Pomalu ale jistě...

19. března 2017 v 16:24 | Helena.B |  Jaro
Tak už v pondělí tu máme opravdové jaro! Kytičky na zahrádce se začínají pomalu probouzet. Těší mne to, ale také děsí. Pobíhám nahoru - dolů ( zahradu máme z kopce - do kopce ) a zjišťuji aktuální stav po zimě a rázem mi není do zpěvu. Většinou nestihneme podzimní očistu na podzim, to se pak musí dohonit na jaře. Syn ořezal 3 prastaré jabloně a teď nás čeká úklid a zpracování větví a jiné činnosti, které mne sice baví, ale je toho opravdu moc a roky se připomenou... Musím se pochlubit, že česnek, zasazený letos v únoru, už vystrkuje lístkyUsmívající se a synův česnek, zasazený na podzim je na stejné úrovni. Všechno se nakonec dožene. Vzpomněla jsem si, jak jsme kdysi dávno sázeli česnek na Mikuláše. První den jsme udělali jamky, které do druhého dne zmrzly a do těch jamek jsme pak vložili česnek. K tomu jsme si museli svítit reflektorem (to ještě nebyly čelovky)Usmívající se. Někdy je i zahradničení dobrodružství.


Ukážu vám náš lýkovec.


Krásný, ale velmi jedovatý, každoročně to připomínám vnučkám.


Letos jsem objevila jeho miminko. Muselo tam být už pár let, mělo silný rozdvojený kořen. Vím to proto, že jsem lýkoveček vyryla a darovala kamarádce.
Pro ochránce přírody dodávám, že oba keříky jsou zahradní produkce, možná že jejich babičku někdo přinesl z lesa, ale já jsem to nebyla...


Čemeřice je také nádherné jarní kvítí, mám doma i tu černou, co je bílá, ale ta má zatím jenom poupátka.


Na závěr keříček bledulí.









Přivítejme jaro s úsměvem a užívejme si ho!
 

Poslové jara

6. března 2017 v 14:24 | Helena.B |  Jaro
Konečně jsme se dočkali. Sluníčko svítí a dokonce i chvilkami hřeje, ptáčci zpívají, co jim hrdélko stačí a pokud nám pilný soused nepálí suché listí přímo pod oknem, srdíčko plesá!


Po chřipce u mne nastoupily bolesti snad všech svalů a kloubů, které vlastním. To mne ale tentokrát nezaskočilo. Očistila jsem hole a pohorky od bláta z minulé vycházky, uvařila horký čaj do termosky a s kamarádkami jsme vyrazily do přírody. Každoročně tuto dobu chodíme na jedno opuštěné místo. Nachází se uprostřed louky, zarostlé křovím. Kdysi tady stával rodinný dům, který snad vyhořel, nebo ho postihl jiný neveselý úděl. Mezi sutí a harampádím tam vždy v předjaří vykukují sněženky.


Mají velkou sílu a nezastaví je žádná překážka, protlačí s mezi kameny i suchým listím.


Ty na zahrádce a v květináči jsou už s kvetením o něco dál, škoda, že nevydrží do Velikonoc, ale v přírodě to jde velmi rychle. O Velikonocích už pokvetou jiné květy.




Užívejme si sluníčka i prvních kytiček a pozor na nachlazení, sluníčko sice hřeje, ale také klame!



Únor u nás

21. února 2017 v 20:02 | Helena.B |  Zima
Únor bílý, pole sílí......Usmívající se
Po téměř měsíčním marodění už zimu nemůžu ani vidět. Doma je sice pohoda a teplíčko, ale za tu dobu jsem hodně zlenivěla. Navíc domácí ponorková nemoc není moc příjemná záležitost... Tak vyhlížím jaro a vítám každý alespoň malinko slunečný den.


Náš okres zahajoval před dvěma týdny jarní prázdniny. Za oknem byl sice sníh, ale pořádný smog zabránil pobytu venku a to skoro po celý týden. Není co dodat - viz. foto. Hned první den se u nás sešly moje čtyři vnučky a u počítače bylo těsno. Další den nám přibyla nejstarší vnučka a holky si uspořádaly pořádný mejdan. Bylo co oslavovat. Nejstarší vnučka oslavila 14 let a jedna z mladších 8 let.



