, znovu jsem se do ní začetla.
Ve stejný čas moje sestra také vyfotila pavučinu a měla stejný nápad, také si vzpomněla na stejnou báseň, ale musela verše hledat na internetu.
Když jsem listovala v knížce, vypadla z ní obálka s věnováním. Tuto knížku daroval  před mnoha a mnoha lety naší mamince k svátku  sestřin manžel. Maminka už tady s námi devět let není a já jsem si řekla, že by bylo spravedlivé knížku i s věnováním dárci vrátit. Přiznám se, že ve mně hlodal zlý červík lakoty, ale nakonec ten dobrý rozhodl. Při své návštěvě jsem slavnostně knížku předala. Švagr i sestra byli překvapeni a doufám, že měli radost. Velkoryse jsem řekla, že si stejnou seženu někde v antikvariátu, že není problém....
SM1
Jenže problém byl, protože tato knížečka je prý povinná četba. V prvním antikvariátu ji neměli, ale zato mi padla do oka jiná, vzácná, pochlubím se s ní příležitostně. Včera jsem měla ale štěstí. V jiném obchůdku mi sice opět pán za pultem  řekl, že je to problém, je to povinná četba, ale hledal a našel úplně stejnou!
SM2
Moje radost byla veliká. Na poezii léta nebyl čas, ale proč se k ní malinko nevrátit?
SM3
A to je všechno.
kniha 3

Zelí ne!

25. října 2010 v 13:09 | Helena.B |  Rodina
Nebudu tady psát o vaření, ani o jídle. Budu psát  úplně o něčem jiném.  Budu psát o gratulacích. Jako žena ráda dostávám kytky. Je jasné, že v tomto pokročilejším věku ty kytky dostávám pouze k určitému výročí, ono se jich ale za rok pár naskytne.  A kytky obstarávají v naší rodině především muži. Bezradný muž se nechá v květinářství paní květinářkou pěkně "nachytat". Při dnešním sortimentu, není divu. Párkrát jsem dostala kytici, velkou, jako dům, kam milá květinářka naaranžovala snad půl obchodu. Muž si řekl, čím větší, tím lepší a potom jsme doma marně hledali vázu... Přiznám, že párkrát kytice obsahovala zmíněné zelí, samozřejmě okrasné, které se nádherně vyjímá ve venkovní okrasné výsadbě. Tak proto ten nadpis! Dnes, když se blíží nějaké výročí,  velmi neslušně a nenápadně  zašeptám budoucímu gratulantovi do ouška : Prosím, zelí ne, koště ne...  Víte, že to má svoje ovoce?
VW3
Kytku jsem dostala v pátek 22.10. za zásluhy o společnou domácnost
vW2
Květy jsou trošičku něžnější než zelí
VW1
Je to vlastně 33. svatební kytice a myslím, že je krásná


vosíci



Hra

23. října 2010 v 18:31 | Helena.B |  Kuchyně
Před nedávnem jsem byla pozvaná do gurmánské hry,  protože se u nás ve vaření střídám s mým mužem, stále nebyl ten správný prostor k realizaci, focení a psaní. Až dnes, když mě všichni opustili a já zůstala doma asi po sto letech sama, pustila jsem se do díla.

Do hry mě pozvala Květa, Naďa a Renata-Čajovna a možná, že ještě někdo, ať mi to odpustí...

Zde mám uvést pět jídel, které mám nejraději :

1/ Českou klasiku se zelím ( vepřo, kachničku atd...)
2/ Drůbeří maso v sýrovém těstíčku s oblohou ( v jedné hospůdce tomu říkají Zlaté nudle a ve druhé Kuřecí uši...)
3/ Bramboráky s česnekem a halušky se zelím (každé zvlášť)
4/ Zeleninové saláty všeho druhu (čerstvé)
5/ Sladké všeho druhu

To je tedy hrůza, ještě by se tam pár mňamek našlo...

A teď ten recept:
"Křehké rohlíčky s jablečnou náplní"

500 g  hladké mouky
    1    HERA
    1    zakysaná smetana (nebo bílý jogurt nebo šlehačka 200 ml)
    špetička soli
        
Vypracujeme těsto, které vložíme na nějakou dobu do chladničky. Poté  těsto rozdělíme na několik dílů, ty rozválíme na placky, ze kterých  vyřízneme trojúhelníky. Trojúhelníky plníme klasicky, jako závin. Trošku strouhanky, cukr, skořice strouhaná jablka, nakonec se všechno svine a vytvoří se rohlíček. Po upečení ještě horké obalujeme v cukru s vanilkou.
Protože mám ráda variabilní recepty,  doporučím obměnu s tvarohem, mákem nebo ořechy. Rohlíčky zaberou dost času, proto někdy vytvořím klasický závin.
A navíc přidám bonus pro diabetiky. Místo cukru používám umělé sypké sladidlo DiaChrom, mají ho v lékárnách.
JR2
To je specialita pro diabetiky, posypaná sladidlem, které netvoří takovou celistvou vrstvu, jako cukr, ale chuťově se cukru vyrovná.

