Neuvěřitelný příběh našeho pejska

27. května 2010 v 22:38 | Helena.B |  Zvířátka
Tento příběh se stal v roce 1995. Tenkrát, někdy v létě, se objevil za naším plotem menší veselý voříšek. Stále běhal kolem plotu a dožadoval se pozornosti. Kdo by odolal? Někdo z nás ho pohladil a dal mu najíst a pak to všechno začalo. Pejskovi se od nás nechtělo. V té době jsme měli dalmatina a na dalšího psa nebylo ani pomyšlení. Jenže co s ním? Nebyl nikoho z vesnice, to by už byl dávno doma. Hned nás napadlo, že ho asi někdo, komu překážel, přivezl z daleka a nechal ho tak. 
Nad pejskem jsme se slitovali a dostal nový domov ve staré boudě na dvoře. Jenže v té době jsme měli slepice, myslím že i králíky, tak pejsek musel zůstat přivázaný u boudy. Přes den nikdo nebyl doma a pejskovi bylo smutno a to, co vyváděl by přivolalo zdaleka i ochránce zvířat. Pes stál na boudě a vyl, štěkal a dožadoval se pozornosti. Myslím, že tak činil od chvíle, kdy se za posledním členem rodiny ráno zavřely dveře, do té doby, než se zase někdo doma objevil. Okolí bylo v pohotovosti. Bylo to neúnosné a rodinná rada zasedla. Situace se musela neprodleně řešit! Jednoho dne, bylo to v pátek, přišel manžel, že už ví, odkud ten pejsek pochází.
Oddychli jsme si a začali jednat. Pejska manžel se synem naložili do auta a odvezli k jeho údajnému domovu. Mimochodem bylo to několik kilometrů od našeho domu, přes potok a jinou cestou se vraceli domů.
Druhý den byla sobota, den turistických výprav našich synů. S baťůžky na zádech, vyrazila naše klučičí trojka do přírody. Jen co otevřeli domovní dveře, ztuhli. Na schodech je vesele "vítal" náš transportovaný voříšek! Nevím, co se dělo od toho večera, kdy ho naši vysadili u cizího domu (teď vím, že tam nebyli jeho páníčci a my jsme se nezachovali pěkně), pejsek musel celou noc běžet a hledat, ale co víc, musel přelézt drátěný plot! Branka byla zamčená, v plotě žádná díra. Co ho asi k nám táhlo? Když jsme ho tak na těch schodech uviděli, tak bylo jasné, že je náš!
Pejsek tedy zůstal. Vyklubla se z něj roční fenka a protože v naší rodině se to jen hemží Bobíky, tak dostala "originální" jméno Bobina. Byla velmi drzá a náš dalmatin na ni neměl! Ze svého domova si přinesla pár návyků, jako : sedni, lehni a navíc uměla přinést každému členovi rodiny jeho domácí obuv! My jsme ji za ty roky nenaučili nic, neměla zájem. Samorost.
A co se s Bobinou stalo? Naše seniorka stále ještě žije, je jí vlastně 16 let! Je celkem čiperná, později dostala kamarádku, téměř stejně starou a do dneška se obě těší dobrému zdraví.

Bobina 2
To je ona, naše Bobina, nejraději leží v kuchyni na lavici, ven už ji to moc netáhne. Zajímavé je, že úplně vyvrátila náš názor, že psi mají zůstávat mimo byt, prosadila si svou a léta, společně se svou družkou přebývá s námi doma.
Bobina 1
Nevinnost sama..

Bobina 4


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Moře lásky Moře lásky | Web | 27. května 2010 v 23:01 | Reagovat

Pejsek znal že u vas muže zustat.

2 Jarmila Jarmila | Web | 28. května 2010 v 7:18 | Reagovat

Helenko, věděl, že je u dobrých lidí a nechtěl se toho vzdát. Obdivuju s jakou tvrdohlavostí to dával najevo. Určitě vám za těch 16 let přinesl hodně radosti. Tak ať jí dělá ještě hodně dlouho.
Tady je vymetená obloha do modra, svítí sluníčko, snad bude líp.
Přeji hezký den. :-)

3 Romi Romi | Web | 28. května 2010 v 8:17 | Reagovat

Helenko, Bobinka je skvělá:) Oni oříšci jsou stejně nej pejsci! Tak ať se Bobince ještě pár let daří tak dobře jako doposud! U vás je ji moc dobře! ;-)

4 Jarka Jarka | Web | 28. května 2010 v 8:32 | Reagovat

Helenko, to je tedy příběh. Bobina si vybrala vás a vy jste se s tím museli smířit. Je to až dojemné jak může mít zvířátko rádo člověka. Bobina u vás prožila dlouhý život a užívala si vaší lásky, tak ať se jí dobře daří i v tomto babičkovském věku. :-D

5 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 28. května 2010 v 9:06 | Reagovat

Helenko, Bobina je krásná a uměla si dobře vybrat svoje pánečky. My jsme podobným způsobem získali Špagetku - taky ji její původní pánečci vysadili z auta na cestě a ona přišla k nám - 3 dny seděla na schodech před dveřmi a prosila. Tak jsme si ji nechali.