Babi se činila! Nejsem žádná cukrářka a ani mne nebaví zkoušet nějaké novinky. Je to pořád dokola : ořechy, kakao, čokoláda, trošku marmelády a rum! Recept je podle naší maminky, ale výsledek stojí za to. Myslím ten chuťový.




Jak už jsem napsala, jsem velice líná osoba a nechápu, co jsem kdysi dávno všechno stačila stihnout s rodinou, zaměstnáním a domem a zahradou. Až na tu ponorku je ale doma moc dobře.Usmívající se Začala jsem uvažovat, do čeho se pustit, protože se Velikonoce blíží. Nakonec jsem sáhla po háčku a zkoušela vlnovkový vzorek. Bohužel, vždycky mi nějaké to očko scházelo nebo nadbývalo, tak jsem toho nechala a zkusila něco jiného.


Tady jsem očka zkrotila. Zkušené háčkovačky sice už asi nedohoním, musím se ještě hodně učit, ale mám radost z každého úspěchu a až mne to přestane bavit, zkusím zase něco jiného.

Začala jsem pomalu chodit mezi lidi. Navštívíla jsem přednášku o životě na Shetlandských ostrovech v podání tamního občana a přítele naší lektorky angličtiny. Také přednáška o viktoriánské Anglii, kterou jsem absolvovala minulý týden mne velice zaujala. Přednášela nám jedna mladá dáma, která ač Češka, žije v tomto stylu, běžně nosí šaty s "honzíkem" a korzety. Sama si náročnou róbu šije a vyrábí dobové šperky, atd. Na veřejnosti tím budí velkou pozornost. Trošku trhlá, ale milá.


Minulý týden jsem poprvé po dlouhé době vyšla do přírody. S kamarádkami jsme si sice nevybraly moc dobré počasí. Za chvilku po pořízení této fotky začalo silně sněžit, ale přežily jsem to ve zdraví.





Snad se jara už brzy dočkáme...


 


Mandala z obalů od čajových sáčků

31. ledna 2017 v 20:01 | Helena.B |  Tvoření
Téměř celý leden jsem promarodila. Nejdříve přišlo obyčejné nachlazení a poté škaredá chřipka, které se zbavuji dodnes. Nikomu tu hrůzu nepřeji. Aby to nebylo tak jednoduché chřipka přišla na mne i na manžela v jeden den. Dovedete si představit, jak to u nás vypadalo!
První týden jsem se nezmohla vůbec na nic, ani na čtení. Později jsem se snažila o nějakou jednodušší činost, která by mi udělala radost.


Inspiraci jsem našla v časopise Ona ví.


Dlouho jsem křečkovala obaly z čajových sáčků s tím, že si jednou pro potěšení vyrobím takovou mandalu. Teď se mi naskytla příležitost. V časopise je postup velmi názorně popsaný, tak jsem se pustila do díla.


Stříhala jsem, skládala, rýsovala a lepila...


Tak to dopadlo







V den zimního slunovratu

7. ledna 2017 v 23:32 | Helena.B |  Zima

Ve středu 21.12.2016, v den zimního slunovratu, jsme se s kamarádkami domluvily, že na pár hodin zanecháme vánoční přípravy, opustíme své bližní a vydáme se do přírody, abychom byly u toho. Ten den bylo krásně slunečno a pohádková námraza nám brala dech.


U nás to byl druhý den, kdy všude kolem bylo bílo a já jsem se modlila, aby to ještě chvilku vydrželo.


Cestu jsme začaly u této kapličky, říká se tady tomu Hájek. Pod kapličkou vyvěrá "zázračná voda", na kterou sem chodí lidé z celého okolí. Od pramene jsme šly dál, do Frýdeckého lesa a odtud na louku, kde se před nedávnem objevila nová kaplička.




Na přání Jarmilky dodatečně přidávám fotku z interiéru.


Kaplička byla postavena vedle veliké lípy tak, jak to má být, ale lípa se mi už nevešla do záběru.


Když jsme se u kapličky rozhlížely, zachytila jsem i nějaké ty čmoudíky, jsme holt v průmyslové oblasti...



