Advent

28. listopadu 2016 v 14:09 | Helena.B |  Tvoření




Včera jsme doma zapálili první svíčku na adventním věnci a nastal nám čas očekávání. Mám toto období moc ráda, přesto že mne čeká každoroční předvánoční běsnění, které skončí tak, že nebude všechno, jak jsem si představovala. S tím už počítám a nic si z toho nedělám. Těším se na předvánoční jarmarky, na setkání s přáteli a na celou tu atmosféru.
Narychlo jsem vyrobila jeden "věnec-nevěnec" na stůl a jeden věnec na dveře.


Mám ráda přírodní materiály a letos je to samá šiška.
Dnes nám dokonce napadlo trošku sněhu, doma je teploučko, do práce nemusím, no pohoda...







P.S. Teď jsem napjatá, jestli bude můj článek zveřejněný, protože jsem jedna z těch postižených, koho blog už pár dnů zlobí, hlavně u komentářů, nemůžu je psát ani číst. Dá se to prý vyřešit změnou prohlížeče. Asi tak budu muset učinit i když nevím proč. U provozovatelů jiných blogů nemám v komunikaci žádný problém.

P.S.Podařilo se, ale komentáře pro mne stále nefungují.

P.S. 2 Na rady některých z vás jsem změnila prohlížeč a už je všechno, jak má být.
 

Jeden recept na listopad

16. listopadu 2016 v 16:44 | Helena.B |  Kuchyně
Jsme ve druhé půlce listopadu a už i k nám dorazil sníh a mráz. Nic hrozného, jenom tak nenápadně. Já vlastně ani nevím, jak tam venku je, protože situace se opakuje, opět obklopena kapesníky, polykám antibiotika a leju do sebe bylinkový čaj. Nejsem zvyklá na marodění, něco se asi pokazilo, ale už se to řeší, tak snad bude líp.


Jenom malý pohled do zahrady. Vlastně mi to ani tak nevadí, mám se na co vymluvit a můžu se věnovat svým zálibám, jako je čtení nebo výroba drobných vánočních dekorací a dárečků pro své blízké. Také chvilinku vydržím u plotny, občas něco ukuchtím nebo upeču a dnes se chci s vámi podělit o báječný recept na makovo-jablečné řezy.


Pravda, fotka není moc povedená, neumím čokoládu rozetřít na korpus, jako zkušené cukrářky, ale to na chuti nic nemění. Je to jednoduché a rychlé pečení.

Makovo-jablečné řezy
(Od Jarušek)

Připravíme si :
1 kg jablek, 5 vajec, 30 dkg moučkového cukru, 2 dcl oleje, 1-2 dcl vlažné vody, 1 prášek do pečiva, 30 dkg polohrubé mouky, 15 dkg nemletého máku, čokoládu na vaření s tukem Ivou na polevu.

Vejce ušleháme s cukrem, vodou, olejem. Přidáme mouku s práškem do pečiva. Do 1/3 těsta dáme nemletý mák. Plech vyložíme pečicím papírem, poklademe nastrouhanými jablky. Na jablka nalijeme těsto s mákem a potom další těsto. Vše upečeme. Po upečení moučník obráceně vyklopíme na druhý plech. Odstraníme pečicí papír. Na jablka dáme čokoládovou polevu.

Já jsem ještě jablíčka posypala jemně skořicí a mletými ořechy. Trošku mne zarazil ten nemletý mák, ale asi to tak má být. Následně jsem objevila plno receptů s nemletým mákem. Moučník je lepší po několika hodinách nebo i na druhý a další den. Když zbude, je prý dobrý i z mrazáku (už to zkouším). Když se poleva povede, dají se řezy krájet i na malé krychličky jako drobné cukrovíčko.

Snad s tímto receptem někomu udělám radost, vyzkoušejte a uvidíte!