Toť vše, svůj dluh jsem splnila, snad někomu přijde můj recept vhod.


šálek

Co je to?

19. října 2010 v 13:30 | Helena.B |  O všem možném


Včera jsem při své činnosti objevila tento na pohled nechutný, ledacos připomínající úkaz. Víte, co to je?

kl1
Máte pravdu, zahradnice nikdo neošálí, to jsem ani nechtěla, včera jsem přesazovala chudinky moje klívie, páčila jsem kořínky až jsem rozbila květináč,  foťák jsem měla v kapse, možná, že kdyby tam nezůstala ta hlína...
kl2
To jsou její kořínky, trošku jsem je zkrátila, ať se jí dobře daří a na jaře opět tak krásně rozkvete. Potíž je v tom, že mi tím přesazováním přibylo opět pár květináčů. Člověk nemá to srdce ty mladé vyhodit..


ZAH

Předběhl se o dva měsíce

17. října 2010 v 18:20 | Helena.B |  Podzim


V těchto dnech mi doma rozkvetl vánoční kaktus. Je to takový ten jiný, ne klasický, ale stoprocentně vánoční. Kvete mi dvakrát do roka, někdy i třikrát a je nádherný. Chtěla jsem se s ním pochlubit, proto jsem včera s květináčem v ruce pochodovala po celém domě a hledala vhodné místo, kde by vynikla jeho krása. Našla jsem několik míst, ale na jednom byla tma,  na druhém nevyhovovalo pozadí, už jsem byla zoufalá a položila jsem ho na podlahu.
VK1
VK2
Snad je alespoň trošku vidět ta krása květů
VK3
Je to malinko zvětšené, ale ne moc
VK4
Nakonec jsem našla alespoň jeden snímek s troškou světla

Muzea

13. října 2010 v 23:01 | Helena.B |  Můj anglický deníček
FT1

Po čase se vracím ke svým vzpomínkám na Anglii. Dnes se zaměřím na tamnější muzea, která jsem za tu krátkou dobu navštívila a kterými jsem byla nadšená.
Začnu tedy tím, že ve většině muzeích jsme neplatili vstupné. Pokladna zde  byla, ale spíše jako obchůdek se suvenýry nebo zdroj potřebných informací. Lidé za pultíkem jsou milí, ochotní a usměvaví i když vám vůbec nerozumí... 
Ve dvou muzeích jsem objevila koutek nebo místnost  se stolky a lavicemi, kde si může rodinka nebo výprava rozložit svačinu, či oběd a pokojně se najíst, odpočinout si, přebalit dítě a.p.
MM2
V jednom muzeu jsem si všimla většího množství lidí na invalidních vozících. Brzy jsem ale pochopila, že se nejedná o zájezd, to když jsem viděla u vchodu  do objektu tyto vozíky pěkně srovnané, jako koše v supermarketu. Prostě člověk starší, nemocný nebo méně pohyblivý, popř. líný, si vypůjčí vozík a nechá se bližními vozit. Schody ve starších budovách nejsou problém, zastoupí je výtahy nebo rampy. 
MM1
V každé místnosti je dostatek lavic, kde se můžete posadit a kochat se exponáty, což některá naše muzea nebo výstavní síně postrádají. V tomto muzeu nabízejí návštěvníkům dokonce polštáře...
Ve všech muzeích, které jsem navštívila byla možnost focení. Na exponáty jsme si mohli  sáhnout, to ocenily hlavně děti. Na děti se nezapomínalo nikde, všude měly připravený program.
MM4
V tomto muzeu, téměř ve všech odděleních sloužily jako názorné pomůcky figuríny
MM5
MM3
A opět místo k odpočinku ( paní nebyla figurína )
MM9
Tady jsou informace vtipně nainstalovány do přepravní bedny a opět si návštěvník může sednout na lavičku a vychutnávat si atmosféru starého nádraží v Yorku..
MM8
Plyšový mamut, děti z něj měly legraci, to bylo moc zajímavé muzeum, byly zde exponáty, týkající se vývoje města Hullu od pravěku až po současnost, ale mám z něj jen tuto fotku..
Moje vyprávění zatím končí, ale k jednotlivým muzeím se ještě vrátím.

