Trocha historie nikoho nezabije

8. září 2016 v 23:17 | Helena.B |  Knihy
Na stará kolena jsem si oblíbila historické romány. Ve škole mne dějepis moc nebral. Bylo to určitě proto, že učebnice dějepisu byly celkem útlé, ale obsahovaly samá data a nezáživný text. Většinou jsem z toho měla v hlavě pořádný guláš. Přiznám se, že jsem z dějepisu na gymnáziu dokonce maturovala, ale to maturitní vysvědčení raději nikomu neukazuji.
Možná že člověk musí k takové literatuře dozrát, ale také to bude asi tím, že v současné době je opravdu z čeho vybírat.
Po přelouskání čtyř šestisetstránkových dílů Přemyslovské epopeje od Vlastimila Vondrušky jsem se pustila do další Vondruškovy epopeje, tentokrát z doby husitské.








Byla jsem známou předem upozorněna, že se Husitská epopej čte lépe, než Přemyslovská a měla pravdu. Obě knihy jsem přímo "zhltala". Bylo to asi tím, že pan Vondruška historické události oživil poutavým příběhem rodiny Prokopů, žijících původně v Písku. Děj nás prostřednictvím členů rodiny Prokopů zavádí také do Prahy, Krumlova a později do nově vznikajícího města Tábora. Král Václav IV. královna Žofie, Jindřich z Rožmberka, Jan Hus, Jan Žižka, Jan Želivský, císař Zikmund a další osobnosti té doby, popsané mnohem odlišněji, než jsem ji znala ze školy nebo z filmu. Byla to doba velmi krutá pro bohaté i chudé. Trest smrti za jakýkoliv přestupek a v jakémkoliv provedení nebyl nic zvláštního.
Dva díly mám přečtené, třetí jsem si dnes vypůjčila, ale ten si nechám až na později. Vyšel ještě čtvrtý díl a z výše uvedeného textu je patrné, že by jich mělo být sedm. Ty dva díly zatím nezklamaly. Vřele doporučuji.




 

Zázraky přírody

25. srpna 2016 v 16:18 | Helena.B |  Léto

Prázdniny pomalu končí a jak se tak dívám svůj blog pěkně odbývám. Přes den moc času doma netrávím. Jsem většinou na zahradě, kde je stále plno práce. Občas vyšlápneme s "holkami" na hory nebo do podhůří a večer jsem tak unavená, že se mi už do ničeho nechce. Dovolená mne teprve čeká začátkem září, kdy vyrážíme za turistikou na Šumavu. Už se moc těším. Můj muž mi tvrdí, že se ho touto cestou chci asi zbavit... Uvidíme.

Zatím jsem ale doma a potvrdím vám, že mnoho zajímavého se dá prožít i za humny.


Tady je můj první zážitek. Houba, zvaná květnatec archerův. Objevily jsme ji s kamarádkami minulý týden. Přiznám se, že jsem na vlastní oči nic takového dopodud neviděla a z objevu jsem měla obrovskou radost.


Že se v přírodě dějí zázraky, to jsem se přesvědčila nedávno. Koupila jsem si pár letniček, které jsem si chtěla zasadit na prázdné slunné místo na záhonu před domem. Když jsem začala hloubit jamky narazila jsem na něco bílého, něco jako ptačí vejce, jenomže ty kouličky byly měkčí a bylo jich tam moc. Připadalo mi to, jako želví vejce v písku. Nakoec jsem došla k závěru, že to budou asi vejce ještěrčí. Jenže jsem nevěděla, co s nimi. Pár jsem jich naskládala do staré nádoby a zasypala hlínou s pískem. Nádobu jsem odnesla do skleníku a čekala jsem co se stane. Na vejce jsem skoro zapomněla, když tu jsem zahlédla první malou ještěrečku. Později se jich objevilo ještě několik.



Příroda je mocná čarodějka, má obrovskou sílu a z ničeho udělá zázrak. Zde jsou další dva důkazy. Dvoumetrová slunečnice nám vyrostla jenom tak ze zatoulaného semínka po zimním sypání ptáčkům a malinká tůjka se objevila v chodníkové spáře také jenom tak, nevím jak...


Tady se trošku stydím. Na durmany jsme na jaře zapomněli. Když jsme je vytáhli v květináčích ze sklepa, už se to venku všechno pěkně zelenalo a kvetlo. Nedávali jsme jim velké naděje, přesto jsme je zasadili do volné půdy a zsalévali a hnojili. Opět zapracovala příroda.


Také jste už byli letos na houbách?


