Moje bylinky

7. července 2017 v 10:29 | Helena.B |  Léto
Nepříznivé počasí na jaře zavinilo to, že letos u nás nebude téměř žádné ovoce. Abych jenom tak nelenošila, zaměřila jsem se na bylinky.



Sirup ze smrkových výhonků proti nachlazení je už stará záležitost.


Květ černého bezu jsem letos jenom usušila. Sirup mi zbyl od loňska. Smíchaný s ledovou vodou osvěží v letních vedrech.


Tak se u nás suší. Mám sice elektrickou sušičku, ale sem se vejde více materiálu a sušení je přirozenější. Dvě takovéto "nohavice" mám z minulých let. Jsou jenom třípatrové, tuto jsem si zakoupila letos a je dlouhá od stropu po podlahu.


Květ jetele jsem sbírala poprvé. Po usušení si zachoval svoji barvu, která ve směsích pěkně vynikne. Jetel se používá na různé neduhy.




Lípa rychle odkvétá. Už se těším na voňavý čajíček.


Třezalka tečkovaná, jedna z devatera svatojánského kvítí. Svázala jsem pár kytiček na usušení.


Z části jsem si připravila tzv. Janův olej, ten dělám už třetí rok. Květy třezalky se zalijí kvalitním stolním olejem a na okně už sluníčko udělá své. Po třech týdnech by měl mít olej růžovou barvu. Má hojivé účinky při popáleninách nebo exémech a když už nic, tak pokožku pěkně promastí.Usmívající se


Bylinek mám na zahradě spoustu, hlavně různé druhy máty, meduňku, mateřídoušku, tymián, estragon, řepík a dobromysl. Dobromysl, neboli oregano, nepovažuji na naší zahradě už několik let za léčivku nebo přísadu do kuchyně, ale za plevel. Roste, potvůrka, všude až je to nemilé. Zrovna začíná kvést. Její květy se dají sušit a protože si zachovávají svoji barvu, jsou moc pěkné v suché vazbě.
Každým rokem v tuto dobu jsem si užívala rozkvetlé levandule. Bohužel, moje plantáž zašla možná suchem, možná stářím. Tak už to někdy chodí. Snad mi příští rok nové rostlinky přinesou stejnou radost.







Užívejme si prázdnin, sluníčka i přírody. Také deštíček patří k létu ( u nás zrovna prší )Úžasný.
 

Po roce

26. června 2017 v 13:23 | Helena.B |  Rodina
O víkendu se u nás sešla část rodiny, aby mi připomněli, že je mi zase o něco víc. Nic veselého. Vůbec jsem o této záležitosti nechtěla psát. Jenže si myslím, že by letní dort před rozkrojením mělo vidět víc lidí, ne jenom rodina.


Překrásný dort upekla na nazdobila snacha Ivetka. Všechno, co na něm vidíte, vyrobila sama. Není cukrářka, je samouk. Vůbec se mi ho nechtělo rozkrojit.


Od druhé snachy Petry jsem dostala tuto soví kosmetickou taštičku a velkou kytici lilií.



Takovou kytičku jsem vždycky dostávala od maminky, tentokrát je od manžela.



Soupravu na výrobu domácí lučiny jsem si moc přála. Myslím, že jsem ji viděla u Květy. U nás se lučina vyrábí velmi často a už se těším na první mňamku.


Tak to vypadá ve skutečnosti.


Narozeninové veselí se odehrávalo převážně doma, kde byl příjemný chládek, ale zašli jsme i do zahrady, podívat se, jak nám to tam roste a koho jsme spatřili mezi sazenicemi dýní! Pěkně si tam odpočíval malý zajíček. Jeho rodič nám to tam občas pěkně okouše, ale na mláďátko se nikdo memůže zlobit. Pro vnučky to byl zážitek.







Mějte se pěkně a pozor na sluníčko! Všeho moc škodí.Úžasný

Opět kvetly kaštany...

4. června 2017 v 13:21 | Helena.B |  Jaro
Kdo navštěvuje můj blog déle, jistě si vzpomene, že nevynechám žádnou jarní návštěvu hukvaldské obory. Jenom připomenu, že se na Hukvaldy chodí na hrad stejného jména, do obory za odpočinkem, tedy pokud není zrovna víkend a davy návštěvníků vám nešlapou na paty. Také se sem chodí za Janáčkem a jeho liškou Bystrouškou, za kulturními akcemi, za kvetoucími kaštany a starými stromy, živými i těmi, kteří to už mají za sebou a jejichž kmeny tu můžete všude vidět.


My jsme se sem vydaly s kamarádkami a jejich školou nepovinnými vnučkami minulý týden.


Ještě než vejdete do obory, míjíte hukvaldský kostel s nádhernými vyřezávanými dveřmi a překrásnou klikou. Nad tou krásou žasnu, kdykoliv kolem procházím.


Nedaleko vstupní brány se nám naskytne pohled na pasoucí se stádo daňků pod obrovskými kaštany. S daňky se setkáte i na dalších klidných místech obory.


Ještě jednou daňci o kousíček dál.


Tuto zvláštní trojnohou lípu už mnozí znáte. Stále se má k světu.


Nedaleko lípy sedí na svém balvanu slavná liška Bystrouška t.č. III. Nelze projít bez zastavení.


Hlavně nesmím zapomenout na to, kvůli čemu jsme sem tentokrát přišly. Kaštany jsou tu všude, zatím beze stop klíněnky jírovcové.


Cestu na hrad jsme vynechaly, tak alespoň jeden snímek zespoda.



Málem bych zapomněla na áron karpatský, se kterým jsem se zatím setkala jenom zde.


Je čas školních výletů. Pro mnohé z dětí byl jistě velký zážitek, jít v doprovodu koníka.







Pokud se někdy zatouláte do Beskyd, přijďte se také podívat. Je tu krásně po celý rok.
 


Na zahradě

25. května 2017 v 17:08 | Helena.B |  Zahrádka
V poslední době trávím hodně času na zahradě. Je to příjemný relax i když té námahy je tam dost. Věkem sil ubývá a konve s vodou na zalévání jsou nějak těžší. Prostocviky mezi záhonky jsou někdy i životu nebezpečné. Často si vzpomenu na slavný film "Slavnosti sněženek" a na pana Krejčíka, ležícího mezi záhonky a vytrhávajícího plevel. Je to možná praktické, ale trošku nepohodlné. Hlavně je k tomu potřeba ještě jeden člověk, který vás zvedne...


Všechny ty tělesné útrapy mi ale vynahradí pohled na rozkvetlé a rozkvétající kytičky. Malý kousek trávníku s kopretinami každoročně bráním vlastním tělem, jinak by je už dávno "sežrala" sekačka. Vždycky se na toto období těším. Jenom lituji, že tak skromné a něžné kvítí nevoní...


Ještě kytička do vázy


Vloni jsem si koupila ozdobný česnek. Když jsem si začátkem roku na to vzpomněla, nemohla jsem přijít na místo, kam jsem cibule umístila. Na jaře se ozvaly samy. Měla jsem obrovskou radost. No není to nádhera? Na rozdíl od kopretin dokonce voní.


Tady je naše malé ZOO. Mladé ještěrce se zalíbilo v petrželi. Seděla tam celý den.









Přeji vám krásné dny, plné sluníčka, kytiček a pohody.

Šité dárky

7. května 2017 v 13:22 | Helena.B |  Tvoření
Kamarádka z našeho turistického spolku oslavila nedávno kulaté narozeniny. Protože téměř všechny z nás jsou tak trochu tvořilky, dohodly jsme se, že přineseme dárečky z domácí dílny.


Do realizace jsem se, jako vždy, pustila na poslední chvíli. Nejdřív jsem ušila srdíčko, hojně plněné levandulí, která mi letos z větší části "odešla", možná stářím, možná suchem. Takže v létě nebude žádné velké "levandulování". Je mi to líto, ale nedá se nic dělat. Ještě že mám dostatečné zásoby z minulých let.


K srdíčku přibyly dva jednoduché pytlíky na bylinky, které kamarádka pěstuje i sbírá. Těch není nikdy dost. V soupravě nechyběl ani pohankový polštářek, těch jsem za poslední rok ušila spoustu a u obdarovaných měly vždycky úspěch. Snad dobře poslouží i teď.









Máj

1. května 2017 v 19:48 | Helena.B



Konečně jsme se dočkali! Dnešní den byl přímo ukázkový. Modrá obloha, příjemná teplota a hlavně naše třešnička vydržela kvést. Přečkala mráz, déšť i sníh.


Jenom včeličky neslavily Svátek práce. Ty měly naopak plné ruce (nožičky) práce Usmívající se!


Předešlé dva dny jsem měla na prázdninách vnučky a ty si to na zahradě užívaly. Po dlouhém deštivém týdnu nenechaly jedinou kytičku na pokoji.


Tvořila se srdíčka, trhaly se kytičky do vázy a vyráběla se košťata na slet čarodějnic. Bylo u nás veselo. Dnes jsem si ale obhájila samotu a klid. To je občas potřeba.


Modřence krásně kvetou.


Když už jsme u těch srdíček, tak ještě jedno mechové...






Přeji vám nový měsíc jenom takový, jaký má být. Hodně rozkvetlý, sluníčkový i s deštíčkem, ale jenom s tím teplým, májovým...

Tatarák trochu jinak

23. dubna 2017 v 17:07 | Helena.B |  Kuchyně
Můj muž je velikým milovníkem klasického tataráku. Dlouho mne lákal, abych ho také ochutnala a velmi dlouho trvalo, než mne přesvědčil. Strašidlo střevních cizopasníků bylo silnější. Trvalo léta, než jsem podlehla a nelituji. Manželův tatarák chutná výtečně, stal se naší sváteční specialitou a "dostal" i ostatní členy rodiny.

