Krásné svátky !

31. března 2018 v 14:10 | Helena.B |  Velikonoce
Sedím za oknem a pozoruji přírodu, která má proti minulým letům zpoždění. Vloni i předloni už byla v plném květu, Teď je zatím taková nerozhodná, ušmudlaná, alespoň u nás. Možná, že mi to i vyhovuje, protože chřipková epidemie "na ústupu" zavítala ještě k nám a já už týden s chřipkou bojuji. Je mi to líto, na velikonoce jsem se moc těšila. Na obvyklé velikonoční přípravy jsem prostě neměla. Snad něco malinko z tradičního velikonočního menu se mi podaří ještě připravit.

Doufám, že u vás je všechno v pořádku a svátky si užijete, jak se patří.Mrkající












 

Nemůžu se dočkat

19. března 2018 v 18:03 | Helena.B |  Jaro
Jaro by tu mělo být už zítra, ale momentálně to u nás vypadá takto :



Mráz, sníh a zima


Vloni už krásně kvetly sněženky


Sněženky už letos na zahrádce skutečně vkvetly, ale po pár dnech přišel mrazík a bylo po kráse. Vydala jsem se do zahrady, která potřebovala vyčistit po zimě, ale nadšení trvalo jenom dva dny. Teď se dívám z okna a věřím, že se brzy dočkám změny k lepšímu.


Fotka lýkovce je opět loňská. Letos nejsou květy tak pěkné.


Čemeřice také čeká na sluníčko.


Měla jsem v poslední době smůlu. Na podzim mi odešel foťák i mobil a před pár dny i počítač. Pomalu a s pomocí bližních to všechno dávám opět dohromady. Chybí mi už jenom ten foťák. Fotky z mobilu nejsou to pravé. Ještě že mám zásoby v archívuUsmívající se.

Na něco je ale ta zima venku dobrá. Můžu se věnovat ručním pracem a také čtení. Zrovna jsem si z knihovny přinesla kopu knih, které vypadají velmi čtivě.








Mějte se jarně. Pozor ale na chřipku! Ta nás tady stále zlobí. Mně se naštěstí letos vyhnula. Snad už to tak zůstane.

Volové

23. února 2018 v 17:43 | Helena.B |  Vesele i vážně

Minulý týden byly u nás na prázdninách vnučky. Po tom, co jsem občas zaslechla z vedlejší místnosti nějaké peprnější slůvko, byla jsem nucena zasáhnout a udělat holkám přednášku na téma dobré marvy. Začala jsem u toho nejpoužívanějšího slova. Nejdřív jsem se dívenek zeptala, jestli vůbec vědí, co je to vůl a když jsem jim sdělila, že je to větší zvířátko, podobné kravičce, byly značně udivené. O kastraci jsem se nezmínila, to by tyto jemné dušičky asi vyděsilo.
Následně jsem zavítala na jedny moudré internetové stránky, abych se přesvědčila, že dívky neklamu a zjistila jsem následující :
1/ Vůl je kastrovaný býk tura domácího.
2/ Slovo vůl se používá při označení hloupého člověka.
3/ Slovo vůl se používá k oslovení kamaráda.

Tak a teď babo raď! K ostatním nevhodným slovům jsem se už raději nevracela.
Jenomže hned další den jsme jely autobusem a holky jsem posadila před sedadlo, kde vedli hlasitý hovor dva výrostci. Hovor vypadal asi takhle : "Vole - píp - vole - píp - vole - píp..." Pro vysvětlení - "píp" je velmi ostré neslušné slovo a cesta trvala asi 15 minut. Myslím, že holky měly uši nastražené a já jsem byla naštvaná. Sice nic nového pod sluncem, ale prostě se mi to nelíbilo.
Když jsme vystupovaly a kluci nás míjeli, řekla jsem holkám, že kdyby chtěly vidět, jak vypadá vůl, tak tady jsou hned dva. Věděla jsem, že riskuji minimálně další nadávku, ale nemohla jsem jinak. Kluci si mně prohlédli, neřekli nic a upalovali pryč. Holky se jenom uchichtávaly.






