Vzpomínání na beskydské putování

6. listopadu 2017 v 21:08 | Helena.B |  Cestování
O víkendu jsem se zatoulala na blog k Pavlovi Tlusťjochovi. Tam mne zaujala jeho soutěžní otázka : " Kdo nebo co je a kde se nachází Švarná Hanka.
Já to vím a prozradím... Je to chata v Beskydech. Najdeme ji na hřebeni Gruň, na moravsko-slovenském pomezí, nedaleko lokality Bílý Kříž. Vloni, koncem srpna, jsme se s kamarádkami domluvily, že se tam vydáme. Chata je na hřebeni, vede k ní několik cest, ale vyšlapat se tam musí po svých. My jsme si vybraly zrovna ten horší terén. Pěkně do kopce, přes kořeny a kameny...


Autobusem jsme dojely na Visalaje a potom dál pěšky.


Cesta se táhla lesem, ale občas se nám naskytly opravdu krásné výhledy, třeba na Lysou horu...


A jsme tady !


To je ona, chata Švarná Hanka. Má to být jedna z nejstarších chat v Beskydech. Údajně tu pobýval i Petr Bezruč. Dovnitř jsme se nedostaly, protože tam probíhala příprava na svatební hostinu. Musely jsme se spokojit s bufetem a s venkovním posezením.


Byl konec prázdin a všední den, hostů nebylo mnoho. Za pěkného počasí o prázdninách a o víkendu je to tady, jako na Václaváku. Ani se nedivím tomu, kdo vytvořil toto umělecké dílo. Rozjívené dětičky i velké množství psů k pohodě vůbec nepřispívá.


Dobrosrdečný chlupáč "Endží" byl výjimka. Patřil k chatě a připomínal mi Maxipsa Fíka.


Prst kamarádky ukazuje na mapě, kde jsme. Před námi jsou slovenské hory


To samé ve skutečnosti i s kravičkami.


Popelníky jsme nehledaly, zato ještě pár podobných cedulí bylo v okolí chaty k vidění. Nabraly jsme sílu k cestě zpět, ta dolů bývá horší, zasmály jsme se, podrbaly pejska za ušima a vydaly se zpět.


Byla s námi úspěšná houbařka které, jako vždy, štěstí přálo...



 

Ještě chvíli si užít barviček...

23. října 2017 v 13:36 | Helena.B |  Podzim
Podzimní barvy mne fascinují. Je to listí s tisíci odstíny žluté, jsou to dýně se svou sytou oranžovou a jsou to "listopadky" v zahrádkách, ve stáncích i na hřbitovech.
Od včerejška nám celý den vytrvale prší. Byla jsem pozvána k synovi na oběd. Vytáhla jsem to největší paraple a vydala se do města. Mladí se mi smáli, když jsem dorazila s velkým barevným, javorovým a umáčeným listem v ruce. Doma mám pěknou sbírku. Listy voskuji a vyrábím různé dekorace. Bohužel, už před několika měsíci mi vypověděl službu můj foťáček. Chvíli jsem používala synův a stav toho svého jsem zatím nestačila konzultovat s odborníkem. Nevidím to růžově i když závada je stejná, jako před třemi roky. Tehdy mi foťák opravili ještě v záruce. Teď fotím mobilem a fotky nejsou tak dobré. Přesto jsem si pro sebe zachytila alespoň něco.


Toto už není pravda. Listy psího vína opadaly, zůstaly jenom šlahouny...


Dřišťál, focený skoro potmě. Je krásný do podzimních vazeb.


Na jaře jsem zasadila několik druhů dýní, především jedlých. Vyrostly mi okrasné, hlavně ty žluté pokroucené. Ty velké jsou špagetovky. Neporadí mi někdo s jejich zpracováním? Byla bych ráda.


Ještě dekorace v hrnci...


Mochyně nesmí chybět. Bohužel na zahrádce mi neroste, ale mám dvorního dodavatele...


Liliovník tulipánokvětý, který jsem si vyfotila v zámeckém parku ve Frýdku. Byl tak vysoký, že se do mobilu nevešel.