Manžel je ale také velký odpůrce červené řepy. Oba však víme, jaké blahodárné účinky na lidský organismus řepa má, zkoušeli jsme různé recepty a musím říct, že v jeho případě marně...
Nedávno jesm našla u blogerky Ivy ( Babčiny recepty ) zajímavý recept na tatarák z červené řepy .




To prostě uvaříte několik kousků neoloupané ČŘ, asi 3 kousky ( 250 g ) a necháte vychladnout. Řepu oloupete a namelete na masovém mlýnku stejně, jako klasiku. Přidáte jednu střední, na drobno nakrájenou cibuli a ostatní ingredience, jako do normálního tataráku. To znamená : hořčici, kečup, pepř, sůl, kari koření, worčestrovou a sójovou omáčku, trochu oleje a jeden žloutek ( nemusí být, ale je to lepší ), prostě podle vlastní chuti.
Vše se zamíchá a je to! Pak už přijdou na řadu topinky s česnekem, které potíráme připravenou směsí.
Topinky s falešným tatarákem zmizely velmi rychle. Velmi kladně byly přijaty i dalšími strávníky. Když jsem recept předala kamarádce, brzy mi hlásila, že už tataráček vyráběla několikrát.

Odpůrci červené řepy určitě změní názor stejně tak, jako můj muž. Tatarák z červené řepy je lehce stravitelný, zdravější a hlavně levnější než klasický. Iva píše, že to maso není, ale pokud se dobře ohutí, je to pochoutka. Topinky nejsou podmínkou, je možné použít jakékoliv pečivo.
Vyzkoušejte a uvidíte!Mrkající







Retro román a něco navíc

18. dubna 2017 v 20:12 | Helena.B |  Knihy
Nedávno jsem přečetla bezva knihu. Jmenuje se "Přezrálé moruše" a napsala ji Jana Klimečková. Když jsem si ji v knihovně prohlížela, myslela jsem, že hlavními hrdinkami budou nějaká "odrostlá děvčata". Abych pravdu řekla, neměla jsem moc chuti do čtení, protože jsem očekávala křivdu, ostrou kritiku minulé doby, včetně front na banányUsmívající se, jak už to v dnešních retropříbězích chodí.



Byla jsem ale mile překvapená. Přezrálé moruše jsou v románu opravdu přezrálé moruše a mají zde svoje místo v jednom ročním období. Hlavní hrdinka se jmenuje Eva a představuje ženu, která si musí poradit se všemi překážkami té doby. Rodina, studium při zaměstnání, zaměstnání, vlastnoruční výroba šatníku a vylepšování jídelníčku atd. Tak, jak jsme to musely zvládat my, holky dříve narozené.


Čtení je to spíše pro holky dříve narozené a vřele doporučuji. Ty mladší snad pochopí, že se v té době dalo žít i důstojně, ale že jsme musely používat více rozumu, vtipu a improvizace.





Aby to chlapcům nebylo líto, doporučuji veselou knížečku Lukáše Pavláska "Z deníku ajťáka". Konečně jsem se dozvěděla, kdo a co jsou to ajťáciMrkající. Nebudu předem prozrazovat....




Krásné svátky!

15. dubna 2017 v 20:43 | Helena.B |  Velikonoce











Přeji vám pohodové Velikonoce. Hodně sluníčka, teplíčka nebo aspoň toho svátečního lenošení za pecí...Mrkající

Medvědí česnekománie

4. dubna 2017 v 14:37 | Helena.B |  Jaro
Tak už ho tu máme zase! Medvědí česnek, neboli medvídek, jak mu říká moje kamarádka. Včera v televizi ukazovali, jaký je o tuto rostlinku velký zájem, někde hraničící až se zákonem.
Myslím, že ta česnekománie běží až v posledních několika letech, nikdy před tím mi nepřišlo, že by byl o medvědí česnek takový zájem. Před pár lety mne to také chytilo, snad proto, že u nás roste celkem hojně a je důvod vyjít si do přírody, která je v tuto dobu překrásná.


V neděli byl den přímo stvořený k procházce. Sluníčko svítilo a sasanky byly téměř všude.


První blatouchy a orseje. Krása! Jenom, když jsem si tuto fotku doma prohlížela na počítači, zjistila jsem, že mi tu krásu hyzdí plastový rozmáčknutý kelímek. Naštěstí se dal uříznout...


Konečně jsme dorazili na místo. Danny, pejsek našich mladých, si vychutnává tu správnou česnekovou vůni.


I česnekový koberec je fotogenický...


Dušovala jsem se, že si donesu jenom pár lístečků na okamžité použití, na chleba s máslem. Letos se mi vůbec nechtělo konzervovat, protože mi od loňdka zůstalo ještě několik skleniček. Nakonec bylo těch lístečků více, tak jsem je rozmixovala, trošku posolila, napěchovala do skleničky, zalila olejem (podle Květy) a uložila k okamžitému použití do lednice.



Myslím, že už mám pro letošek odčesnekováno. Mějte se krásně a vyrazte do přírody. Stojí to za to!



Kam dál