 


Další díl Husitské epopeje

27. ledna 2018 v 18:21 | Helena.B |  Knihy

Tak jsem zase o kousek dál. Minulý týden jsem vrátila do knihovny V. díl Husitské epopeje Vlastimila Vondrušky. Marti, Fukčárinko, jak jsi na tom ty? Můžu říct, že i pátý díl je velmi čtivý a už jsem viděla někde v knihkupectví díl šestý. Jsem panu Vondruškovi vděčná, že mi ukázal husitskou dobu jinak, než jsme se o ní učili ve škole. Někde jsem četla i dost nepříjemnou kritiku na jeho knihy, ale nejsem žádný vědátor a tak mi to stačí.



Kromě této knihy jsem od Vánoc přečetla ještě další bezvadné knížky. Tipy na ně dám někdy příště. Momentálně jsem třetí týden nemocná, dobrala jsem antibiotika a ještě nejsem úplně fit. Pracovat se s tím moc nedá a nálada taky nic moc, u čtení většinou usnu a na nějaké tvoření není zatím pomyšlení, ale žijuUsmívající se!

Přeji vám pěkný víkend a pohodový nový týden. Nějak moc rychle to uběhlo. Už bude únor!





Ohlédnutí za posledními dny minulého roku

7. ledna 2018 v 17:09 | Helena.B |  Vesele i vážně
Máme za sebou první týden nového roku a já jsem si uvědomila jak ty poslední dny starého roku rychle utekly a že si už vlastně ani moc nepamatuji, co se všechno událo.
Manžel šel ve středu před Vánocemi bez nějakého plánování na implantaci kardiostimulátoru. Týden před tím ani nevěděl, že má potíže se srdíčkem. V pátek už byl doma a Vánoce jsme vesele oslavili spolu. Trošku mi to připomnělo situaci před několika lety, kdy celý rok nebyly peníze na manželův nový kyčelní kloub, ale před Vánocemi se doktoři předháněli, který termín nabídnout.


V té době jsme s kamarádkami podnikly tradiční cestu do sousední vesnice, kde se nachází moc pěkná křížová cesta, ukončená na kopečku dřevěnou zvoničkou. Je to takové zvláštní magické místo s výhledem na Beskydy. Sem chodíme už několik let zakončit náš vandrovní rok.


Od zvoničky jsme sešli do vesnice a abychom se trošku zahřály, navštívili jsme kozlovický pivovar (Fukčárinka bude znát). Společnost nám dělali dva statní Valaši. Abych pravdu řekla, je to ostuda, ale byla jsem tam poprvé a patrně ne naposledy. O staré obecné škole, která se ve stejném areálu nachází, jsem už také na blogu psala, ale tenkrát jsem pivovar vynechala.

Po vánočních oslavách s blízkými příbuznými jsem se vydala na slavení Vánoc se vzdálenými příbuznými, konkrétně se synem, snachou a vnoučkem z Podkrkonoší. Tam jsem strávila tři dny. Vnouček byl nemocný, takže jsme byli většinou doma, ale přece jenom jsem si užila trošku kultury na vánoční výstavě, na kterou jsem se celý rok těšila, protože jsem ji navštívila už vloni a na blogu jsem tenkrát o výstavě napsala článek. Protože momentálně nefotím, neboť nemám čím, vkládám alespoň jednu fotku z loňska.


Také letos tam byl k vidění krásný betlém od pana Kábrta ze Rtyně v Podkrkonoší.

Malým dobrodružstvím bylo cestování vlaky tam a zpět. Jedna cesta mi trvá polovinu dne, proto se snažím najít spoje tak, aby byly co nejpohodlnější a tímto musím pochválit České dráhy. Vlaky jely téměř na vteřinu přesně. Průvodčí dokonce pomáhali cestujícím s kufry a jízdenky byly levnější než u žlutého RJ, kterým většinou jezdím.

Ještě se musím zmínit o tom, že v prosincovém časopisu Rozmarýna uveřejnili náš rodinný recept na bramborový salát, z čehož jsem měla obrovskou radost. Radost jsem měla také z knihy, kterou mi poslali. Polévky mám ráda. Uvidíme, jestli tam najdu nějakou inspiraci.



Nový týden také utekl, jako voda. V lednu je jako v březnu. Momentálně nám tu leje. Zlobí mne, že nemám foťák, ale budu to muset bez něj nějakou dobu vydržet. Zatím mohu posloužit zásobami fotek z archívu. Viz zvonička, ta je z loňska, Valaši jsou od kamarádky.