Není to krása?

Setkání s Robertem Fulghumem

12. října 2017 v 23:18 | Helena.B |  Knihy
Nedávno jsem na vývěsce u autobusové zastávky zahlédla plakát s velkou hlavou šedivého pána s nadpisem : "Listování s Robertem Fulghumem". Nechtělo se mi věřit, že by tento slavný americký spisovatel mohl zavítat do naší vesnice. Potom někdo plakátek přelepil a já jsem to brala tak, že to byla jenom nějaká legrace. Jenomže se plakátek znovu objevil a místní rozhlas zahlásil...
Zakoupila jsem si tedy vstupenku a navštívila místní kinosál, kde se měla akce konat.


Šedovlasý pán se skutečně dostavil. Doprovázeli ho dva čeští herci. Na jevišti proběhlo čtení z jeho starších knih a představili také novou knihu Opravář osudů.




Nakonec autor sám promluvil k publiku, kolegové herci překládali a bylo plno legrace.



Po představení bylo možné zakoupit některé autorovy knihy ( někdo si přinesl svoje ) a Robert Fulghum trpělivě podepisoval a podepisoval...


Na internetu jsem zjistila, že Robert Fulghum takto cestuje po vlastech českých již delší dobu a je tam i kalendář. Byl to velmi zajímavý zážitek a pokud bude mít někdo z vás možnost někde v blízkosti bydliště ho zastihnout, vřele doporučuji.


 


Pro dlouhé podzimní večery

18. září 2017 v 13:46 | Helena.B |  Knihy
O víkendu u nás intenzívně pršelo, dnes konečně vysvitlo sluníčko, ale zbytek týdne má být opět deštivo. Podzim je tady, nedá se nic dělat, ty deštivé dny k němu také patří. Je to čas na pěknou knížku. Já jsem během léta četbu zanedbávala, ale už zase louskám, co se dá. V knihovně jsem narazila na "Stoletého staříka". Kniha měla velkou reklamu, tak jsem byla zvědavá.




Možná že jsem čekala víc. Je to taková zmatená černá komedie. Něco, jako švédský Švejk. Na přebalu jsem se dočetla, že autor má rád Haška. Tak jsem to dobře odhadla. Možná, že si to někdy přečtu znovu. Uvidíme. Ale doporučuji k přečtení...Mrkající



Abychom zůstali ve Švédsku. Severské detektivky jsou fain. Pár jsem jich už přečetla. Pro ženskou trošku drsnější, ale o to napínavější a čtivější. Na autora mne upozornila na svém blogu Evka. Díky za tip.






Přeji pohodové podzimní dny.

Konec prázdnin

1. září 2017 v 20:22 | Helena.B |  Léto
Konec prázdnin je tu. Podzim se blíží. Večery a rána jsou už chladnější. Dnes nám konečně začalo pršet.


Velké vedro minulých dní nebylo moc příznivé pro toulky po horách, ale čerstvý větřík to všechno napravil. Před pár dny jsme vyrazili s rodinou za výhledy na beskydské kopce a také na výzvědy do lesa.


Bohužel je velké sucho, houby nejsou. Ostružin je ještě dost a šípky už také dozrávají.


Hned mne chytila podzimní dekorační mánie a pár pichlavých větviček a hrst šípků jsem si přinesla domů.


Na cestě jsme uviděli tohoto hádka, byl jako živý, ale bohužel, už to měl za sebou. V atlase jsem hledala, co to je, ale žádný obrázek tomu neodpovídal.


Na stráni se pásly krávy. Mám radost, když na vesnici vidím to, co tam patří, zato mne trápí třeba velké podnikatelské sídlo, které vyrostlo hned na protějším kopci, kukuřice, která skončí v bioplynové stanici, fotovoltaické elektrárny místo lánů obilí atd.


Cíl cesty byla, jako už mnohokrát, tato kaplička v lese, zvaná Myslíkovské Lurdy. Už jsem o ní také několikrát psala.


