Březen 2010

V přírodě to žije

29. března 2010 v 23:39 | Helena.B |  Obrázky
Mezi těmi vajíčky a velikonočními výzdobami a také obrázky ze zahrádek jsem si uvědomila, že jsem ještě já neukázala, jak to na naší zahradě žije.
Když tak člověk hrabe, ryje, stříhá a čistí zahrádku od zimního nepořádku, tak ledacos objeví
lýkovec 5
Třeba lýkovec, který mi rozkvetl už před Vánocemi, kvítky vydržely mráz a potěšil nás tou krásou i teď. Je to krasavec, ale pozor, prudce jedovatý!
paví očko
Na kameny se posadolo paví očko, udělalo mi radost a chvilku zůstalo..
čemeřice 2
čemeřice 1















Konečně můžu vyfotit i čemeřice, trošku jim to trvalo, než se ukázaly v plné kráse..















Jaterník  a pár kvítků podběle..
Tento spolek jsem objevila v chrastí
Lysá
Tak to bylo jaro a tam v dáli se tyčí Lysá hora, nejvyšší vrchol Beskyd. Na fotce to není vidět, ale když jsem to fotila, tak jsem to viděla, je sam ještě hodně sněhu.
západ slunce 2
A teď něco na dobrou noc
měsíc 1
Měsíček dorůstá.....

Květná neděle

28. března 2010 v 16:09 | Helena.B |  Velikonoce
kočičky

Dnes jsem dostala tyto vzácné kočičky, které byly ráno v kostele posvěcené. Je totiž Květná neděle. Nejsem věřící, ale přesto si tohoto dárku velice vážím. Snad nám přinesou do dalších velikonoc jen to nejlepší.
Květná neděle 2
A abych přidala trošičku optimismu představím naše nové členy rodiny.
Ovečku jsem koupila nedávno jako dárek, ale nějak se to zamotalo a holka zůstala u nás. Když ji spatřil můj syn, ihned jí přinesl partnera, není to fešák ! Vidíte ten vous!



Opět drátek

26. března 2010 v 14:11 | Helena.B |  Drátkování
Drátek mi opravdu učaroval, ale včera jsem dokončila poslední výrobek, sbalila drátky a nářadí, což byla vařečka, pastelka, kus špejle a kleště, vše schovala pěkně do krabice, kde budou nějaký čas odpočívat. Zahrada volá a jak nám změní čas, tak zahrada bude na prvním místě, dlouho do večera.
drátky 7
Nejdříve se pochlubím s mojí krásnou fialkou, kterou jsem vypěstovala z jediného lístečku.
drátky5
To jsou moje drátkovaná vejce, ne a ne je solidně nafotit, ty bílé dělají neplechu!

drátky 6
To je vejce a beránek, kdyby to někdo nepoznal...

Dnes jsem si koupila dva pytlíky korálků za výhodnou cenu ( no nekup to...?) a už mám další nápady. Tak nevím, jestli ten drátek v krabici vydrží...

otakárek

Ještě něco k veselému pečení

25. března 2010 v 9:18 | Helena.B |  Velikonoce
Perníčky M1
Včera jsem psala o pečení a zdobení perníčků a když jsem článek zveřejnila, přišly mi tyto fotky,
myslím že teď už je článek kompletní.
perníčky M 2
perníčky M 3
















Perníčky se holkám povedly a na mne ještě čeká v lednici připravené těsto.

zajíc

Veselé velikonoční pečení

24. března 2010 v 13:36 | Helena.B |  Velikonoce
Právě jsem přijela z města, kde jsme pekly s nevěstou a vnučkou Markétkou velikonoční perníčky. Stejně tak jsme pekly už vloni a moc jsme se nasmály. Já připravím doma těsto, podle starého receptu, rozdělím ho na dva díly, jeden díl si nechám pro sebe a ten druhý jsme zpracovaly s holkami zrovna dnes. Upozorňuji, že nejsou k vidění hotové výrobky, zato odhodlání a chuť do tvoření.
Markétčiny perníčky 4
Po cestě jsem narazila na krámek s formičkmi a koupila tyto krásné motýlky.
Markétčiny perníčky 1
Tak toto je začátek
Markétčiny pernjíčky 2
Zatím to vypadá esteicky, přemýšlím...
Markétčiny perníčky 3
A opět přemýšlím, jestli do pusy nebo na perníček...