Toto jsou také zázraky přírody. Tři holky, každá originál... Člověk se nestačí divitUsmívající se.




Zase jeden rok za námi

10. srpna 2016 v 17:41 | Helena.B |  Rodina
Jsme velká rodina a není měsíce, aby se něco neslavilo. Tento víkend jsme tu měli jedny kulatiny a jednoho budoucího prvňáčka. Vnučky - sestřičky se narodily 3. a 4. srpna v rozmezí čtyř let.



O víkendu se hodně slavilo. Holky ode mne dostaly každá svůj dort, což vyvolalo nadšení, protože do té doby vždycky měly společný, tak jako celé roky jejich tatínek se strejdou, dvojčetem... Je to nespravedlnost!


Zatím nebyl problém sehnat patřičný počet svíček. Foukalo se a natřikrát!


Dárečky od babičky byly praktické. Trička, školní potřeby a háčkované hračky od tety Květy, ty už na ně čekaly ve skříni od jara.


Takto to vapadalo, před šesti lety, kdy Markétka dostala k narozeninám sestřičku Anežku.






Když to píšu, běhá mi mráz po zádech. Před šesti lety jsem byla celkem klidná, ale teď už to není moc příjemný pocit. Děti stárnou a mně se zdá že my stárneme dvakrát rychleji. Takový už je život.
 


Šternberk

30. července 2016 v 17:44 | Helena.B |  Cestování

Minulý týden jsem se po letech podívala do moravského historického města Šternberka. Město najdete kousek za Olomoucí. Když nám vedoucí zájezdu řekl, že tam setrváme od rána až do pozdních odpoledních hodin, divili jsme se, co tam budeme tak dlouho dělat a ono opravdu bylo co obdivovat a ještě jsme nestihli všechno.


Nejdříve jsme navštívili hrad ze třináctého století. Poprvé jsem se setkala s tím, že se uvnitř mohlo fotit. Potěšilo mne to, ale když se pohybujete v malých prostorách a velká grupa lidí vás buď sune před sebou nebo ji dobíháte a všude vám vykukují hlavy, není to ono. Ale přišli jsme sem, abychom se něco dozvěděli a ne, abychom pobíhali s foťákem, jako Japonci, nemám pravdu ?





Kousek od hradu je nádherný kostel Zvěstování Panny Marie s nepřehlédnutelným morovým sloupem a bývalý augustiniánský klášter, kam jsme se následně přesunuli.





Klášter byl založen ve 14. století Albertem II, který byl významnou osobností na dvoře Karla IV. Tento obraz a velkou část výzdoby interiérů namaloval v 17. století malíř J.K.Handke. V klášteře se kromě prohlídky pořádají také různé kulturní akce, které z větší části zajišťuje Handkeho spolek, jehož zakladatelem a významným členem je náš pan průvodce. Objekt kláštera je rozsáhlý a protože byl před revolucí využíván tak, jako mnohé, jemu podobné objekty, chátral a nyní se město snaží o jeho záchranu.


Pan průvodce je muzikant a svůj výklad prokládal hrou na téměř všechny hudební nástroje, které jsme míjeli a svou hru doprovodil zpěvem, což naši prohlídku velice oživilo.


Za zvuků kostelních varhan jsme obdivovali z kůru překrásné prostory kostela.





Odpoledne jsme navštívili na jiném místě muzeum, zvané Expozice času. Jak ještě mnozí pamatují, v tomto městě se nacházela Chronotechna, továrna na výrobu hodinek PRIM. Bohužel zůstalo po ní jenom pár exponátů. Expozice je zaměřena na čas jako celek, od jeho vzniku až po nejmodernější měření.





Bylo to zajímavé, ale pro nás pamětníky i smutné...



Město Šternberk je velice malebné, je zde hodně opravených starých domů, obchůdků, cukráren a restaurací. Jak už jsem na začátku napsala, pár míst jsme už nestihli navštívit.



Ještě jeden pohled z hradu...

O levanduli

6. července 2016 v 22:48 | Helena.B |  Tvoření

Čas levandule u nás doma pomalu doznívá. Mám toto období velmi ráda pro tu vůni, barvu a možná, že je v tom i nesplněné přání, přenést se do daleké slunné Provence a vidět na vlastní oči tu nádheru, kterou znám jenom z obrázků.


Letos se moje levandule předvedla a dala mi nádherné, rovné a dlouhé stonky, přímo ideální ke zpracování.