Tato fotka je z jiné akce. Nemůžu se nepochlubit. Náš dámský turistický spolek uspořádal minulý týden pro naše vnoučata bojovku. Děti plnily různé úkoly, týkající se přírody. Samozřejmě že je nakonec čekala bohatá odměna Usmívající se.


Na fotce je vedoucí celé akce plus 7 unavených a spokojených kloboučníků Usmívající se.







Přeji vám pohodový víkend a vlastně celý nový měsíc.

Zahrada v srpnu

17. srpna 2017 v 16:49 | Helena.B |  Zahrádka
Přes den je stále ještě horko, ale rána a večery už jsou chladnější. Prázdniny se chýlí ke konci. Sucho nám utužilo svaly při intenzívním zalévání. Jablíčka a švestičky z naší zahrádky se letos nebudou konzumovat, také se nebudou sbírat a zpacovávat a my si odpočineme...Usmívající se
Něco nám ale na zahradě přece jenom vyrostlo.


Tento muškát jsem dostala vloni k narozeninám. Nevěřila jsem, že přežije zimu. Ještě začátkem léta měl podezřele nažloutlé listy a nakonec se z něho stal takový fešák!


A teď zpráva pro Emu. Ačokču i popínavý špenát jsem zasadila, sice trošku opožděně, ale obě rostlinky se mají k světu, ačokča má plody a špenát jsem si hned oblíbila!


To je on.
Ema obě rostlinky představila vloni v srpnu na svém blogu. Na moji žádost mi poslala semínka a tak to dopadlo. Ačokču jsme ještě neochutnali, ale špenát je výborný. Zatím ho přidávám jenom do salátů nebo lístky pojídám jenom tak.


Další letošní experiment. Omylem jsem při své "slepotě" zakoupila semínka lilku namísto cukety. Vůbec jsem neměla s pěstováním lilku zkušenosti a přiznám se, že jsem lilek ještě nikdy nejedla. Zkusila jsem semínka zasadit a ono to roste!


Skleník máme plný různých papriček a feferonek všeho druhu, pálivých, jako čert. Tato je prý ta nejpálivější, dle mého muže a ten už něco vydrží...


Dýně také pomalu dozrávají. Je zajímavé, že ty ozdobné jsem letos ani vloni nevysazovala. Semínka musela přežít v kompostu 2 roky a letos nějakým způsobem vyklíčila. Holt příroda ví své!


Oregano, to je pohroma i potěšení naší zahrady. Roste to všude, jako plevel, už i místo trávníku. Je ho tolik, že už několik let suším jeho květy, které si zachovávají i po usušení svou barvu. V dušičkové a vánoční vazbě jsou moc pěkné.


Téměř všechna levandule mi přes zimu uschla a květy oregana posloužily jako náhrada při zahradním tvoření.


Na farmářských trzích se mi zalíbila fialově kvetoucí rostlinka, připomínající šeřík. Je to prý něco, jako "motýlí keř", ale ten to není. Je to taková převislá trvalka. Stará keramická nádoba jí sluší. Uvidíme, jestli přežije zimu...









Zdravím všechny zahrádkáře, milovníky květin i ty ostatní. Užívejme si léta i když pro mnohé z nás není horko moc příjemné. Za chvíli tu ale bude to "babí" a to už bude lepší. Ať nám kytičky dělají radost!


Kroměříž

24. července 2017 v 18:10 | Helena.B |  Cestování
Když se podívám do kalendáře, vidím, že nám to velmi rychle ubíhá. Kalendář mám hustě popsaný "službami". Jsem letos hlídací babička téměř na celý úvazek. Říkám téměř, protože se najde i nějaký ten volný den. To mám ještě dvě další vnučky ve městě, které také ráda vidím a ony si rády chodí hrát k nám na vesnici.
Žádnou dalekou cestu letos neplánujeme. Místo ní se chodíme dívat na fungl nový plynový kotel do sklepa. Holt teplo v zimě je přednější...
Ale občas se naskytne příležitost vycestovat, třeba jenom za humna. Tentokrát to bylo sice trošku dál, do mého rodného města Kroměříže. Říkám do rodného, protože jsem se narodila v tamní porodnici. Moje bydliště však bylo o několik kilometrů dále. Tenkrát se do Kroměříže jezdilo vlakem za 1,- Kčs nakupovat, do kina nebo jenom tak, pocourat se v "Podzámce".
Moje děti a jejich rodiny toto krásné město neznaly a tak jsem se rozhodla, že je seznámím. Příležitost se naskytla hned minulý týden, kdy mi sestra zavolala, že meruňky jsou natrhané a připravené k vyzvednutí. Tak se jelo. Nejdřív to byla Kroměříž, potom moje druhé rodné město.
Měli jsme k dispozici jenom pár hodin, proto jsme volili jenom Podzámeckou zahradu.