Barvy podzimu

5. listopadu 2016 v 17:17 | Helena.B |  Tvoření

Po měsíci jsem opět tady. Dost dlouho jsem byla nemocná. Těch neduhů se na mne nalepilo opravdu hodně, od virózy po bolestivé klouby a já nevím co ještě. Viróza sice ustoupila, ale ostatní zůstalo a přidaly se další neduhy, ale beru to tak, že by mohlo být hůř ...
Měla jsem obavy, že propásnu to nejkrásnější z podzimu. Na zahradě máme listí sice dost, ale barvy ve volné přírodě ničím nenahradíš. V potu tváře jsem slezla pár kopců, ale můžu říct, že pohyb je život a trošku se mi ulevilo, hlavně na duši ...Usmívající se


Z lesa pěkně do tepla. Vánoční kaktusy se opět ukázaly v plné kráse. Letnění na zahradě jim, zdá se, prospělo.


Moc jsem se těšila, až si to okolo chalupy pěkně podzimně vyzdobím, ale opět to nějak přeletělo, doma nemám ani jeden letošní kaštan, pravidelná návštěva hukvaldské obory se nekonala. Musela jsem si vystačit s tím, co vyrostlo na zahradě.


Moje vděčné proutí ze psího vína a bleskově umotané univerzální věnečky.



Dušičkovou dekoraci jsem stihla na poslední chvíli. Snad teď, když máme dny kratší, bude do tvoření víc chuti. Vánoce se blíží, třeba začít s dárečky.



 


Jablíčka

10. října 2016 v 22:26 | Helena.B |  Kuchyně

Už jsem se zmínila, že se nám letos urodilo hodně jablek, jak těch průsvitných letních, tak zimních. Máme z toho radost, ale i mnoho starostí. Krásné počasí vystřídaly deště. Navíc mne postihla ta zatracená nemoc, která mne sužuje už druhý týden. Abych byla trošku užitečná a současně abych byla pěkně v teple, oprášila jsem sušičku a začala krájet jablíčka na kolečka a půlměsíčky.



Sušenými jablíčky jsem už naplnila velkou zavařovací sklenici. Tam, kde se mi podařilo vykrojit kolečko, navlékla jsem křížaly na provázek. Ty možná použiji k nějaké dekoraci. Někde jsem četla, že je dobré nakrájená jablíčka před sušením namočit na chvilku do vody se solí. Asi proto, aby byla světlejší. Nevím. Já jsem ale byla líná a postupovala jsem postaru.


Vzpomněla jsem si na ozdobnou stuhu, kterou jsem kdysi dávno vyšívala za účelem zhotovení látkového pytlíku na křížaly. Vyšívaná jsou jenom jablíčka, ostatní zdobení je koupené. Možná, že se mi také někdy podaří pytlík spíchnout a naplnit. Mám hodně "kostlivců ve skříni", až jsem z toho celá nesvá...


Při mé kuchyňské tvořivosti jsem také nějaké to jablíčko nastrouhala a upekla závin z kynutého těsta.

500 g polohrubé mouky
300 ml mléka
100 ml oleje
droždí
2 pol. lžíce cukru krupice
1 vanilkový cukr
1 žloutek
tuk na potření

Náplň - štrůdlová klasika : strouhaná jablka, cukr, skořice, já jsem použila také trošku strouhaných oříšků, rozinky...
Před upečením jsem záviny propíchala vidličkou a potřela rozpuštěným máslem.
Jablíčkové moučníky mám moc ráda. Uvědomuji si, že přes to množství jablek jsem letos pekla jenom dva druhy, tento a v létě několikrát sypaný tzv. švédský koláč, ten je moc dobrý a jednoduchý. Přes zimu mám co dohánět.Mrkající





Po kratší odmlce

2. října 2016 v 17:38 | Helena.B |  Podzim
Po kratší odmlce se opět dostávám k psaní. Vidím, že už tomu bude měsíc od posledního článku. Nebyl čas, nebyl prostor a nakonec do dnešního dne jsem nenašla sílu něco kloudného stvořit.


Začátkem září jsem absolvovala týdenní zájezd na Šumavu. Den před odjezdem jsem zhlédla film "Účastníci zájezdu", který mne naladil na tu správnou strunu. Nebyla to procházka růžovým sadem, program byl velmi nabitý a senioři kmitali, až se z nich kouřilo.


Vzhledem ke zdravotnímu stavu mého muže a mému nakopnutému palci u nohy jsme museli zmírnit tempo a vytvořit si svůj program, ale o nic jsme nepřišli. Počasí bylo nádherné, viděli jsme mnoho a odjížděli jsme spokojení. K Šumavě se ještě vrátím.


Když jsme přijeli domů, čekala nás příprava na návštěvu syna se snachou a s vnoučkem. Děti se mi odstěhovaly do Čech a moc se nevídáme. Snacha před dvěma lety vážně onemocněla a já jsem pomáhala synovi s tehdy tříměsíčním miminkem. Nějak jsme se k sobě připoutali a náš vztah je velice srdečný. Teď tu byli skoro 14 dnů. Staník nás překvapil, jak za těch pár měsíců vyspěl a kolik udělal pokroků, hlavně v řeči a jak vidno, zajímá ho všechno, co se točí, hýbe a svítí. Je to prostě správný chlap!


Kdo má zahradu ví, že od jara do pozdního podzimu neví, kam dřív skočit. Tak je tomu i u nás. Jablek máme letos velkou úrodu. Dýně se mi zbláznily. Hlavně ty ozdobné. Narostly do obřích rozměrů a já nevím, co s nimi. No a tráva stále roste a roste. Na nějaké to podzimní tvoření už nezbývá čas, natož na blogování.

Teď už jsme doma opět sami. Aby to nebylo tak jednoduché, postihla mne po dlouhé době pořádná rýma. Už jsem ani nevěděla, že něco takového existuje. Tak popíjím bylinkové čaje, čichám k zázračnému rýmovníku, likviduji kapesníky a věřím, že to potrvá jenom těch 7 dnů...








Přeji vám krásně barevné podzimní dny bez plískanic a nachlazení.




Trocha historie nikoho nezabije

8. září 2016 v 23:17 | Helena.B |  Knihy
Na stará kolena jsem si oblíbila historické romány. Ve škole mne dějepis moc nebral. Bylo to určitě proto, že učebnice dějepisu byly celkem útlé, ale obsahovaly samá data a nezáživný text. Většinou jsem z toho měla v hlavě pořádný guláš. Přiznám se, že jsem z dějepisu na gymnáziu dokonce maturovala, ale to maturitní vysvědčení raději nikomu neukazuji.
Možná že člověk musí k takové literatuře dozrát, ale také to bude asi tím, že v současné době je opravdu z čeho vybírat.
Po přelouskání čtyř šestisetstránkových dílů Přemyslovské epopeje od Vlastimila Vondrušky jsem se pustila do další Vondruškovy epopeje, tentokrát z doby husitské.








Byla jsem známou předem upozorněna, že se Husitská epopej čte lépe, než Přemyslovská a měla pravdu. Obě knihy jsem přímo "zhltala". Bylo to asi tím, že pan Vondruška historické události oživil poutavým příběhem rodiny Prokopů, žijících původně v Písku. Děj nás prostřednictvím členů rodiny Prokopů zavádí také do Prahy, Krumlova a později do nově vznikajícího města Tábora. Král Václav IV. královna Žofie, Jindřich z Rožmberka, Jan Hus, Jan Žižka, Jan Želivský, císař Zikmund a další osobnosti té doby, popsané mnohem odlišněji, než jsem ji znala ze školy nebo z filmu. Byla to doba velmi krutá pro bohaté i chudé. Trest smrti za jakýkoliv přestupek a v jakémkoliv provedení nebyl nic zvláštního.
Dva díly mám přečtené, třetí jsem si dnes vypůjčila, ale ten si nechám až na později. Vyšel ještě čtvrtý díl a z výše uvedeného textu je patrné, že by jich mělo být sedm. Ty dva díly zatím nezklamaly. Vřele doporučuji.





Zázraky přírody

25. srpna 2016 v 16:18 | Helena.B |  Léto

Prázdniny pomalu končí a jak se tak dívám svůj blog pěkně odbývám. Přes den moc času doma netrávím. Jsem většinou na zahradě, kde je stále plno práce. Občas vyšlápneme s "holkami" na hory nebo do podhůří a večer jsem tak unavená, že se mi už do ničeho nechce. Dovolená mne teprve čeká začátkem září, kdy vyrážíme za turistikou na Šumavu. Už se moc těším. Můj muž mi tvrdí, že se ho touto cestou chci asi zbavit... Uvidíme.