Nejdřív jsem si vyrobila věnec na domovní dveře. Silný měděný drát jsem omotala větvičkami buxusu a levandule. Je dobře, že se všechno dá dělat venku, kde také zůstane veškerý nepořádek, který tato činnost obnáší.


Kytičky levandule mám rozvěšené k sušení po celém domě. Většinou potom suché kvítky vydrolím do krabičky a používám k náplním pro různé vonné pytlíčky, srdíčka atd.


Ušila jsem další pohankový polštářek a k jeho náplni, pohankovým slupkám, jsem přidala pořádnou hrst levandulové drti, aby nejen hřál, ale také krásně voněl. Levandulové srdíčko, jako bonus.


Kytičky a paličky. Kytičky na věšáček a paličky do šatníku nebo do auta pro syna.






Některé keříky levandule jsem si koupila před sedmi lety a stále ještě krásně kvetou, jiné jsem si sama namnožila řízkováním.




Snad se budou tyto rady někomu hodit. Našla jsem je v časopisu Rozmarýna 7/2015, který mám moc ráda.


Ještě něco z toho samého zdroje. Mnoho dpbrých rad je i v letošní letní Rozmarýně.







Kromě levandule postupně sbírám a suším také další bylinky. Na zahradě je stále co dělat. Do toho přibudou vnučky, pro které už teď vymýšlím prázdninový program. Momentálně se ale starám o menší ZOO mého syna, který je s rodinou na dovolené. Toto ZOO čítá jednoho bílého křečka, ve dne spícího a v noci rámusícího, jednoho veselého pejska a 7 slepicUsmívající se . Nenudím se. První týden prázdnin je pomalu za námi, pro mne zatím bez vnuček a bez výletů s kamarádkami, to mne teprve čeká a věřím, že si to všichni užijeme.
Přeji i vám pěkné letní dny.

Střípky ze začátku léta

29. června 2016 v 15:10 | Helena.B |  O všem možném
Máme tu léto. Já jsem si ho už stihla vychutnat v různých variantách. Zažila jsem nedýchatelná vedra, bouřky, lijáky, vichry. Naše růžové království dostalo pořádně zabrat, kde je jeho voňavá krása dnes!


Ztráty mi nahradila moje levandulová miniplantáž. Čichám, sklízím, suším a pletu paličky.


Moje levandulování teprve začalo a v příštím článku se k němu ještě vrátím.


Prožila jsem už i menší dovolenou. Po čtyřech měsících jsem se opět setkala s mým sluníčkem a jediným vnoučkem - kloučkem, který se mi odstěhoval do Čech. S manželem jsme absolvovali dlouhou cestu všemi možnými vlakovými spoji. Zažili jsme stotřicetiminutové zpoždění žlutého vláčku RJ, jehož provozovatel nám nakonec velkoryse vrátil jízdné. Zažili jsme výluku na trati a cestu autobusem s partou "veselých" mužů v letech, školní výlety atd. Nestěžuji si, bylo do vlastně dobrodružství, jaké se s autem nezažijeUsmívající se.
Dovolenou jsme si naplánovali jenom na pár dnů, ale stačili jsme se porozhlédnout i po okolí synova bydliště, což jsou Malé Svatoňovice, rodiště Karla Čapka. O této obci jsem napsala článek před několika lety. Malé Svatoňovice jsou také známým poutním místem s výbornou, prý léčivou vodou, kterou si lidé nabírají u této krásné kaple.


Stačili jsme podniknout ještě jeden výlet po okolí a dostali jsme se až k Adršpašským skalám.


Výlet byl jenom krátký, ale moc pěkný. Nikdy jsem v těchto končinách nebyla, ale určitě se vrátím.


Oslavila jsem všechna rodinná červnová jubilea. Od nevěsty Ivetky jsem dostala vlastnoručně upečený a nazdobený srdíčkový dort.





Bez vysvědčení nemohou začít prázdniny, já už jsem ho dostala a děti to teprve zítra čeká.Usmívající se







Přeji vám sluníčkové dny, cestování bez nehod, krásné zážitky z cest, ale i z domova a pozor na klíšťata, těch se letos urodilo!



Růže

16. června 2016 v 14:36 | Helena.B |  Kytičky
V minulém článku jsem opěvovala divokou přírodu. Jenže ono je teď takové období, kdy člověk neví, kam se dřív podívat. Všude to kvete, voní a bzučí. Růže jsou koncem jara a začátkem léta nejkrásnější a nejzdravější, alespoň u nás doma. O nějaké té mšici nemluvím. Nedalo mi, abych si je nevyfotila a nepodělila se s vámi.


Náš růžový oblouk, focený ze strany. Není vůbec jednoduché zachytit to, co vidíme, především tu správnou červenou barvu.




Růži na obrázku jsem si koupila kvůli jejímu jménu, jmenuje se totiž Helenka ...


Tato růže je zase velmi stará, přestěhovali jsme ji na zahradu ze hřbitova, kde zdobila hrob manželovy babičky, ale stále se má k světu.


Toto je zase jiná, daleko mladší odrůda. Cedulička z obchodu se většinou ztratí a já nejsem přes růže žádný odborník, pletou se mi názvy plazivá, popínavá a pnoucí, ale člověk nemusí vždycky vědět všechno.


Konečně se mi podařilo zachytit kapky deště


Na růže mám slavnostnější vázy, ale tato větvička se ulomila, tak jsem ji v rychlosti dala do džbánku, no a celkem jí to sluší.


Od růží ke kopřivám. V posledních letech jsem si oblíbila okrasné kopřivy. Zjistila jsem, že přes léto je to moc hezká a nenáročná venkovní dekorace. Letos jsem objevila v květinářstvích hodně nových druhů.






Jsem na zahradě každou volnou chvilku, je to dřina i relax. Momentálně rozkvétá levandule, už jsem zakoupila stužky a látky na pytlíčky a těším se, jak si to doma provoním. Určitě nejsem sama.
Přeji vám příjemné poslední červnové dny.



Čas kvetoucích luk, bezů a šípkových růží

10. června 2016 v 23:21 | Helena.B |  Cestování
Včera jsme si vyšly s kamarádkami do beskydských lesů. Den před tím vyhrožovali bouřkami, ale nakonec nám počasí přálo. Nebylo nijak horko a cesta byla příjemná. Přestože jsme se dostaly dost vysoko, stoupání bylo pozvolné. Ušly jsme asi 10 km.


Jak už jsem napsala, sluníčko bylo zpočátku skoupé, proto mají fotky trošku pošmourný ráz. Procházely jsme polními cestami, mezi nepokosenými loukami v naprostém tichu, prostě pohoda.



Kopretiny za mřížemi, přesto působily velmi romanticky...


Když romantika, tak se vší parádou! Třeba s pávem na střeše jedné hospodářské usedlosti. První dojem nebyl příliš romantický. Páv nás přivítal na korbě nevzhledného malotraktoru domácí výroby, ale potom uznal, že to není pro něho dost důstojné místo a vlétl na střechu.


Celou cestu nás provázely květy černého bezu, však jsem si jich domů přivezla velkou tašku.


Křehká krása poměnek


Šípkové růže, ty byly také všude


Za celou cestu jsme potkaly jenom dvě dívenky, které si vyšly zaběhat, jinak ticho, klid...


A nakonec jedna dobrá zpráva. Rostou! Můj letošní první úlovek.







Přeji vám klidný slunečný a odpočinkový víkend.

Smoothie

4. června 2016 v 15:53 | Helena.B |  Kuchyně
Začátkem letošního roku jsem dostala tento šikovný mixér na přípravu smoothie.


Sama bych si ho nekoupila, přestože je to v poslední době veliký hit. Doma mám plno "pomocníků" a na některé z nich léta padá prach. Ale tuto mašinku musím moc pochválit. Je malá, skladná a je s ní lehká manipulace, ve srovnání s mým kuchyňským robotem jedné známe značky, kde se mi bez asistence dalších osob, ani po letech nepodařilo správně sestavit stejný přístroj po umytí.


Tady je už přístroj připraven, jablíčko, kiwi, banán, kousek zázvoru a semínka chia.


Hotový nápoj, díky všem ingrediencím, včetně zázvoru, je velice osvěžující a zdravý. Doporučuji ho pít vychlazený a neředit vodou. Naopak u tužšího ovoce doporučuji před mixováním nalít pár lžiček vody.


Další varianta. Pomeranč, jablko, kousek mrkve a semínka chia.


Z historie
Toto "ovocné pyré" konzumovali lidé ve Středomoří již po několik staletí, avšak ve Spojených státech se stalo běžným pokrmem až ve 20. století - poté, co byla vynalezena lednička a mixér. Do doby než byl vynalezen mrazák, lidé připravovali Smoothies pouze z plodů, které bylo v onu roční dobu k dostání (banány, ananasy a jahody), až poté se začalo přidávat ovoce jako borůvky, maliny, brusinky a granátové jablko. V 30. - 50. letech 20. století získávalo Smoothie více a více příznivců, nicméně konzumaci tohoto nápoje nejvíce ovlivnila 60. léta, kdy se lidé začínali více zajímat o zdravou stravu a makrobiotiku. V této době toto "ovocné pyré" získalo svůj název Smoothie - což je v překladu "jemný".