Pohled na Arcibiskupský zámek, který je spolu s Podzámeckou zahradou a Květnou zahradou zapsán na listinu světového kulturního dědictví UNESCO.


Podzámecká zahrada je kouzelná, každý si tu najde to svoje. Příjemné jsou procházky ve stínu stromů, komentovaná jízda vláčkem nebo návštěva zvířecího koutku.


Nad velkými zvířátky převažuje rozmanité ptactvo, hlavně to okrasné domácí, které zde pobíhá volně po trávě k radosti dospělých i dětí.


V zahradě se můžete také na několika místech občerstvit. Všude je výhled na nádherné historické budovy. Tentokrát je to gotický kostel sv. Mořice.


Na zpáteční cestě jsme se zastavili u kašny s kvetoucími lekníny.


Žabka královna samozřejmě nesměla chybět...


Včechno je pečlivě upravené, prostě pastva pro oko. Jenom to sucho je znát i tady.


Rodina byla nadšená a to neviděli zámek uvnitř ani další překrásný objekt - Květnou zahradu. Tak možná příště. Já mám v archívu plno fotek Květné zahrady, pořízených asi přede dvěma lety, které jsem nestačila na blogu uveřejnit. Snad k tomu také někdy dojde.






Věřím, že jsem někomu dala tip na pěkný výlet. Návštěva Kroměříže zabere celý den, kromě mnou jmenovaných památek je tu ještě řada dalších pozoruhodných historických objektů.

My jsme si navíc vezli domů meruňky, které v našich končinách moc nerostou. Spokojenost byla dvojnásobná...Mrkající


Moje bylinky

7. července 2017 v 10:29 | Helena.B |  Léto
Nepříznivé počasí na jaře zavinilo to, že letos u nás nebude téměř žádné ovoce. Abych jenom tak nelenošila, zaměřila jsem se na bylinky.



Sirup ze smrkových výhonků proti nachlazení je už stará záležitost.


Květ černého bezu jsem letos jenom usušila. Sirup mi zbyl od loňska. Smíchaný s ledovou vodou osvěží v letních vedrech.


Tak se u nás suší. Mám sice elektrickou sušičku, ale sem se vejde více materiálu a sušení je přirozenější. Dvě takovéto "nohavice" mám z minulých let. Jsou jenom třípatrové, tuto jsem si zakoupila letos a je dlouhá od stropu po podlahu.


Květ jetele jsem sbírala poprvé. Po usušení si zachoval svoji barvu, která ve směsích pěkně vynikne. Jetel se používá na různé neduhy.




Lípa rychle odkvétá. Už se těším na voňavý čajíček.


Třezalka tečkovaná, jedna z devatera svatojánského kvítí. Svázala jsem pár kytiček na usušení.


Z části jsem si připravila tzv. Janův olej, ten dělám už třetí rok. Květy třezalky se zalijí kvalitním stolním olejem a na okně už sluníčko udělá své. Po třech týdnech by měl mít olej růžovou barvu. Má hojivé účinky při popáleninách nebo exémech a když už nic, tak pokožku pěkně promastí.Usmívající se


Bylinek mám na zahradě spoustu, hlavně různé druhy máty, meduňku, mateřídoušku, tymián, estragon, řepík a dobromysl. Dobromysl, neboli oregano, nepovažuji na naší zahradě už několik let za léčivku nebo přísadu do kuchyně, ale za plevel. Roste, potvůrka, všude až je to nemilé. Zrovna začíná kvést. Její květy se dají sušit a protože si zachovávají svoji barvu, jsou moc pěkné v suché vazbě.
Každým rokem v tuto dobu jsem si užívala rozkvetlé levandule. Bohužel, moje plantáž zašla možná suchem, možná stářím. Tak už to někdy chodí. Snad mi příští rok nové rostlinky přinesou stejnou radost.







