Září 2010

Zlaté české ručičky

29. září 2010 v 18:11 | Helena.B |  Tvoření
O tomto prodlouženém víkendu nás navštívila synova přítelkyně Romana, která perfektně ovládá různé techniky ručních prací. Před pár týdny, mi slíbila, že přiveze ukázat své výrobky a že mě naučí základy jedné z technik krajkování, frivolitky.
Romanka opravdu dodržela slovo a přivezla plno úhledných složek z ukázkami svých prací. S jejím laskavým svolením vám ukážu pár skvostných věciček, které nelze jinak, než obdivovat.

FF12
Tato krajka připomíná sněhové vločky
FF1
Ještě jedna vločka
FF4
Náhrdelník
FF6
Detail
FF2
Další náhrdelník
FF11
Detail
FF8
Ještě jeden
FF10
Ozdoba

FF5
Detail černé krajky
FF
Člunky, kterými se krajka tvoří za pomocí zlatých českých ručiček. Dílko vedle je zčásti moje a zčásti mojí soukromé lektorky. Doufám, že se mi v budoucnu podaří touto technikou něco miniaturního dokončit. Zatím se musím ještě hodně učit a vytrvat, není to tak jednoduché!
FF9
Tento přívěšek mi Romanka darovala a já jí ještě jednou děkuji a současně se jí moc omlouvám za kvalitu snímků.



peříčko




Dýně

27. září 2010 v 16:36 | Helena.B |  Podzim
Na všech blozích to zavání podzimem, podzimními náměty a postřehy. K podzimu patří také dýně. S úsměvem vzpomínám na naše loňské "Dýňobraní". Urodilo se nám tolik dýní, že toho byla velikánská hromada. Dýně jsme dávali darem příbuzným a známým a s pochopením jsme přijímali jejich odmítnutí. Nakonec jsme to množství nějak zvládli (velká část byla vrácena přírodě). Letos jsme výsadbu omezili a stejně je počasí nepřející, vloni v tuto dobu byly již dýně sklizené, letos ještě dozrávají.
D1
Všimli jste si někdy, jak je květ dýně krásný?
D2
Ještě jedna ukázka..
D8
Tato dýně je loňská, krásně vybarvená, kopretinky jsou také loňské, letos mi ještě nekvetou.
D3
Toto je něco málo z loňské  úrody...
D4
D6
D7
Holky měly zábavu...

list6





list5

Ještěrky

22. září 2010 v 21:57 | Helena.B |  Zvířátka
Máme na zahradě jěštěrky, už několik let. Jsou k vidění na konci jara a v létě, hlavně ve skleníku. Samečci mají nádherné svítivě zelené zbarvení, samičky jsou hnědé. Na jaře jsem se radovala, že je vyfotím a ukážu na blogu. Jenže semi to nepodařilo. Když jsem je zahlédla, tak buď nebyl foťák nebo najednou byly pryč.....
JE4
Před pár dny jsem uviděla na starém pařezu dvě tělíčka, vyhřívající se na sluníčku. Byly to mláďátka našich ještěrek. Když jsem se potichoučku přiblížila, daly se vyfotit, ale fotky se moc nepovedly.
JE7
Dnes mi asistovala vnučka, nedala si říct a zdařile mi je plašila, ale něco z toho focení se snad podařilo.
JE1
Nepodařily se mi zvěčnit obě najednou..
JE2
Snímky jsem zvětšila, ještěrky jsou ve skutečnosti velmi maličké.
Podle atlasu jsem zjistila, že ještěrek je mnoho druhů, snad se jedná o ještěrku obecnou.