Použití
Zde platí - sto lidí, sto chutí, a proto možných variant, jak si Smoothie připravit doma, je velmi mnoho. Záleží na každém z nás, jak si jej připravíme. K výrobě můžeme použít jeden či více druhů ovoce, můžeme připravit čistě zeleninový nápoj, nebo můžeme zkombinovat ovoce se zeleninou. Rovněž můžeme přidat mléko či jogurt a udělat si Smoothie na způsob Milkshake. Můžeme si jej také přisladit cukrem nebo zchladit kostkami ledu.

Zdroj : http://smoothies-recepty.cz/co-je-to-smoothie/


Dnes jsem si koupila první letošní jahody, přidala jsem snítku máty, trošku smetany a stévii na oslazení (kvůli diabetikovi), jinak si myslím, že trošku cukru pro ostatní neuškodí.


Mixér je víceúčelový a já ho používám v kuchyni i při přípravě jiných jídel. Je jenom trošku menší.




Mějte se pěkně a užívejte si zahradních plodů...Usmívající se

Tradiční kaštanový pozdrav

14. května 2016 v 14:12 | Helena.B |  Jaro
Minulou sobotu jsem byla v Ostravě v divadle a když jsme se vraceli pozdě večer zpět, nestačila jsem se divit, jak ve tmě krásně svítily svícny kaštanových květů, kterých bylo v ulicích nepočítaně. Uvědomila jsem si, že pokud chci dodržet tradici, musím se co nejdříve vypravit za kaštany na Hukvaldy. Zpočátku tohoto týdne počasí k výletu přímo vybízelo.


Hned u vstupní brány jsem pořídila tento snímek a udělala jsem dobře, protože uvnitř obory už byly některé stromy odkvetlé. Ale to nevadí, kromě kaštanů je v oboře plno jiných objektů k obdivování a k focení.
V posledních dvou týdnech jsem měla potíže s pohybovým aparátem a paní doktorka mi nakázala klidový režim, proto jsme předem vyloučili výstup na hrad, takže to tentokrát bylo bez rozhledů a bez pohledu na nádherné kořeny chráněných buků.


Tak naše cesta vedla pěkně po rovině. Chatička v povzdálí má nad vchodem nápis "Hubertka" a nádherně se vyjímala mezi rozkvetlými keři a stromy. Vedle kaštanů v tomto období v oboře kraluje hloh a poznáte to zrakem i čichem, což po delší době už není moc příjemné.


V oboře je kromě zdravých vzrostlých stromů k vidění i mnoho různých kuriozit, jako tato trojnohá lípa, kterou jsem na blogu už několikrát ukázala. Bez listí vypadá jako nějaký tvor-netvor z pohádky. Ale já jsem byla ráda, že po zimě opět obrazila. Lípa se nachází v blízkosti slavné sochy lišky Bystroušky III., která je zatím stále na svém místě.


Když jsme byly v oboře před měsícem s kamarádkami, všimly jsme si na stromě malé krabičky. Původně jsme to tipovaly na starý rezavý tranzistorák, a já jsem doma podotkla, že se v tom jistě ukrývají kešky. Syn, který tuto zájmovou činnost provozuje mi řekl, že to může být fotopast a hned jsme si to našli na internetu. Takže tak. Liška je v bezpečí.


Společně s kaštany je zde hojně k vidění áron karpatský, když jsem ho tu před třemi lety objevila a zjistila, co je to vlastně za kytičku, chodím sem pravidelně i za áronem...

Pomalu jsme došli na jeden konec obory, kde je malebná hájenka a plno objektů ze dřeva. Já jsem však sem přivedlla svého muže proto, abych mu ukázala nově postavený altánek, kde si znavený návštěvník může odpočinout, posvačit, popřípadě se posílit kalíškem něčeho ostřejšího.


Detail sovy


Úplně na konci cesty jsem objevila tento košatý strom, který se mi moc líbil. Jenže to byla jenom polovina cesty, stejnou cestou jsme se vraceli zpět. Měla jsem obavy, jestli jsem to s tou chůzí trošku nepřepískla, ale jak vidno, pohybový aparát chce pohyb a brala jsem to jako součást léčbyUsmívající se. Však on by se ozval a zatím je to dobré.






Mějte se pěkně a běžte do přírody!

Kam dál