Nečekala jsem, že námraza vydrží tolik dnů. Vím, že mnozí z vás pořídili hezčí fotky, ale v ten moment jsem věřila, že to všechno brzy pomine.


Cestou zpět jsme potkaly pár ostrých hlídačů.


Také patník v sukýnce...



Nakonec jsme dorazily k této frýdecké tvrzi. Ví někdo, jaká je její historie? Čekám na odpovědi...







Musela jsem sáhnout do archívu, neboť celý týden doma léčím nachlazení, které jsem si uhnala při svém nedávném cestování. Takže jediná novinka je, že už jsem skoro fitMrkající. Mějte se krásně a neumrzněte!

Střípky z mých Vánoc

30. prosince 2016 v 23:49 | Helena.B |  Vánoce
Moje letošní Vánoce utekly, jako voda. Vánoční svátky jsem trávila doma v kruhu rodinném, ale protože se mi část rodiny rozutekla do světa a bylo mi smutno, musela jsem se vypravit za nimi. Cesta byla velice dobrodružná. Cestovala jsem sama vlakem z Podbeskydí až do Malých Svatoňovic. To je čtyřikrát přestup při jedné cestě. No zvládla jsem to v pohodě. Všechny vlaky v ty dny jezdily na čas, což byl zázrak!
O Malých Svatoňovicích jsem již několikrát psala. Věděla jsem, že zde pořádají každoročně překrásnou vánoční výstavu, kterou jsem samozřejmě navštívila.




Každoročně se zde setkáte s půvabnými vystřihovánkami známé výtvarnice paní Markéty Vránové. Které bylo možno zakoupit v malém improvizovaném obchůdku společně s krásnou keramikou, výrobky ze včelího vosku a s mnoha dalšími vánočními předměty.


Nad krámkem dohlížel tento strejda s betlémem na klíně...


Zaujaly mne dekorace z přírodnin, se kterými se u nás moc nesetkáváme. Myslím, že patří spíše do Čech než na Moravu, ale nejsem si jistá.


Ještě jeden věneček na stěně.


Na vánoční výstavě nesmí chybět betlémy vyřezávané, papírové, perníkové, keramické a bůhvíjaké. Tady mne ale zaujal tento nádherný vyřezávaný betlém, který zabíral celou jednu stěnu místnosti.


Autorem betlému ze 40. let minulého století je lidový řezbář Adolf Kábrt, horník z nedaleké Rtyně v Podkrkonoší. Betlém zachycuje autentické stavby obce Rtyně, včetně kostela.



Domečky jsou osvětlené a na mlýnské kolo teče skutečná voda.
Na vodu jsme doplatili, protože vnoučkovi učarovala a nemohl se od ní odtrhnout. Protože je betlém umístěný na vyvýšeném místě, musel ho někdo vyzvednout a takový dvouapůlletý kluk se pronese. Nakonec jsme odcházeli s pláčem.







Zítra máme poslední den v roce. Nějak mi to všechno uteklo Vánoce i celý rok. Snad ten příští rok bude malinko pomalejší? Přeji vám (i sobě) hlavně zdraví, ale i štěstí, lásku a možná i peníze...




Přání

23. prosince 2016 v 22:56 | Helena.B |  Vánoce










Vánoční drátkování

18. prosince 2016 v 14:02 | Helena.B |  Drátkování
Chtěla bych ukázat svoji letošní vánoční tvorbu. Je to opět klasika - zvonečky, které dávám jako malý dárek svým přátelům. Původně jsem chtěla vyrobit něco nového, měla jsem plno nápadů, ale čas je neúprosný a nakonec se inovace nekonala.


Použila jsem drátky různých barev a průměrů, některé jsem ozdobila korálky. U televize se nemusí moc přemýšlet a při dobrém světle jde drátkování také dobře.


Využila jsem i zbytky drátků.


Byla toho plná ošatka. Většina zvonečků už není. Tento týden jsem absolvovala několik předvánočních setkání a ještě mne jedno čeká. Mám radost, když obdarovaný má radost....Usmívající se


Původně jsem myslela, že budu vyrábět takovéto andělíčky. Tělíčko je ze zvonečku, hlavička mne trošku potrápila, ale nakonec se povedla a křidélka se navlečením korálků zpevnila a dobře se tvarovala. Jenom s focením byl problém... Andělíček vypadá ve skutečnosti líp, ale stříbrný drátek se špatně fotí.