Nechala jsem holky, ať pracují a v tichosti jsem se vytratila.



Holčiček není nikdy dost

23. března 2010 v 20:56 | Helena.B |  Rodina
Před pár dny jsem psala, jak jsme se s mužem nikdy nedočkali dcery a chlapy se to u nás hemžilo. V našem domě žilo 5 chlapů : tchán, manžel a mí tři synové. Jediná ženská jsem byla jen já a Kikina s Bobinou, psí fenky. No a teď se karta obrátila, K dnešnímu dni máme 3 vnučky, vnuk žádný! Zaradovali jsme se, když nám nevěsta oznámila, že čekají rodinu, ale naděje, že to bude kluk zhasla minulý týden. Na ultrazvuku se žádný očekávaný výběžek nenašel, takže opět žádná změna.
Bude to čtvrtá vnučka a bude se jmenovat Anežka, narodí se začátkem srpna.

Anežka
Můj článek ještě nekončí. Dostalo se mi velké pocty jako tchýni. Moje nevěsta mě vzala minulý týden s sebou na tzv. velký ultrazvuk, kde jsem měla možnost žasnout nad vymoženostmi techniky a vidět miminko na vlastní oči, slyšet jeho srdíčko a spolu s maminkou absolvovat všechna měření . Ti, kdo četli nedávný článek o narození mých dvojčat před 30. lety , mi dají za pravdu, jaké je to štěstí mít možnost zajistit zdravý průběh těhotenství a předejít možným problémům.

Chci touto cestou poděkovat mé nevěstě, že mně umožnila tento zážitek. A podle rozumných slov mé nejstarší vnučky Natálky : "..ať je to, co je to, hlavně, že jsme živí a zdraví..." ,se budem těšit na malou Anežku.

motýli

Kuřátka

21. března 2010 v 9:26 | Helena.B |  Tvoření
Musím se přiznat, že jsem se k vyšívaní vrátila po mnoha a mnoha letech. Tento výrobek není žádné mistrovské dílo, jen jsem zkoušela, jestli jsem to nezapomněla a jestli na to vůbec budu vidět no a také jsem myslela trošku na velikonoce, protože doma nic opravdu velikonočního na stůl nemám. Vyšívala jsem ještě před drátkováním a pak šla kuřátka trošku stranou.
ubrousek 1
Je to maličký ubrousek. Mám radost, že jsem to vyšívání nezapomněla.

ubrousek 2
ubrousek 3















ubrousek 4


zajíc

Je tomu 30 let, aneb jak jsme čekali holčičku...