hmyz

Scarborough

19. září 2010 v 21:44 | Helena.B |  Můj anglický deníček
Do Scarborough jsem se chtěla moc podívat, hlavně kvůli moři a také  protože jsem věděla, že zde má hrob nejmladší ze sester Brontëových, spisovatelka Anne Brontëová.
S25
Jeden snímek z autobusu, opět všude přítomné kytičky..
S11
Konečně budeme na místě, cesta byla dlouhá...
S12
Když jsme vystoupili z autobusu, obloha se zatáhla, od moře foukal studený, nepříjemný vítr a to se špatně fotí... Tak jsem honem zvěčnila tuto hospůdku a rázným krokem jsme vystupovali k hradu, který se tyčí  nad mořem.
S13
Po cestě na hrad jsme procházeli kolem kostela, kde byla zrovna svatba, dvě fotky už jsem ukázala v minulém článku.
S14
U kostela mě zaujala tato věc. Snad je to kříž, nezdá se mi, že by to byl náhrobek, škoda, že to bylo všechno v poklusu..
S15
Z ukazatele je patrné, kterým směrem jít.  Hrob Anne Brontëové byl odtud pár metrů ale na hrad jsme museli ještě hodně stoupat..
S16
Tady je pomníček. Anne se narodila r. 1820 a zemřela r. 1849 na tuberkulózu.
Přiznám se, že jsem si právě trošku doplnila vzdělání, protože jsem si myslela, že spisovatelka Brontëová je jenom jedna, ale ony byly tři. Emily Brontëová napsala román " Na Větrné hůrce", Charlotte Brontëová napsala "Sirotka lowoodského" a "Janu Eyrovou" a Anne Brontëová " Dvojí život Heleny Grahamové".
S19
Vzhůru na hrad. Hrad byl vybudován během 12. století Jindřichem II. Postupem času
a vlivem různých válek se z něj stala tato rozsáhlá zřícenina.
S23
S21
Všude, kolem je moře..
S22
Odliv nevypadá moc pěkně, vítr, zima.....
S24
Z této strany to vypadá lépe...
S18
Pohled na kostelík, kolem kterého jsme šli nahoru....
S17
Pohled na přístav a maják mě lákal "šáhnout si na moře", tak jsme sestoupili dolů, jenže se tak rozpršelo, že z tohoto plánu sešlo. Ukázala se ta pravá Anglie...
S20
Tak to vypadalo dole u moře, až teď jsem si všimla, že kolem třetí odpoledne, v půli srpna, mají rozsvícená světla. Nedalo se nic dělat, před deštěm jsme se schovali do kavárničky, objednali jsme si velký hrnek kávy a čekali, až přestane pršet. Protože se tak nestalo, museli jsme v tom lijáku podniknout zpáteční cestu do kopečka na autobus. Škoda, ale i tak jsme toho hodně viděli...
S10
Trošku zeměpisu..

Foťák

Tak jsem ji našla!

15. září 2010 v 20:18 | Helena.B |  Knihy
kk1
To je ona moje ztracená a dnes opět nalezená milovaná knížka! Mladší ji nebudou asi znát v této podobě.  Schválně, kolik je jí let? To prozradím nakonec. Chudák knížka, zažila velké stěhování, nejdřív jako dárek z města do města, o hodně let později cestu přes půl Moravy, potom se její pobyt ustálil v knihovně mých dětí a po velkém třesku u nás doma skončila nedůstojně v jedné velké bedně na půdě!
kk3
Není to nádhera, ty ilustrace, člověk úplně cítí tu třeskutou zimu!
kk4
Kuba Kubikula, Kubula a Barbucha. Pan malíř nemaloval jenom Krtka.
kk2
A tady je ten letopočet. Knihu mi darovala moje tetička před mnoha a mnoha lety. A já slibuji, že dostane opět důstojné místo v knihovně.




kk5

V lese

12. září 2010 v 23:33 | Helena.B |  Podzim
Tak jsem se dočkala. Už jsem si myslela, že se letos ani do lesa nedostanu. Nemám totiž parťáka na houbaření a sama se do lesa bojím. Ale zachránila mě naše Natálka. Původně  jsme chtěly vyrazit už v sobotu, kdy nad celou republikou svítilo sluníčko, ale u nás lilo! V neděli sice nelilo, ale po sluníčku ani stopa.
H16
Takhle to vypadalo v neděli kolem poledne, žádná sláva...
H15
H13
Cestička, zde celkem suchá, v lese místy blátivá...
H12
Ale nám to nevadilo, protože jsme se dobře vyzbrojily...
H17
Potvrzuji, že houby rostou  ve velkém množství a určitě to ještě chvíli potrvá...
H14
Co vy na to?



houby

Hra

12. září 2010 v 19:58 | Helena.B |  O všem možném
H 2
K účasti na této hře mě vyzvala Jana a Květa.

Mám vyjmenovat  mých 10 NEJ :

 1/ Rodina
 2/ Pejsci
 3/ Zahrada
 4/ Knihy
 5/ Klídek, pohodička
 6/ Muzika, která chytí za srdíčko
 7/ Tvoření, včetně focení
 8/ Pěší turistika
 9/ Cestování
10/ Příroda

H 1
Mám vyzvat ke hře 10 dalších přátel, ale jak se tak dívám, už nikoho nevidím, kdo by nebyl vyzván...



sova 4

Potěšení pro oko na konci léta

9. září 2010 v 16:09 | Helena.B |  Zahrádka
Podzim se blíží a na zahrádce je to vidět, některé květinky už odcházejí, některé jsou v plném květu.  Letos nám počasí nepřeje a na rostlinkách  je to znát.  Když chci vyfotit záhonek květin, zjistím, že z toho nic nebude, většinou je poválený od deště, rostlinky jsou poškozené. Protože všechno souvisí se vším, vlhké počasí přeje slimákům a o nich se mi už ani nechce mluvit, kolik škody nadělali.
M 1
Měsíček zahradní, chtěla jsem ukázat něco pěkného, tak jsem musela zvětšovat, ať ta spoušť vzadu není vidět..
M 4
M 2
Astry, z velkého množství vysazených rostlinek jich zůstalo jen pár..
M 7
Afrikán je vděčná rostlinka, když se rozroste, tak nadělá parádu do zámrazu..
M 5
Slaměnky, také mi zůstalo jen pár rostlinek..
M 3
Poslední odkvétající echinacea..
M 6
Drobné cínie, ty jsem vypěstovala už vloni ze seminek, zakoupených v domění, že jsou to klasické cínie, dnes je mohu všem doporučit, kvetou dlouho a mají mnoho krásných barev...



astra

Lidé

5. září 2010 v 15:00 | Helena.B |  Můj anglický deníček
Když jsem se vrátila z Anglie před pár týdny k ránu domů, nemohla jsem vůbec usnout z tolika dojmů. Chtěla jsem za tak krátkou dobu vidět a poznat co nejvíce. Nafotila jsem fůru fotek, z nichž je už možná jedna třetina v koši. Mám plnou tašku prospektů, bohužel, anglicky psaných. Bez slovníku a potu v tváři je nejsem schopna použít. Proto se můj deníček plní jen pomalu.
lidé 1
Anglie není jen historie, ale také současnost. Za zmínku stojí i lidé, které jsem potkávala. Své postřehy jsem rozdělila následovně:

1/ Lidé středního a staršího věku se mi jevili jako lidé pohlední, slušní, ohleduplní, vtipní.
2/ O mladých lidech, do věku, kolem třicítky můžu říct asi toto. Byly to většinou maminky, obklopeny svými ratolestmi.  Maminky byly většinou neupravené s vysokou nadváhou, která jim ale vůbec nevadila, i na ulici se cpaly něčím smaženým a cpaly tím i ty svoje  velmi malé děti, které se rovněž začínaly vesele zakulacovat. Podotýkám, že i já mám nějakéto kilo navíc, takže bych měla mlčet, ale ono se to nedalo přehlédnout. Stejný postřeh mi potvrdili i moji přátelé, kteří v Anglii nějaký čas žili.
3/ Děti, maličké i ty větší, hřešící na fakt, že fyzický trest na veřejnosti není v této zemi reálný, tyranizující své rodiče a vlastně i celé okolí. V autobuse mi jedno dítě řvalo do ucha asi hodinu, že chce nějaký pamlsek a jeho rodiče ho celou tu dobu úpěnlivě prosili, ať toho nechá. Ve stejném autobuse tři rozmazlené třináctky se svými netečnými obézními matkami, skákaly po sedadlech v botech, házely pod sedadla zbytky jídel a PET láhve. Autobus to byl patrový, původně čisťounký, s kamerou, snímající dění v patře a usměvavým mlčícím řidičem.
4/ Lidé ve službách, jako prodavači, řidiči, pokladní a zřízenci v muzeích byli vždycky klidní, vlídní a usměvaví.
5/ Je pravda, že jsem se setkala jen s malou skupinou lidí a píšu jen o tom, co jsem viděla...
L3
V této zemi potkáte lidi všech vyznání a barev pleti. Následující fotky jsou pořízeny před katolickým kostelem po ukončení bohoslužby, jejíž součástí byl křest černošského miminka.
L 1
L2
Tatínek miminka je "bílý černoch"-albín, držící autosedačku, maminku jsem v tom chumlu neviděla.
Syn se s tímto pánem znal a vyprávěl mi o něm. Byla to shoda náhod, že jme se s ním tady potkali.
L7
Muslimka, těch jsem potkala také hodně. Teď mě trošku  na této fotce zmátlo dopravní značení a stojící auto. Už jsem si odvykla, na opačný směr jízdy, ale o tom až zase příště.
L 5
L 6
A nakonec ještě jedna svatba ve Scarborough. Nevěsta za stromem, pánové ve fracích... Foceno za pochodu do kopce a za velkého větru a zimy.  O Scarborough bude také ještě řeč.


Foťák

Chození po vodě

3. září 2010 v 14:20 | Helena.B |  Můj anglický deníček
Když jsme se ocitli v Yorku, navštívili jsme známé muzeum železnice. Dnes ale nebude řeč ani  o muzeích, ani o vláčcích a ani o městě Yorku a jeho památkách, ale o něčem jiném.  Aby se děti nenudily tou přemírou vláčků a nádherných exponátů, které spíš zajímaly  rodiče, byly u muzea umístěny různé atrakce, včetně následující..
koule 4
Děti, uvězněné v koulích, různě se plácající na vodě. Vyfotili jsme to i s kouskem cedule, moc jsme tomu nevěnovali pozornost, měli jsme málo času a pouze nohy a hodně památek před sebou...
koule 3
Jenže potom jsme něco podobného objevili v Hullu, tak jsme se už zastavili, abychom, funkci této atrakce malinko prozkoumali...
koule 1
Dítě, zde za hlasitých protestů, je nacpáváno do igelitového vaku, který se utěsní a nafoukne..
koule 2
Zde je další fáze...
K 5
Vše probíhalo na nábřeží, skleněná budova je kousínek obrovského nákupního centra, vzadu muzeum námořnictva, trošku kytiček..

Možná, že už tato atrakce do Česka dorazila a jestli ne, určitě se tak brzy stane...



bublinky