Přeji vám pohodový nový týden.

Přání

25. prosince 2017 v 20:23 | Helena.B |  Vánoce





Přeji všem pohodové svátky a posílám vám trošku toho sněhu, který všude chybí. U nás bylo dneska, jako na jaře.Mrkající







Předvánočně

19. prosince 2017 v 22:51 | Helena.B |  Vánoce
Zdravím vás v tomto adventním čase. Letos je to u nás doma hodně zmatené. Nějak nestíhám a nějak mi to rychle utíká. Adventní věnec - nevěnec jsem nakonec stihla vyrobit v termínu, zato vánoční věnec se objevil na dveřích až na druhou neděli adventní. Do té doby tam viselo dubové listí, žaludy a kaštany...


Nakonec jsem stihla ještě malou dekoraci ke dveřím.


Ozdůbky upletla moje snacha Romana a nejsou ze slámy, ale z jemných stébel krkonošských trav. Mám je už několik let a na blogu jsem je také ukazovala.
Nějaké dekorace mi vyrobila další snacha Ivetka, ale v poslední době fotím málo, protože fotím jenom mobilem. Můj milovaný foťáček byl definitivně panem opravářem odsouzen do šrotu. Sloužil mi 4 roky a oprava by byla prý dražší než foťák nový ( možná i dvojnásobně ). Moc mi chybí, ale ještě musím hodně přišetřit, jak radil pan opravář...


Letos jsem chtěla pro svoje kamarády a známé vyrobit něco jiného, než drátované zvonečky, ale nakonec jsem zůstala u nich. Na drobné háčkování mi chybí dobrý zrak a zkušenost.

Advent jsem si zpestřila návštěvou dvou divadelních představení v divadle Antonína Dvořáka v Ostravě a překrásným koncertem Václava Hudečka. Ještě mne čeká předvánoční výšlap s kamarádkami. To asi proto nestíhám, že se stále někde flákám ( myslí si rodina ).

Pár druhů cukroví jsem už ale také upekla, kapra máme naporcovaného v mražáku, brambory na salát koupené. Ještě ty dárky....

Co čert nechtěl, manžel se dnes dozvěděl, že musí zítra nastoupit do nemocnice na vyšetření srdíčka. Doufám, že všechno dobře dopadne a my budeme v neděli u stromečku spolu.




Pokud na pohodový chod předvánočního mumraje dohlíží skřítek Vítek z dílny naší Květy, určitě všechno dobře dopadne. Vždycky všechno nějak dopadlo...

Krásné předvánoční dny!


Už je to osm let...

28. listopadu 2017 v 13:25 | Helena.B |  Vesele i vážně
V těchto dnech je tomu osm let, kdy jsem napsala svůj první článek. Tenkrát to bylo veliké dobrodružství. Pokus - omyl a žádný rádce! Vůbec jsem nevěděla do čeho jdu. Myslím, že v tom samém roce 2009 nás tu začínalo více a většina vytrvala. Za tu dobu jsem poznala spoustu zajímavých lidí, naučila se zacházet s foťákem a fotkami, poznala jsem prostřednictvím jiných blogů krásná místa v naší vlasti i v zahraničí. Vyzkoušela jsem plno výborných receptů a "přičichla" jsem k rozličným technikám ručních prací. Dostala jsem tipy na dobré knihy a zjistila jsem, že každý má nějakou tu bolístku. "Naživo" jsem se setkala s několika blogerkami a jednou jsem navštívila setkání Ženského klubu. S blogerkou Milenou se pravidelně scházíme už několik let a několik let mi od jednoho šikovného blogera přicházejí křížovky, které sám sestavuje.
Blog jsem začala psát v mém prvním důchodovém roce ( šla jsem o 2,5 roku dříve ). Od té doby se velmi mnoho věcí změnilo. K dvěma vnučkám přibyly další tři a jeden vnouček - klouček. Stres a letité spolupracovníky jsem s radostí vyměnila za pohodu a fungl nové kamarády. Začala jsem chodit do přírody a cestovat v rámci možností rodinného rozpočtu. Je pravda, že na blogování mi nezbývá mnoho času, ale zatím se nemíním loučit.
Děkuji vám všem věrným i náhodným návštěvníkům za to, že ke mně zaskočíte a zanecháte tu pár milých slov. Moc si vašich návštěv vážím.
Ať nám blogování přináší jenom radost!