20. března 2010 v 18:09 | Helena.B |  Rodina
Minulý týden jsme měli doma velkou oslavu. Moji dva synové totiž slavili 30. narozeniny. Někdo si řekne, no a co, dvojčata. Jenže před těmi třiceti lety to nebylo vůbec tak jednoduché.
Čekali jsme narození holčičky, doma už byl jeden dvouletý kluk, tak co jiného by mělo přijít. Madší ročníky si nedovedou představit, že v roce 1980 nebyl k dispozici ultrazvuk a vyšetření probíhalo klasicky a pak jenom takovým naslouchátkem. Pokud bylo všechno v pořádku dle dostupných vyšetření, tak bylo všechno v pořádku.... Naše vytoužená holčička měla přijít na svět kolem 20. března, ale ohlásila se o týden dříve. Manžel mě odvezl do porodnice, kde se paní doktorce něco nezdálo a poslala mě na rentgen. Nato mi oznámila vesele, že to budou dvojčátka! Pro mne to veselé nebylo, byl to spíš šok. To se všechno stalo okolo půlnoci a děti přišly na svět v poledne a byli to kluci, jak dnes říkám : každý pes, jiná ves. Ten starší byl dlouhý, blonďák, modré oči, mladší (o 10 minut), byl malý, černovlasý, tmavé oči. Jejích čistá porodní váha byla 6 kg! A já jsem přibrala celkem 16 kg. Všechno proběhlo v naprostém pořádku, jen hochům se ven nechtělo klasicky, tak vystrčili na pana doktora zadeček a také to mají zpečetěné ve své zdravotní dokumentaci. No a jak tak spatřili světlo světa, tak nastal další problém, nebylo jedno jméno a já jsem ho narychlo musela vymyslet. Nedávali mi ani minutu času... Kluci dostali jména Ondřej a Viktor. A zase šok, tentokrát pro manžela. Když se zeptal telefonicky, cože se nám to narodilo, tak dostal od pana doktora odpověď: "Jsou to dva kluci a všichni jsou zdraví" a konec. Protože návštěvy byly tenkrát zakázány, kvůli chřipce, tak se trápil celý den až šel poprosit paní sousedku, která pracovala v nemocnici, jestli by se nemohla zeptat, co je na tom pravdy. Ta mu to potvrdila. Tak jsme se rozrostli a stala se z nás velká rodina, neměli jsme žádnou pomoc a museli jsme všechno zvládat sami s mužem. Bylo to někdy dost zlé, někdy jsme se ale dost nasmáli.... Dnes je ten starší ženatý a má 2 děti a mladší je zatím svobodný, bezdětný.

A to jsou oni, když jim byl jeden rok
dort 30 let
A takový dort jsem jim vlastnoručně upekla

Knihy Barbary Woodové

17. března 2010 v 13:30 | Helena.B |  Knihy

kniha 3


Dnes bych chtěla doporučit pár knih spisovatelky Barbary Woodové. Myslím, že náruživým čtenářům nemusím tuto autorku představovat, určitě od ní kařdý něco četl. Já jsem právě dočetla knihu Posvátné místo. Nebudu popisovat děj, jen řeknu, že se čte velmi dobře.

Woodová

Další, které se čtou "jedním dechem" jsou knihy Pod africkým nebem a Hra osudu.
Četla jsem ještě další, ale tyto tři vřele doporučuji a přeji příjemné počteníčko.



Drátek mi učaroval

14. března 2010 v 21:10 | Helena.B
Před časem jsem se zmínila, že jsem absolvovala základy drátkování a musím říci, že mi drátek opravdu učaroval. Poctivě cvičím a cvičím, pořídila jsem si odbornou literaturu, šmejdím po internetu a žasnu, kolik je pěkných věcí a šikovných rukou...
Toto je moje výbava
Tady mám svoje výtvory, které mi hlídá zajda, nově pořízený pro velikonoční dekoraci, má ještě 2 bratříčky.

Čmeláčí osud

12. března 2010 v 9:22 | Helena.B |  Zvířátka
Všem, kteří četli můj článek o čmeláčím zimním tulákovi sděluji, že Čmelda, jak ho nazvala Maruška Fukčárinka, stále ještě žije. Včera jsem ho možná zachránila před zašlápnutím. Seděl na koberci a okraje křidélek měl potrhané, ale v létání mu to nebránilo. Noc přečkal opět v žaluziích.
Včera jsem, shodou okolností, navštívila přednášku o včeličkách. Přednášela nám paní, která se aktivně zabývá včelařením, jinak povoláním praktická lékařka. Už vloni nám přednášela o medu. Moc zajímavé téma. Ale abych neodbíhala. Využila jsem jejích znalostí a zeptala se na osud čmeláčka. Řekla, že se jedná o čmeláčí samičku a že se předčasně probudila. Na její radu jsem Čmeldu opatrně vložila do kusu hadru a odnesla do sklepa, kde by měl(a) dokončit zimní spánek. Držme palce, ať to přežije.
Přejme mu ať se dočká takovéto krásy.


A ty kytičky jsou pro všechny, kterým už ta zima leze krkem!