Užívejme si prázdnin, sluníčka i přírody. Také deštíček patří k létu ( u nás zrovna prší )Úžasný.

Po roce

26. června 2017 v 13:23 | Helena.B |  Rodina
O víkendu se u nás sešla část rodiny, aby mi připomněli, že je mi zase o něco víc. Nic veselého. Vůbec jsem o této záležitosti nechtěla psát. Jenže si myslím, že by letní dort před rozkrojením mělo vidět víc lidí, ne jenom rodina.


Překrásný dort upekla na nazdobila snacha Ivetka. Všechno, co na něm vidíte, vyrobila sama. Není cukrářka, je samouk. Vůbec se mi ho nechtělo rozkrojit.


Od druhé snachy Petry jsem dostala tuto soví kosmetickou taštičku a velkou kytici lilií.



Takovou kytičku jsem vždycky dostávala od maminky, tentokrát je od manžela.



Soupravu na výrobu domácí lučiny jsem si moc přála. Myslím, že jsem ji viděla u Květy. U nás se lučina vyrábí velmi často a už se těším na první mňamku.


Tak to vypadá ve skutečnosti.


Narozeninové veselí se odehrávalo převážně doma, kde byl příjemný chládek, ale zašli jsme i do zahrady, podívat se, jak nám to tam roste a koho jsme spatřili mezi sazenicemi dýní! Pěkně si tam odpočíval malý zajíček. Jeho rodič nám to tam občas pěkně okouše, ale na mláďátko se nikdo memůže zlobit. Pro vnučky to byl zážitek.







Mějte se pěkně a pozor na sluníčko! Všeho moc škodí.Úžasný

Opět kvetly kaštany...

4. června 2017 v 13:21 | Helena.B |  Jaro
Kdo navštěvuje můj blog déle, jistě si vzpomene, že nevynechám žádnou jarní návštěvu hukvaldské obory. Jenom připomenu, že se na Hukvaldy chodí na hrad stejného jména, do obory za odpočinkem, tedy pokud není zrovna víkend a davy návštěvníků vám nešlapou na paty. Také se sem chodí za Janáčkem a jeho liškou Bystrouškou, za kulturními akcemi, za kvetoucími kaštany a starými stromy, živými i těmi, kteří to už mají za sebou a jejichž kmeny tu můžete všude vidět.


My jsme se sem vydaly s kamarádkami a jejich školou nepovinnými vnučkami minulý týden.


Ještě než vejdete do obory, míjíte hukvaldský kostel s nádhernými vyřezávanými dveřmi a překrásnou klikou. Nad tou krásou žasnu, kdykoliv kolem procházím.


Nedaleko vstupní brány se nám naskytne pohled na pasoucí se stádo daňků pod obrovskými kaštany. S daňky se setkáte i na dalších klidných místech obory.


Ještě jednou daňci o kousíček dál.


Tuto zvláštní trojnohou lípu už mnozí znáte. Stále se má k světu.


Nedaleko lípy sedí na svém balvanu slavná liška Bystrouška t.č. III. Nelze projít bez zastavení.


Hlavně nesmím zapomenout na to, kvůli čemu jsme sem tentokrát přišly. Kaštany jsou tu všude, zatím beze stop klíněnky jírovcové.


Cestu na hrad jsme vynechaly, tak alespoň jeden snímek zespoda.



Málem bych zapomněla na áron karpatský, se kterým jsem se zatím setkala jenom zde.


Je čas školních výletů. Pro mnohé z dětí byl jistě velký zážitek, jít v doprovodu koníka.







Pokud se někdy zatouláte do Beskyd, přijďte se také podívat. Je tu krásně po celý rok.

Kam dál