Vzpomínání na beskydské putování

6. listopadu 2017 v 21:08 | Helena.B |  Cestování
O víkendu jsem se zatoulala na blog k Pavlovi Tlusťjochovi. Tam mne zaujala jeho soutěžní otázka : " Kdo nebo co je a kde se nachází Švarná Hanka.
Já to vím a prozradím... Je to chata v Beskydech. Najdeme ji na hřebeni Gruň, na moravsko-slovenském pomezí, nedaleko lokality Bílý Kříž. Vloni, koncem srpna, jsme se s kamarádkami domluvily, že se tam vydáme. Chata je na hřebeni, vede k ní několik cest, ale vyšlapat se tam musí po svých. My jsme si vybraly zrovna ten horší terén. Pěkně do kopce, přes kořeny a kameny...


Autobusem jsme dojely na Visalaje a potom dál pěšky.


Cesta se táhla lesem, ale občas se nám naskytly opravdu krásné výhledy, třeba na Lysou horu...


A jsme tady !


To je ona, chata Švarná Hanka. Má to být jedna z nejstarších chat v Beskydech. Údajně tu pobýval i Petr Bezruč. Dovnitř jsme se nedostaly, protože tam probíhala příprava na svatební hostinu. Musely jsme se spokojit s bufetem a s venkovním posezením.


Byl konec prázdin a všední den, hostů nebylo mnoho. Za pěkného počasí o prázdninách a o víkendu je to tady, jako na Václaváku. Ani se nedivím tomu, kdo vytvořil toto umělecké dílo. Rozjívené dětičky i velké množství psů k pohodě vůbec nepřispívá.


Dobrosrdečný chlupáč "Endží" byl výjimka. Patřil k chatě a připomínal mi Maxipsa Fíka.


Prst kamarádky ukazuje na mapě, kde jsme. Před námi jsou slovenské hory


To samé ve skutečnosti i s kravičkami.


Popelníky jsme nehledaly, zato ještě pár podobných cedulí bylo v okolí chaty k vidění. Nabraly jsme sílu k cestě zpět, ta dolů bývá horší, zasmály jsme se, podrbaly pejska za ušima a vydaly se zpět.


Byla s námi úspěšná houbařka které, jako vždy, štěstí přálo...




Ještě chvíli si užít barviček...

23. října 2017 v 13:36 | Helena.B |  Podzim
Podzimní barvy mne fascinují. Je to listí s tisíci odstíny žluté, jsou to dýně se svou sytou oranžovou a jsou to "listopadky" v zahrádkách, ve stáncích i na hřbitovech.
Od včerejška nám celý den vytrvale prší. Byla jsem pozvána k synovi na oběd. Vytáhla jsem to největší paraple a vydala se do města. Mladí se mi smáli, když jsem dorazila s velkým barevným, javorovým a umáčeným listem v ruce. Doma mám pěknou sbírku. Listy voskuji a vyrábím různé dekorace. Bohužel, už před několika měsíci mi vypověděl službu můj foťáček. Chvíli jsem používala synův a stav toho svého jsem zatím nestačila konzultovat s odborníkem. Nevidím to růžově i když závada je stejná, jako před třemi roky. Tehdy mi foťák opravili ještě v záruce. Teď fotím mobilem a fotky nejsou tak dobré. Přesto jsem si pro sebe zachytila alespoň něco.


Toto už není pravda. Listy psího vína opadaly, zůstaly jenom šlahouny...


Dřišťál, focený skoro potmě. Je krásný do podzimních vazeb.


Na jaře jsem zasadila několik druhů dýní, především jedlých. Vyrostly mi okrasné, hlavně ty žluté pokroucené. Ty velké jsou špagetovky. Neporadí mi někdo s jejich zpracováním? Byla bych ráda.


Ještě dekorace v hrnci...


Mochyně nesmí chybět. Bohužel na zahrádce mi neroste, ale mám dvorního dodavatele...


Liliovník tulipánokvětý, který jsem si vyfotila v zámeckém parku ve Frýdku. Byl tak vysoký, že se do mobilu nevešel.




Není to krása?

Kam dál