Čmelák

8. března 2010 v 22:53 | Helena.B |  Zvířátka

Když jsem v sobotu seděla u počítače, zaslechla jsem z okna protivné bzučení, nechtělo se mi věřit, že by nějaká moucha u nás doma přežila zimu. Podle zvuku to musela být alespoň moucha masařka. Nevěnovala jsem tomu zvláštní pozornost a pro sobotu byl klid. Bzučení se více neozvalo. Až opět v neděli. Nastoupila jsem do boje, mouchy nejsou u nás vítanými hosty! Jaké bylo moje překvapení, když jsem spatřila malého čmeláka. Otázka byla, jak se k nám vůbec dostal! Později jsem přišla na to, že mi pravděpodobně sedl na prádlo, které jsem sušila na zahradě. To určitě nebylo za mrazu. Musí u nás být už několik dní.
Promińte mi ty fotky, ale nacvakala jsem jich alespoň 100 a dobře nevyšla ani jedna. Na této fotce vypadá skutečně jako moucha, ale není tomu tak.
Tady je, chuďátko malé, na okně, za oknem sníh, co já si s ním počnu! Zatím žije mezi žaluziemi, tam je mu kupodivu nejlíp. Sem, tam sedne na nějakou kytku, proleze otvor v zácloně, tam a zpátky a vrátí se do žaluzií.
Když dnes přišel syn, tak jsem ho poprosila ať mi čmeláčka vyfotí lepším foťákem, představovala jsem si fotku, jak čmeláček leze po listě, nebo šplhá po provázku od žaluzie, ať jsou vidět nožičky a ostatní části tělíčka...
A takhle to dopadlo, tak to je náš čmeláček...
Víte, že je u nás možno vidět čmeláka lesního, zahradního, lučního, zemního, skalního a polního? to jsem se dočetla v Průvodci přírodou. Toto je asi čmelák zahradní nebo polní. Jak to s ním dopadne dále, nevím. Žije v žaluziích a má u nás teplo. O jeho osudu budu dále informovat. Snad to nějak zvládneme.


Mraky

6. března 2010 v 19:29 | Helena.B |  Obrázky
Přiznám se, že o sněhu už nechci psát, moc ho tady nenapadlo, ale mrzne. Zahrádka, nic nového. Pejsci leží u kamen. Rodině jsem upekla koláč, ale není se s čím chlubit. Bezvadnou knížku mám rozečtenou. Žádné ruční práce, se kterými bych se mohla pochlubit, nemám dokončené. Vnučky jsou u svých rodičů, takže o čem psát?
Tak jsem zachytila alespoň pár přírodních úkazů. Vím, že téma "mraky" je v poslední době na mnoha blozích, ale myslím si, že je opravdu, co ukazovat.
Tak to vypadalo dnes dopoledne u nás
Toto je sluníčko za mrakem v poledne
A takto se sluníčko loučí s dnešním dnem. Foceno z naší zahrady.

Trošku z přírody, trošku z rodiny

4. března 2010 v 21:00 | Helena.B |  O všem možném
Dnes píšu jen tak, aby řeč nestála a stejně začnu a skončím u počasí. Jak jinak, vděčné a věčné téma..
Dopoledne jsem opět uklízela zahradu, měla bych spíš doma, ale když svítí sluníčko, ač trošku mrzne, nic mě doma neudrží. K potoku to mám kousek, tak jsem se zašla podívat, co je nového..
Není to krása? Sluníčko se opíralo do keřů a stromů a vůbec nebyla zima, ale ve stínu byla půda pěkně promrzlá.
Okolo jedné hodiny jsem nastoupila hlídací službu ve městě, snacha onemocněla, tak jsem se trošku věnovala prostřední vnučce Markétce. Do batohu jsem dala foťák, bonbónky, pití, čepici, rukavice a vyrazila jsem. Pěkně jsem promrzla už při cestě na zastávku a to mám cca 2 min. z domu. V autobuse jsem si nasadila čepici a byla jsem ráda, že ji mám.
A takhle nám bylo zima a bude hůř!