6 Květa Květa | Web | 28. května 2010 v 9:33 | Reagovat

Ahoj Heli, ahoj Bobinko a Kikinko a všichni tam u vás, já ten příběh samozřejmě znám, ale stejně mě dojal k slzám. Mějte se tam všichni dobře, vy si to zasloužíte.... :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

7 Blanka Blanka | Web | 28. května 2010 v 21:16 | Reagovat

Je to pěkný příběh.Někteří pejsci svůj život prožijí,jako právoplatní členové rodin a to je MOC fajn :-)

8 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 28. května 2010 v 21:41 | Reagovat

Helenko to znamenalo,že jste si souzeni.A co pak už si sám doma nezoufal?Zřejmě pak  měl pocit jistoty po návratu z nedobrovolného výletu :-)

9 Natty Natty | Web | 29. května 2010 v 6:47 | Reagovat

Ahojky Helenko, tak to je moc pěkný příběh a Bobinka si vás vybrala a přestože jste měli snahu navrátit jí majitelům, stejně si našla cestu k vám - pěkný, životní příběh pro jednoho opuštěného pejska - sluníčkový víkend :-)

10 helena-b helena-b | Web | 29. května 2010 v 9:12 | Reagovat

Jsem moc ráda, že se vám můj příběh líbil, už od chvíle, kdy se přihodil, a že je to už dávno, jsem si řekla, že ho musím dát alespoň na papír, to počítače nebyly. Tak jsem učinila alespoň po 15. letech. :-)

11 Kristýna Kristýna | Web | 29. května 2010 v 9:47 | Reagovat

To je krasny hafanek..Ted už určitě nelitujete,že jste ji vratily...osud :-)  :-)

12 Karoll Karoll | E-mail | Web | 29. května 2010 v 14:04 | Reagovat

Panejo, 16 let, to je síla :-) nakonec to s ní dobře dopadlo...
stal se nám podobný příběh, s Badym. Sháněli jsme majitele, obvolávali útulky a nic. Měli jsme ho doma celé prázdiny, dělal potíže a utíkal, ale vždycky se vrátil. Měli jsme ho rádi. Jenže když jsme šli poprvé v novém roce do školy, utekl za náma a posadil se před školu, kde ho našla holka a tvrdila, že je její. Odvedla si ho. Když se za dva dny objevil znova u nás, vrátili jsme jim ho. Potom se objevil ještě několikrát.
Když jsme ho viděli naposledy, asi před půl rokem, ležel na krátkém řetězu a tvářil se šíleně smutně a sešle.

13 Iva Iva | Web | 29. května 2010 v 14:52 | Reagovat

Bobina věděla kam se má "vnutit", kde se bude mít dobře a kde ji budou mít rádi. Je moc pěkná i teď, když je to vlastně už stará psí dáma.

14 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 30. května 2010 v 16:56 | Reagovat

Zdravím tě Helenko jak jsi přežila tu hrůzostrašnou bouřku dnes?U nás to řmělo a slejváček nám dočista,dočista umyl okna. :-)

15 Jana Jana | Web | 30. května 2010 v 18:40 | Reagovat

Helenko, Bobina je krásná a sama jsem ráda, že to takto dopadlo a má se dobře.

16 Jarka Jarka | Web | 30. května 2010 v 22:07 | Reagovat

Ahoj Helenko, přišla jsem tě ještě nedělně pozdravit a popřát hezkou dobrou noc. :-) Chválím kopretinky v záhlaví. ;-)

17 helena-b helena-b | Web | 30. května 2010 v 22:12 | Reagovat

[16]: Jaruško, děkuji. Něco jsem přes víkend nafotila, měla jsem tu vnučku, takže nebyl čas. Tak snad zítra něco vyberu. Dobrou noc. :-)

18 TlusŤjoch TlusŤjoch | 31. května 2010 v 8:24 | Reagovat

Psi vycítí dobré lidi, prostě to tak je ...

19 priroda-jjanynka priroda-jjanynka | Web | 31. května 2010 v 16:28 | Reagovat

Helenko, Bobina je moc pěkný pejsek a je vidět, že se nedá, že je hodně chytrá... ;-)  :-)  :-D

20 Šárka Šárka | 13. června 2010 v 22:24 | Reagovat

Je fajn,přečíst si úplný opak smutných příběhů.Tohle je moc hezký příběh.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama