Pár prázdninových střípků

20. srpna 2018 v 13:46 | Helena.B |  Léto
Prázdniny pomalu končí, sluníčko nám letos mimořádně přeje a já si lebedím, že už nemusím každý den vstávat do práce, pařit se v autobuse a stresovat se na pracovišti. Jako správná babička jsem ale v pohotovosti, protože mi paměť ještě slouží a vím, jak to bylo těžké se třemi skoro stejně starými dětmi o prázdninách bez pomoci. Takže se u mne vnoučátka střídají, někdy se mi doma sejdou i ve větším počtu a to je veselo, někdy až příliš.



Slavilo se a bylo co, děvčata mají narozeniny 3.8 a 4.8. Babiččin dort byl tentokrát tuplovaný... Slavilo se i před sedmi lety zdeUsmívající se. Jak ten čas běží!


Slavilo se hromadně i minulý týden ( Zuzana, Petra, Helena ) - velmi úsporné opatření... Od jedné ze svých tří šikovných snach jsem dostala perličkovou kytičku levandulí.


Od druhé snachy jsem dostala zase krásný přívěšek na krk se sovou. Roky všem tvrdím, že sovy nesbírám, ale oni mne neslyší a tak se sbírka stále rozrůstá.


"Mastily" se karty a holky to umí velmi dobře...


Ke každým prázdninám u babičky patří také nějaké tvoření. Tentokrát to byla ubrousková technika. Letos se nám na zahradě nahromadilo plno větví, z nich jsme si nechaly nařezat kolečka a tvořily jsme obrázky.


Co by to bylo za prázdniny bez vody a plavání? V našem okresním městě je krytý bazén otevřený celoročně. Kdo chce na sluníčko, může vyjít do přilehlé zahrady. Máme tu i aquapark, ale tam je plno lidí a ruchu. Jak vidno, tady není skoro ani živáčka, což je úžasné pro nás, kteří dávají přednost plavání před postáváním ve vodě. Snacha s vnučkami postála jenom krátce.





Dětem volno za chvíli končí a já si budu dovolené teprve užívat. Čeká nás týden putování po západních Čechách. Snad nám neproprší.


 

Neznámý návštěvník

10. srpna 2018 v 16:10 | Helena.B |  Zvířátka
Nedávno jsem na zahradě zahlédla podivného tvora, když trošku hlučněji "okupoval" květy hledíků, do kterých vlezl a zase vylezl, na zádech celý žlutý od pylu. Byl to brouk-nebrouk, tmavý až do černa, křídla jako včelka, míra kolem 2 centimetrů. Za pár dnů jsem ho spatřila znovu a tentokrát se mi ho podařilo vyfotit. Pracovně jsme ho doma nazvali Pučmeloud podle večerníčku o včelích medvídcích.


Nevěděla jsem jak hledat, co je to za potvůrku, ale měla jsem štěstí hned na začátku, když jsem zadala "blanokřídlí". Dozvěděla jsem se, že se jedná o drvodělku fialovou. Od té doby jsem ji už neviděla. Štěstí měla o víkendu snacha, kterou drvodělka pěkně vyděsila.


Více jsem se dozvěděla zde.




Pro odpůrce hmyzu přináším aktuální stav mého vánočního bílého kaktusu, který ksem si zakoupila vloni koncem roku. Doufám, že vykvete letos ještě jednou. Jak vidno venčení mu prospívá i v tom velkém suchu. Samozřejmě, že pravidelně dostává svůj podíl tekutinyUsmívající se.







Mějte se krásně a prožívejte i přežívejte ta vedra ve zdraví. Sluníčko nám letos přeje...

Když v Beskydech pršelo

23. července 2018 v 14:03 | Helena.B |  Cestování
Minulou středu se měl uskutečnit téměř rok plánovaný zájezd do Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Přesto, že to máme skoro za humny a já jsem tam byla mnohokrát, moc jsem se těšila. Areál muzea je velmi rozsáhlý a skládá se ze tří částí : Valašského městečka, Valašské dědiny, včetně nové rozhledny, postavené podle projektu známého architekta Dušana Jurkoviče a z Mlýnské doliny. Já jsem vždycky navštívila jenom Městečko, ostatní části mi byly neznámé.
Jenomže už od úterka pršelo a pršelo i ve středu a pořádně ! Přesto se zájezd konal. Já, jako zkušený turista jsem se vybavila, pláštěnkou i deštníkem, nastříkala boty impregnací, ale stejně to nebylo moc platné, voda se dostala všude Usmívající se.


Nezvyklý pohled. Za krásného počasí je Městečko plné lidí. Foceno pod střechou stylové hospůdky.


Pusto, smutno... Děda Komárek by pravil: " A ch...je a ch...je!"


Ve Valašské dědině jsme našli otevřený jeden domeček s průvodkyní, odložili jsme deštníky a pláštěnky s tím, že nás odtud už nikdo nedostane. Našli se i tací, kteří se vydali na rozhlednu, ale já jsem si to nechala na jindy.




Byla otevřená i kovárna s panem kovářem, kde jsme se ohřáli a já jsem si tam zakoupila krásnou podkovu pro štěstí. Byla otevřená také hospoda, kde jsme se potom uchýlili spolu s ostatnímu turisty.
Odpoledne jsme navštívili funkční mlýn, hamr i valchu v Mlýnské dolině, což bylo velice zajímavé, ale stále pršelo a pršelo, tak si to dovedete představit...


Bohužel, v dešti se nedalo fotit, takže více fotek nemám. Kdo zavítáte do našich končin, nenechte si ujít jedinečné Valašské muzeum v přírodě, je to na celý den. Budete nadšení, ale nesmí pršet.







Když jsme odjížděli domů okolní vodní toky byly plné a voda divoká. Naštěstí druhý den déšť ustal a všechno se pomalu vracelo do normálu.

Náhodou se nám naskytla přípežitost absolvovat ještě jeden zájezd na jižní Moravu a to hned v pátek. Ve čtvrtek jsme se usušili a brzy ráno v pátek jsme vyjížděli, opět za deště tam, kde už déšť dlouho neviděli. Tentokrát mi ve focení nic nebránilo, ale to si nechám na příště.
 


Barvy léta

17. července 2018 v 17:18 | Helena.B |  Léto
Konečně jsem se dočkala. Trvalo to celý rok, než jsem dala dohromady patřičnou hotovost na nový foťák. Polovinou mi přispěla moje rodina v rámci nedávných narozenin, na druhou polovinu jsem celý rok pilně střádala. Konečně se mohu podělit o zážitky z cest i z domova. Však jsem toho hodně propásla. Snad budu mít i více článků na blogu. Uvidíme. Ještě s foťáčkem nejsme úplní kamarádi, ale čas ukáže.


Na zahradě je teď plno práce, ale na kochání se čas vždycky najde.


Letní jabloně nám letos dělaly velké starosti. Obě byly obsypané jablíčky. Naštěstí se našlo hodně sousedů, kteří nám ochotně úrodu pomáhají likvidovat.


Lichořeřišnici mám ve skleníku na každém volném místě . Nechala jsem si ji tam schválně . Je to velmi účinná léčivá bylina. Květy i listy přidávám do salátů a chystám se vyrobit tinkturu. Dá se prý i sušit. Navíc se mi zdá, že díky jí mám papriky i rajčata letos mimořádně zdravé. Myslet si to můžu...Mrkající


Dnes už rajčátka začínají červenat.


Už pár let jsem "kopřivová". Zjistila jsem, že pokojové kopřivy jsou velice dekorativní a snadno se pěstují. Během léta se jim venku dobře daří a na trhu je k dostání mnoho druhů.


Nějaký ten muškát ale musí být. Tento mám už třetí sezónu. Vůbec jsem nevěřila, že přežije jeden rok a přežil!








Užívejme si léta, sluníčka i deště. Obojí je potřeba.

A léta běží...

26. června 2018 v 22:12 | Helena.B |  Vesele i vážně
Už v zimě jsem byla kamarádkou a bývalou spolužačkou upozorněna, že začíná zasedat přípravný výbor, aby zajistil bezchybný chod tradičního srazu spolužáků naší ZŠ. Nic nového pod sluncem, díky obětavcům se tak scházíme každých pět let, takže málokdy dojde k tomu, že bychom se vzájemně nepoznali. I když výjimka potvrzuje pravidlo a já jsem si jednoho spolužáka spletla s jiným, ale to mne asi oslnilo sluníčko. Několikrát za námi přijela i spolužačka z New Yorku, ale tentokrát jí to asi nevyšloUsmívající se. Sláva to byla i nebyla. Půl století je dlouhá doba. Někteří už navždy odešli a ti, co zůstali se snažili připomenout si to dobré, co jsme zažili a co v nás zůstalo. Já za sebe musím říct, že ze všeobecných vědomostí, získaných v základní škole, čerpám dodnes. Asi jsme měli obrovské štěstí na učitele a také velké štěstí na spolužáky, se kterými si rozumím i po letech.



Za měsíc se znovu potvrdilo, že léta běží a nic s tím nenaděláme. Byla oslava s rodinou. Jak vidíte, čísla se u nás vedou jenom při luštění sudoku. Moje snacha Ivetka je ohleduplná a navíc šikovná, nedalo mi to, abych se nepochlubila jejím vtipným dortíkem. Každý rok je to originál. Rodina mi přispěla na nový foťák, který si teprve půjdu koupit. Už se moc těším. Byla jsem bez něho, jak bez ruky. Jenom aby vydržel déle než jeho předchůdce, který se dožil pouze čtyř let.



Moje narozeniny vždycky zahajovaly léto. Užijme si sluníčka a letní pohody a z přibývajících let si nic nedělejme...Mrkající

Po nějaké době

13. června 2018 v 8:45 | Helena.B |  Léto
Dlouho jsem se na blogu neukázala. Nebylo to tím, že bych neměla o čem psát nebo měla zaječí úmysly. Prostě se mi nechtělo. To se tak někdy stává.


Jsem zpět a doufám, že moje články budou pravidelnější. Jenom kdyby bylo víc času. Většinu dne trávím na zahradě, kde všechno kvete a zraje, ale také zarůstá travou. Sbírám, suším a jinak zpracovávám bylinky, meduňku, mátu, tymián, majoránku, kopr atd. Zalévám, kypřím, vtrhávám plevel, zaštipuji rajčata, přesazuji rostlinky. Pan Čapek by měl radost...



Letos se nám urodilo a ještě urodí hodně ovoce. Momentálně jsou na programu třešně, po nich to bude drobné ovoce, pak jablka a švestky, nakonec ořechy. Skončíme až v zimě. Ale po loňském roce, kdy nebylo vůbec nic, nás to těší.



Levandule, nesmím na ni zapomenout! Letos je jí také hodně. Už pomalu odkvétá. Všechno je to moc rychlé.


Vyrobila jsem si pro radost několik paliček.



Splným košíkem býlí se večer vracím domů.






Přeji vám krásné letní dny se sluníčkem, troškou deště a bez bouřek, záplav a jiných katastrof.








Krásné svátky !

31. března 2018 v 14:10 | Helena.B |  Velikonoce
Sedím za oknem a pozoruji přírodu, která má proti minulým letům zpoždění. Vloni i předloni už byla v plném květu, Teď je zatím taková nerozhodná, ušmudlaná, alespoň u nás. Možná, že mi to i vyhovuje, protože chřipková epidemie "na ústupu" zavítala ještě k nám a já už týden s chřipkou bojuji. Je mi to líto, na velikonoce jsem se moc těšila. Na obvyklé velikonoční přípravy jsem prostě neměla. Snad něco malinko z tradičního velikonočního menu se mi podaří ještě připravit.

Doufám, že u vás je všechno v pořádku a svátky si užijete, jak se patří.Mrkající













Nemůžu se dočkat

19. března 2018 v 18:03 | Helena.B |  Jaro
Jaro by tu mělo být už zítra, ale momentálně to u nás vypadá takto :



Mráz, sníh a zima


Vloni už krásně kvetly sněženky


Sněženky už letos na zahrádce skutečně vkvetly, ale po pár dnech přišel mrazík a bylo po kráse. Vydala jsem se do zahrady, která potřebovala vyčistit po zimě, ale nadšení trvalo jenom dva dny. Teď se dívám z okna a věřím, že se brzy dočkám změny k lepšímu.


Fotka lýkovce je opět loňská. Letos nejsou květy tak pěkné.


Čemeřice také čeká na sluníčko.


Měla jsem v poslední době smůlu. Na podzim mi odešel foťák i mobil a před pár dny i počítač. Pomalu a s pomocí bližních to všechno dávám opět dohromady. Chybí mi už jenom ten foťák. Fotky z mobilu nejsou to pravé. Ještě že mám zásoby v archívuUsmívající se.

Na něco je ale ta zima venku dobrá. Můžu se věnovat ručním pracem a také čtení. Zrovna jsem si z knihovny přinesla kopu knih, které vypadají velmi čtivě.








Mějte se jarně. Pozor ale na chřipku! Ta nás tady stále zlobí. Mně se naštěstí letos vyhnula. Snad už to tak zůstane.

Volové

23. února 2018 v 17:43 | Helena.B |  Vesele i vážně

Minulý týden byly u nás na prázdninách vnučky. Po tom, co jsem občas zaslechla z vedlejší místnosti nějaké peprnější slůvko, byla jsem nucena zasáhnout a udělat holkám přednášku na téma dobré marvy. Začala jsem u toho nejpoužívanějšího slova. Nejdřív jsem se dívenek zeptala, jestli vůbec vědí, co je to vůl a když jsem jim sdělila, že je to větší zvířátko, podobné kravičce, byly značně udivené. O kastraci jsem se nezmínila, to by tyto jemné dušičky asi vyděsilo.
Následně jsem zavítala na jedny moudré internetové stránky, abych se přesvědčila, že dívky neklamu a zjistila jsem následující :
1/ Vůl je kastrovaný býk tura domácího.
2/ Slovo vůl se používá při označení hloupého člověka.
3/ Slovo vůl se používá k oslovení kamaráda.

Tak a teď babo raď! K ostatním nevhodným slovům jsem se už raději nevracela.
Jenomže hned další den jsme jely autobusem a holky jsem posadila před sedadlo, kde vedli hlasitý hovor dva výrostci. Hovor vypadal asi takhle : "Vole - píp - vole - píp - vole - píp..." Pro vysvětlení - "píp" je velmi ostré neslušné slovo a cesta trvala asi 15 minut. Myslím, že holky měly uši nastražené a já jsem byla naštvaná. Sice nic nového pod sluncem, ale prostě se mi to nelíbilo.
Když jsme vystupovaly a kluci nás míjeli, řekla jsem holkám, že kdyby chtěly vidět, jak vypadá vůl, tak tady jsou hned dva. Věděla jsem, že riskuji minimálně další nadávku, ale nemohla jsem jinak. Kluci si mně prohlédli, neřekli nic a upalovali pryč. Holky se jenom uchichtávaly.







Další díl Husitské epopeje

27. ledna 2018 v 18:21 | Helena.B |  Knihy

Tak jsem zase o kousek dál. Minulý týden jsem vrátila do knihovny V. díl Husitské epopeje Vlastimila Vondrušky. Marti, Fukčárinko, jak jsi na tom ty? Můžu říct, že i pátý díl je velmi čtivý a už jsem viděla někde v knihkupectví díl šestý. Jsem panu Vondruškovi vděčná, že mi ukázal husitskou dobu jinak, než jsme se o ní učili ve škole. Někde jsem četla i dost nepříjemnou kritiku na jeho knihy, ale nejsem žádný vědátor a tak mi to stačí.



Kromě této knihy jsem od Vánoc přečetla ještě další bezvadné knížky. Tipy na ně dám někdy příště. Momentálně jsem třetí týden nemocná, dobrala jsem antibiotika a ještě nejsem úplně fit. Pracovat se s tím moc nedá a nálada taky nic moc, u čtení většinou usnu a na nějaké tvoření není zatím pomyšlení, ale žijuUsmívající se!

Přeji vám pěkný víkend a pohodový nový týden. Nějak moc rychle to uběhlo. Už bude únor!





Kam dál