První nápad byly ozdobičky z černého drátku s dřevěnými korálky. Tak snad někdy příště až to všechno doladím.








Přeji pohodové předvánoční dny.


Advent

28. listopadu 2016 v 14:09 | Helena.B |  Tvoření




Včera jsme doma zapálili první svíčku na adventním věnci a nastal nám čas očekávání. Mám toto období moc ráda, přesto že mne čeká každoroční předvánoční běsnění, které skončí tak, že nebude všechno, jak jsem si představovala. S tím už počítám a nic si z toho nedělám. Těším se na předvánoční jarmarky, na setkání s přáteli a na celou tu atmosféru.
Narychlo jsem vyrobila jeden "věnec-nevěnec" na stůl a jeden věnec na dveře.


Mám ráda přírodní materiály a letos je to samá šiška.
Dnes nám dokonce napadlo trošku sněhu, doma je teploučko, do práce nemusím, no pohoda...







P.S. Teď jsem napjatá, jestli bude můj článek zveřejněný, protože jsem jedna z těch postižených, koho blog už pár dnů zlobí, hlavně u komentářů, nemůžu je psát ani číst. Dá se to prý vyřešit změnou prohlížeče. Asi tak budu muset učinit i když nevím proč. U provozovatelů jiných blogů nemám v komunikaci žádný problém.

P.S.Podařilo se, ale komentáře pro mne stále nefungují.

P.S. 2 Na rady některých z vás jsem změnila prohlížeč a už je všechno, jak má být.

Jeden recept na listopad

16. listopadu 2016 v 16:44 | Helena.B |  Kuchyně
Jsme ve druhé půlce listopadu a už i k nám dorazil sníh a mráz. Nic hrozného, jenom tak nenápadně. Já vlastně ani nevím, jak tam venku je, protože situace se opakuje, opět obklopena kapesníky, polykám antibiotika a leju do sebe bylinkový čaj. Nejsem zvyklá na marodění, něco se asi pokazilo, ale už se to řeší, tak snad bude líp.


Jenom malý pohled do zahrady. Vlastně mi to ani tak nevadí, mám se na co vymluvit a můžu se věnovat svým zálibám, jako je čtení nebo výroba drobných vánočních dekorací a dárečků pro své blízké. Také chvilinku vydržím u plotny, občas něco ukuchtím nebo upeču a dnes se chci s vámi podělit o báječný recept na makovo-jablečné řezy.


Pravda, fotka není moc povedená, neumím čokoládu rozetřít na korpus, jako zkušené cukrářky, ale to na chuti nic nemění. Je to jednoduché a rychlé pečení.

Makovo-jablečné řezy
(Od Jarušek)

Připravíme si :
1 kg jablek, 5 vajec, 30 dkg moučkového cukru, 2 dcl oleje, 1-2 dcl vlažné vody, 1 prášek do pečiva, 30 dkg polohrubé mouky, 15 dkg nemletého máku, čokoládu na vaření s tukem Ivou na polevu.

Vejce ušleháme s cukrem, vodou, olejem. Přidáme mouku s práškem do pečiva. Do 1/3 těsta dáme nemletý mák. Plech vyložíme pečicím papírem, poklademe nastrouhanými jablky. Na jablka nalijeme těsto s mákem a potom další těsto. Vše upečeme. Po upečení moučník obráceně vyklopíme na druhý plech. Odstraníme pečicí papír. Na jablka dáme čokoládovou polevu.

Já jsem ještě jablíčka posypala jemně skořicí a mletými ořechy. Trošku mne zarazil ten nemletý mák, ale asi to tak má být. Následně jsem objevila plno receptů s nemletým mákem. Moučník je lepší po několika hodinách nebo i na druhý a další den. Když zbude, je prý dobrý i z mrazáku (už to zkouším). Když se poleva povede, dají se řezy krájet i na malé krychličky jako drobné cukrovíčko.

Snad s tímto receptem někomu udělám radost, vyzkoušejte a uvidíte!



Kam dál