Zatím jsem ale doma a potvrdím vám, že mnoho zajímavého se dá prožít i za humny.


Tady je můj první zážitek. Houba, zvaná květnatec archerův. Objevily jsme ji s kamarádkami minulý týden. Přiznám se, že jsem na vlastní oči nic takového dopodud neviděla a z objevu jsem měla obrovskou radost.


Že se v přírodě dějí zázraky, to jsem se přesvědčila nedávno. Koupila jsem si pár letniček, které jsem si chtěla zasadit na prázdné slunné místo na záhonu před domem. Když jsem začala hloubit jamky narazila jsem na něco bílého, něco jako ptačí vejce, jenomže ty kouličky byly měkčí a bylo jich tam moc. Připadalo mi to, jako želví vejce v písku. Nakoec jsem došla k závěru, že to budou asi vejce ještěrčí. Jenže jsem nevěděla, co s nimi. Pár jsem jich naskládala do staré nádoby a zasypala hlínou s pískem. Nádobu jsem odnesla do skleníku a čekala jsem co se stane. Na vejce jsem skoro zapomněla, když tu jsem zahlédla první malou ještěrečku. Později se jich objevilo ještě několik.



Příroda je mocná čarodějka, má obrovskou sílu a z ničeho udělá zázrak. Zde jsou další dva důkazy. Dvoumetrová slunečnice nám vyrostla jenom tak ze zatoulaného semínka po zimním sypání ptáčkům a malinká tůjka se objevila v chodníkové spáře také jenom tak, nevím jak...


Tady se trošku stydím. Na durmany jsme na jaře zapomněli. Když jsme je vytáhli v květináčích ze sklepa, už se to venku všechno pěkně zelenalo a kvetlo. Nedávali jsme jim velké naděje, přesto jsme je zasadili do volné půdy a zsalévali a hnojili. Opět zapracovala příroda.


Také jste už byli letos na houbách?


Toto jsou také zázraky přírody. Tři holky, každá originál... Člověk se nestačí divitUsmívající se.




Zase jeden rok za námi

10. srpna 2016 v 17:41 | Helena.B |  Rodina
Jsme velká rodina a není měsíce, aby se něco neslavilo. Tento víkend jsme tu měli jedny kulatiny a jednoho budoucího prvňáčka. Vnučky - sestřičky se narodily 3. a 4. srpna v rozmezí čtyř let.



O víkendu se hodně slavilo. Holky ode mne dostaly každá svůj dort, což vyvolalo nadšení, protože do té doby vždycky měly společný, tak jako celé roky jejich tatínek se strejdou, dvojčetem... Je to nespravedlnost!


Zatím nebyl problém sehnat patřičný počet svíček. Foukalo se a natřikrát!


Dárečky od babičky byly praktické. Trička, školní potřeby a háčkované hračky od tety Květy, ty už na ně čekaly ve skříni od jara.


Takto to vapadalo, před šesti lety, kdy Markétka dostala k narozeninám sestřičku Anežku.






Když to píšu, běhá mi mráz po zádech. Před šesti lety jsem byla celkem klidná, ale teď už to není moc příjemný pocit. Děti stárnou a mně se zdá že my stárneme dvakrát rychleji. Takový už je život.

Šternberk

30. července 2016 v 17:44 | Helena.B |  Cestování

Minulý týden jsem se po letech podívala do moravského historického města Šternberka. Město najdete kousek za Olomoucí. Když nám vedoucí zájezdu řekl, že tam setrváme od rána až do pozdních odpoledních hodin, divili jsme se, co tam budeme tak dlouho dělat a ono opravdu bylo co obdivovat a ještě jsme nestihli všechno.


Nejdříve jsme navštívili hrad ze třináctého století. Poprvé jsem se setkala s tím, že se uvnitř mohlo fotit. Potěšilo mne to, ale když se pohybujete v malých prostorách a velká grupa lidí vás buď sune před sebou nebo ji dobíháte a všude vám vykukují hlavy, není to ono. Ale přišli jsme sem, abychom se něco dozvěděli a ne, abychom pobíhali s foťákem, jako Japonci, nemám pravdu ?