kl1

Olešná

12. října 2010 v 20:39 | Helena.B |  Podzim


Včera bylo krásně a mně se podařilo přemluvit mého muže, abychom si vyjeli alespoň kousek "za humna". Manžel není moc pohyblivý, čeká na operaci druhého kyčelního kloubu. Pro velké bolesti se zdržuje většinou doma. Tentokrát se ale překonal a vyjeli jsme autem na přehradu, kterou jsem na blogu ukázala už v červenci.
OL2
Přehrada Olešná, v dáli přehradní hráz a za ní okresní město F-M.  Ten narůžovělý opar vzadu  je smog nad Ostravou.
OL15
V pozadí je opuštěný aquapark, ale jen jeho venkovní část, žlutá budova  slouží po celý rok
OL14
Překvapilo nás malé množství vody
OL8
OL1
K vodě patří rybáři.  Nevím, co řešili, celou dobu tam tak stáli, ale úlovek to nebyl. Možná schůzka rybářského svazu?
OL12
U přehrady jsem objevila tento nádherně zbarvený stromeček
OL11
OL3
Vlastně jsme se do těchto míst vypravili ze zvědavosti. Vsobotu tady byla otevřena nová cyklistická stezka a chodník pro pěší, která vede okolo celé přehrady. Něco takového tu chybělo, přehrada se nedala nikdy celá obejít.
OL4
Zapomněla jsem na bruslaře..
OL5
Přes potůček vybudovali tento krásný můstek
OL6
Ještě jednou město
ZS2
A něco málo na závěr, včerejší západ slunce nad našimi Hůrkami
ZS1
Dnešní západ slunce ze stejného místa, focený o několik minut dříve, než včera.
ZS3
Smog......


PS1
                                            
V tomto případě je lépe pěkně doma v teploučku

Pavučina

9. října 2010 v 12:40 | Helena.B |  Podzim


Už víc, než  měsíc se snažím zachytit tu neobyčejnou krásu pavučin, které v pozdním letním sluníčku hrály všemi barvami, ukazovaly se mi v celé své kráse, ale sluníčko bylo v tomto případě rušivý element, no prostě nedařilo se...

Pa2
Až v těchto dnech, kdy je sluníčko dlouho schované a ráno dlouho vládne mlha, najednou se objevují nádherné obrazce, připomínající krajku,
Pa1
nebo jemné hedvábí...
Pa4
Drobounké kapičky, které na pavučině zanechala padající  mlha, připomínají milióny korálků..
Pa3
A já jsem si vzpomněla na jednu báseň od Jaroslava Seiferta

                                                      Až tuhle! Mezi dvěma klasy,
                                                          když po dešti jsem šel,
                                                      spatřil jsem síť. Tobylo krásy!
                                                      A tolik stříbra nikdy asi
                                                          jsem už pak neviděl.
Pa5


Pa6

Procházka podzimní přírodou

5. října 2010 v 20:20 | Helena.B |  Podzim


Minulou neděli nám sluníčko přálo a já jsem měla po ruce svého procházkového parťáka Natálku, tak jsme vyrazily do přírody.
NP7
Protože od jara, kdy jsme těmito místy procházely s Natálkou naposledy, všechno nějak zarostlo a nebyl žádný výhled, nezbývalo nám, než se vydat vzhůru do kopce, ať z té přírody něco vůbec máme. Zjistily jsme, že všude vedou samé dráty a tak jsem si vzpomněla na písničku pana Uhlíře a pana Svěráka : "Od pantáty vedou dráty..."
NP10
Máme u nás takovou raritu, že nám dráty vedou i ze země...
NP4
"..a na suchá strniska vítr tiše zapíská..." 
František Hrubín "Kuřátko a obilí"..
NP5
Hola, hola, pole už jsou dávno holá...
NP1
Na chviličku jsme odbočily do lesa, ve kterém nás vítaly koberce václavek...
NP2
Pár hříbků tam bylo také, ale na pořádnou smaženici, pořádný pytel václavek! Ta byla včera a já  jsem ještě naživu...
NP8
Okraj lesa zdobily ocúny..
NP9
Naše stará, unavená Bobina, která byla přešťastná, že s námi tuto procházku nemusela absolvovat..



houby2

Podzimní ladění

3. října 2010 v 21:23 | Helena.B |  Podzim
Toto je moje podzimní dekorace.
VP2
Původně jsem chtěla vytvořit něco jiného, ale na šípky jsem nikde nenarazila, ozdobné dýně jsem musela zakoupit, vloni jsem stejné rozdávala. Pálivé papričky jsou ale naše, ty bych mohla rozdávat zase letos! Chlupáči jsou z jedlého kaštanu a ti druzí  pravděpodobně z nějaké lísky.
VP1
Vloni jsem viděla v jednom krámku v Luhačovicích krásný věneček ze zelených žaludů, úplně čistý, bez ozdoby, moc se mi líbil a chtěla jsem si stejný vytvořit. Došlo k tomu až letos, jenže jsem neměla kvalitní materiál, takže jsem to vyřešila takto.






list5