Jaru blíž

3. března 2010 v 13:40 | Helena.B |  Vesele i vážně
Přede dvěma dny, když jsem jela z města, přisedla jsem si v autobuse ke své známé, učitelce v mateřské školce. Povídaly jsme o všem možném, samozřejmě o dětech, jak je to dobře, že už není sníh, že mohou více na procházku atd. Ona mi řekla, že tak moc velkou radost nemá, protože po příchodu z venku musí všichni dospělí, kdo mají ruce, čistit polovině dětem boty od psích ... Na to není, co odpovědět, všichni víme, jak to chodí...
Když jsem od autobusu přicházela k naší chaloupce a oko mi padlo za plot, do naší předzahrádky, tak jsem se hluboce zastyděla a byla jsem ráda, že tudy nevede cesta z mateřské školky...
Zima byla dlouhá, sněhu hodně a jako vždy nejsou lidi!

Zatím to s tím počasím není u nás tak špatné, trošku přituhlo, ale sluníčko mírně vykukuje a protože sníh odtál už před týdnem a díky větru, trošku to obeschlo i na zahrádce. Kam oko dohlédne, plno práce a opět nejsou lidi!
Úkol č. 1 : Nedá se nic dělat. Náležitě jsem se vyzbrojila : gumové rukavice, igelitové pytlíky,
lopatka, kýbl, hrábě, koště. Šlo to rychle, vzpoměla jsem si nafilm o vojáku Čonkinovi, kde jeden člověk pálil kořalku z těchto ingrediencí kilo cukru a kilo .... To by bylo kořalky!
Ale volám hotovo, můžete nanovo!

A toto jsou ti pachatelé:
Seniorka Bobina

Seniorka Kikina

Takže kytičky už vám nic nebrání, už se můžete ukázat!
Zase jsme jaru blíž.

Rekapitulace posledních dní

1. března 2010 v 21:58 | Helena.B |  O všem možném
Dnes jsem byla dotázána, cože to se mnou je, že už jsem dlouho nic nezveřejnila, jestli jsem se prý nepustila do jarního úklidu nebo jestli nejsem nemocná. Do jarního úklidu jsem se nepustila, protože jaksi nebyl čas a ani se mi nechce a nemocná jsem jen trošku, spíš zraněná, na obou palcích, později povím proč.

Víkend byl nádherný, sluníčko svítilo, travička se zelenala, už jsem zahlédla i včeličku, ale ta se určitě hned schovala, tato fotka je ze včerejška
A ještě jedna, kočičky jsem už měla, tak to je přídavek a modrá obloha navrch
Měla jsem u sebe nejstarší vnučku, byla po dlouhé nemoci, tak jsme z toho venku moc neměly.
Navíc jsme slavili narozeniny mé nevěsty, pekla jsem opět dort. Byl podobný jako ty předešlé, asi změním repertoár...
No a moji hoši se po mnoha a mnoha letech rozhodli vyzkoušet naši stále nedokončenou udírnu a pustili se do uzení
Kontrola produktů, ještě několik hodin a bude hotovo..
Uzení dopadlo výborně


Na dnešek jsem se moc těšila, protože jsem byla přihlášená do kurzu drátkování. Měli jsem se naučit drátkovat velikonoční vejce. Za úkol jsme měli přinést vyfouknutá 2-3 vejce. Raději jsem si přinesla kusů 6, pěkně v papírové přepravce pro 10 vajec. a udělala jsem dobře, protože mi v průběhu výuky 2 praskla. Přiznám se, že jsem si drátkování představovala trošku jednodušší. Drátek, ač tenký se motal, lámal a kroutil (není to nit). Nakonec jsem drátkování v potu tváře šťastně dokončila
To je důkaz. Kromě drátkovaného vejce jsem si domů přinesla 2 propíchnuté palce.
Myslím, že přes všechny nezdary a úrazy budu v drátkování pokračovat, uvidíme..

Paní, která nás vyučovala, nám přinesla ukázat svoje výrobky. Byly opravdu nádherné. Neodolala jsem a synovi, který má u turistů přezdívku Pavouk, jsem koupila dárek
Pavouček má těch nožiček jen 8, ostatní jsou stíny, drátkovcí fotky se nepovedly, omlouvám se.
A tento pavouček je pro Květu.