Kousek od hradu je nádherný kostel Zvěstování Panny Marie s nepřehlédnutelným morovým sloupem a bývalý augustiniánský klášter, kam jsme se následně přesunuli.





Klášter byl založen ve 14. století Albertem II, který byl významnou osobností na dvoře Karla IV. Tento obraz a velkou část výzdoby interiérů namaloval v 17. století malíř J.K.Handke. V klášteře se kromě prohlídky pořádají také různé kulturní akce, které z větší části zajišťuje Handkeho spolek, jehož zakladatelem a významným členem je náš pan průvodce. Objekt kláštera je rozsáhlý a protože byl před revolucí využíván tak, jako mnohé, jemu podobné objekty, chátral a nyní se město snaží o jeho záchranu.


Pan průvodce je muzikant a svůj výklad prokládal hrou na téměř všechny hudební nástroje, které jsme míjeli a svou hru doprovodil zpěvem, což naši prohlídku velice oživilo.


Za zvuků kostelních varhan jsme obdivovali z kůru překrásné prostory kostela.





Odpoledne jsme navštívili na jiném místě muzeum, zvané Expozice času. Jak ještě mnozí pamatují, v tomto městě se nacházela Chronotechna, továrna na výrobu hodinek PRIM. Bohužel zůstalo po ní jenom pár exponátů. Expozice je zaměřena na čas jako celek, od jeho vzniku až po nejmodernější měření.





Bylo to zajímavé, ale pro nás pamětníky i smutné...



Město Šternberk je velice malebné, je zde hodně opravených starých domů, obchůdků, cukráren a restaurací. Jak už jsem na začátku napsala, pár míst jsme už nestihli navštívit.



Ještě jeden pohled z hradu...

O levanduli

6. července 2016 v 22:48 | Helena.B |  Tvoření

Čas levandule u nás doma pomalu doznívá. Mám toto období velmi ráda pro tu vůni, barvu a možná, že je v tom i nesplněné přání, přenést se do daleké slunné Provence a vidět na vlastní oči tu nádheru, kterou znám jenom z obrázků.


Letos se moje levandule předvedla a dala mi nádherné, rovné a dlouhé stonky, přímo ideální ke zpracování.


Nejdřív jsem si vyrobila věnec na domovní dveře. Silný měděný drát jsem omotala větvičkami buxusu a levandule. Je dobře, že se všechno dá dělat venku, kde také zůstane veškerý nepořádek, který tato činnost obnáší.


Kytičky levandule mám rozvěšené k sušení po celém domě. Většinou potom suché kvítky vydrolím do krabičky a používám k náplním pro různé vonné pytlíčky, srdíčka atd.


Ušila jsem další pohankový polštářek a k jeho náplni, pohankovým slupkám, jsem přidala pořádnou hrst levandulové drti, aby nejen hřál, ale také krásně voněl. Levandulové srdíčko, jako bonus.


Kytičky a paličky. Kytičky na věšáček a paličky do šatníku nebo do auta pro syna.






Některé keříky levandule jsem si koupila před sedmi lety a stále ještě krásně kvetou, jiné jsem si sama namnožila řízkováním.




Snad se budou tyto rady někomu hodit. Našla jsem je v časopisu Rozmarýna 7/2015, který mám moc ráda.


Ještě něco z toho samého zdroje. Mnoho dpbrých rad je i v letošní letní Rozmarýně.







Kromě levandule postupně sbírám a suším také další bylinky. Na zahradě je stále co dělat. Do toho přibudou vnučky, pro které už teď vymýšlím prázdninový program. Momentálně se ale starám o menší ZOO mého syna, který je s rodinou na dovolené. Toto ZOO čítá jednoho bílého křečka, ve dne spícího a v noci rámusícího, jednoho veselého pejska a 7 slepicUsmívající se . Nenudím se. První týden prázdnin je pomalu za námi, pro mne zatím bez vnuček a bez výletů s kamarádkami, to mne teprve čeká a věřím, že si to všichni užijeme.
Přeji i vám pěkné letní dny.

Kam dál